Fotografie, kterou měla na triku spousta lidí, kteří se přišli s Matějem rozloučit.Do tichého zpěvu Martina Maxy je občas slyšet posmrkávání. Není to nezdvořilost. Je to těžko zastavitelný smutek. Zkuste zastavit slzy, když se koukáte na veselé dětské fotografie z rodinného alba tam, kde jste se na ně nikdy koukat nechtěli. V obřadní síni krematoria. „C'est la vie, co naděláš. Jednou je hůř, jindy zas líp…"

Třináctiletý plavec Matěj Volf z Chomutova podlehl své vážné nemoci v sobotu 21. května. Jeho příběh (více čtěte ZDE) znají tisíce lidí. Je to i díky sbírce, kterou vyhlásilo město Chomutov koncem loňského roku. Jen díky ní mohl Matěj podstoupit alternativní léčbu v Německu. Bohužel, zákeřná nemoc byla i tak silnější. 

Ve čtvrtek se s ním byly ve Vysočanech naposledy rozloučit desítky lidí. Rodina, známí, kamarádi z plaveckých oddílů.

Rodina si nepřála tradiční černé oblečení. „Matěj byl veselý kluk a frajer až do poslední chvilky," vysvětloval jeho tatínek Miroslav. Sám měl žlutou košili a stejně jako Matějova maminka stříbrnou kravatu. Ne ledajakou. Na její špičce byla k nepřehlédnutí známá žlutá postavička s kytarou. Stuart – jeden z Matějových oblíbených Mimoňů!

Spousta příchozích měla na sobě bílé triko s Matějovou fotografií a nápisem „Máťo, plaveš s námi". Oblékl si ho i Martin Maxa, když naživo hrál a zpíval jednu ze svých nejznámějších písní. Ani na závěr obřadu nezazněl žádný Mozart či Bocelli. Varhaník hrál hudbu z několika pohádek – Rozvíjej se poupátko z Pyšné princezny, Princezna ze mlejna, Křemílek a Vochomůrka…

Přes všechnu žlutou a bílou, jednooké plyšáky a veselé fotografie však ve Vysočanech smíchu zaznívalo poskrovnu. Naopak – brečeli i chlapi.

Na úplný konec však zaznělo něco, co si Matěj zasloužil ze všeho nejvíc. To když k nebi stoupaly balónky se vzkazy „Byl jsi největší bojovník" a „Vždy budeš borec". Když se totiž vznášely nad vysočanskými poli, před obřadní síni zněl potlesk. 

Potlesk pro Matěje. Syna. Kamaráda. Bojovníka.


Příběh tátovy medaile pro Matěje
Medaile, kterou tatínek Miroslav vyběhal pro Matěje.Na čele bílé rakve, které byla kromě květin obklopena také Matějovými poháry a medailemi, se ve čtvrtek skvěla jedna speciální. Šestihraná medaile z Karlovarského půlmaratonu. Tatínek Miroslav Volf ho běžel 21. května. 

Jestli se vám při pohledu na to datum zatajil dech, tušíte správně. Bylo to přesně v den, kdy chlapec zemřel. "Matěji, miluju tě, běžím pro tebe," napsal si táta ten den pod své startovní číslo 1390. A nejen to, i na samotné medaili je vyryto Matějovo jméno.

Medaili mu ještě stačil večer do nemocnice přivést a vtisknout do dlaně. Matěj však kov cítil jen chvilku. Za pár minut ho dostihla nemoc, s níž tak statečně bojoval.  "Vždycky jsi byl, jsi a stále pro mě budeš tím největším bojovníkem. Miluju tě, nikdy na tebe nezapomenu," vzkázal pak tatínek dojemně svému synovi.