„Při pitvě se ukázalo, že měla plný žaludek bílé hmoty z rohlíků, která byla zkvašená. Udusilo ji to a otrávilo zároveň,“ řekla k tomu ředitelka Iveta Rabasová. Druhá samice soba polárního vyvázla. „Je to tím, že starší z nich byla mlsnější a vůči té druhé dominantní,“ doplnila ředitelka. Nárokovala si většinu pamlsků od návštěvníků a to ji stálo život.
Výzva nezapůsobila
Ani ne dvouletou samici soba polárního přivezli do zooparku teprve na začátku března. Připutovala s další rok starou sobicí z pražské ZOO. Protože byly obě mimořádně krotké a ochočené, chovatelé měli od začátku obavu, aby jim návštěvníci neublížili. Před týdnem pro jistotu žádali prostřednictvím médií, aby respektovali zákazy a nekrmili zvířata jídlem přineseným z domova. Paradoxně se i přesto naplnily ty nejhorší obavy.
Kvůli nekázni návštěvníků opakovaně trpí i další zvířata. „Zoopark je tu třicet pět let a stále se opakuje to samé. Zoolog musí průběžně léčit ovce, kozy, propichovat jim břicha, aby jim ulevil a podávat léky. Týden mají bolesti, protože je někdo krmil, čím neměl,“ zlobí se ředitelka. „Ještě hůř na tom bývají sobi a losi, kteří mají složitý trávicí systém,“ dodala. Sami chovatelé přitom zvířatům odměřují speciální krmné dávky s pečlivostí alchymistů. Pár rohlíků jejich snahu naprosto zmaří, hlavně však uškodí zvířatům.
Ochrana před lidmi
Zoopark je jednou z nejvíce kontaktních zoologických zahrad. Návštěvníci si mohou některá zvířata hladit, vidět je z bezprostřední blízkosti. Jenže ta na to občas doplácejí. Teď stojí pracovníci zooparku před úkolem, jak ochránit zvířata před lidmi. Když nestačí cedule a osvěta, pustí se do úprav výběhu a plotu u sobů. Upravený bude tak, aby skrze něj bylo méně vidět a především nebylo možné zvířata krmit.
Záměrně nebudu používat výraz „oni“, přestože soby v zooparku rohlíky nekrmím. Ale bylo by alibistické lidskou blbost přisuzovat vždy jen „jim“, protože pak by nikdo nemohl za nic. A teď rozhodně může.
Zoopark je sympatický mimo jiné tím, jak blízko se k některým zvířatům dostanete. Děti je mohou obdivovat, zvídavě zkoumat, hladit, klidně se jich i bát. A taky je mohou krmit. Ňam ňam, jak říká malý Kuba Dušek, když strká stébla suché trávy skrz plot do výběhu medvědů.
Ale abychom si toho mohli užít, musíme dodržovat pravidla. Není to buzerace nebo snaha vytřískat z návštěvníků peníze za pytlík s krmením. Je to tak se vším – určitý nadstandard jde vždy ruku v ruce s nějakým omezením. Jenže my se snažíme stále vymýšlet svá vlastní pravidla, své vlastní zákazy a ty „oficiální“ se snažíme obcházet nebo je zlehčovat. A pak zabijeme sobici.
Zoopark nám teď nadstandard krmit soby vezme. Logicky, nenechá je přece dál zabíjet. Dobře nám tak, když jsme blbí…
