Dospělou samicí je desetiletá Ikkuma, její jméno pochází z jazyka Inuitů (Eskymáků) a znamená "oheň". Do zooparku ji přivezli i s dcerou, která zase dostala jméno po známé severské bohyni plodnosti – Freya. Transport proběhl bez potíží a obě pižmoní dámy mohly po několikahodinové aklimatizaci přímo do výběhu. „Jsme nadšení, že se nám podařilo tato majestátní zvířata získat, protože to není úplně jednoduché,“ netají se radostí ředitelka zooparku Věra Fryčová.

Ikkuma může být pro patnáctiletého chomutovského samce nejen společnicí, ale i partnerkou. Zoologové proto doufají ve zplození dalšího potomka. „Vzhledem k věku samce jsme v tomto očekávání opatrní, ale bylo by to velice milé a radostné překvapení,“ potvrzuje vedoucí zoologie Miroslav Brtnický.

Chov pižmoňů je pro zoologické zahrady velká výzva, v Evropě jich je v lidské péči jen několik desítek. Skupiny v jednotlivých zahradách jsou navíc malé a odchovy jsou poměrně vzácné. Proto také není jednoduché vhodné zvíře sehnat.

Obtížnost chovu nakonec dokládá i aktuální transport. V nizozemské zoo se totiž pižmoňům také přestalo dařit. Ani odborníci ale nepřišli na přesnou příčinu. Proto koordinátor doporučil přesun do chomutovského zooparku. „Bylo to smutné rozhodnutí, ale nelitujeme toho. Tento krok byl v zájmu zvířat,“ řekl k přesunu posledních dvou pižmoňů z nizozemské GaiaZoo její ředitel Rob Huppertz.

V evropské přírodě žijí pižmoni volně jen na několika místech. Na Tajmyrském poloostrově v Rusku, ve střední Skandinávii a samozřejmě v Grónsku. Přestože při své zavalitosti působí neohrabaně, dokážou být rychlí a nebezpeční. Vyhlášení jsou také svou účinnou obrannou taktikou, kdy při pocitu ohrožení vytvoří nejsilnější jedinci ze stáda kruh, uvnitř kterého chrání mláďata a starší jedince.

Zoopark má pižmoně grónské ve své péči již od roku 1999 a podařilo se zatím odchovat dvě mláďata.

Helena Hubáčková