Tahanice o zboží se zloději a feťáky. Stálé nadávky a hrubosti ze strany romské mládeže. Vyhrožování. To je pouze malý výčet toho, co musí skoro denně snášet prodavačky z obchodu na Husově náměstí.

„Na to, že nám tady cikáni nadávají a vyhrožují, si člověk jakž takž zvykne. Když ale feťák zabalí do bankovky žiletku a v naprostém klidu vám jí při placení podá, na to se zvyknout nedá," vypráví naštvaně mladá vedoucí Irena Sedláková. „S tou žiletkou to na nás naštěstí zkusili jen jednou. Oni si totiž běžně s placením hlavu nelámou. Bez skrupulí kradou a ani se nesnaží to skrývat. Stojíme u nich a jim je to jedno. Strkají si věci do kapes a smějí se nám do obličeje."

„Máme tady feťáky snad z celého města"

Malý obchod stojí přímo v centru města. Denně tudy prochází stovky lidí. Přímo nad vchodem visí policejní kamera. Není to nic platné. „Jakoby si nás za svůj cíl vybrali snad všichni zloději a feťáci z města. Je to hrozné. Stahují se k nám skutečně ve velkém. Máme strach, " říká unaveně vedoucí.

Z jejího vyprávění člověk pomalu získává dojem, že jde o dosti rizikové pracoviště. Nicméně, na zloděje, feťáky a další jim podobné živly přeci platí policie. „To jsme zkusily. Zavolaly jsme policisty na mladou slečnu, která si ládovala kapsy a batoh čokoládami. Moc jsme si nepomohly. Dozvěděly jsme se, že prý se nejedná o krádež, když zatím neprošla přes kasu," líčí svojí zkušenost s policisty Sedláková. „A víte jak to dopadlo? Zlodějka tam stála a jen se nám smála."

„Policie? Už víme, že to nemá smysl"

Byť se to ženám v obchodě moc nepozdává, dá se říci, že přítomnost uniforem měla v tomto případě svůj efekt. Z obchodu se nakonec nic neztratilo. „To je sice pravda, ale také již vím, že je nemá smysl volat. Tedy když ještě daný člověk neprošel pokladnou," vzdychne Sedláková a rezignovaně dodává, „jenže ono pak už je pozdě. My těžko zastavíme dvoumetrového chlapa, který prostě vykráčí ven. A to se tady stává."

A co na to policisté? To vážně nemají ženy za pultem nijaké zastání? „My o této situaci vůbec nevíme. Opravdu to slyším poprvé," překvapeně reaguje na otázku zástupce městské policie Petr Zálešák. „Naše kamera je v této lokalitě skutečně umístěná, do obchodu ale nevidí. A je těžko něco řešit, když o tom nemáme ani potuchy."

O celé věci překvapivě nevědí ani kolegové z policie státní. „Jestli někdo má tyto problémy, měl by podat trestní oznámení. A bohužel nemám informace o tom, že by naši policisté v obchodě něco podobného řešili," říká policejní mluvčí Marie Pivková.

Prodavačky nakonec našly jakési provizorní řešení. Zamykají se. Hodinu před zavírací dobou už si tak pečlivě hlídají, koho do krámu pustí a koho ne. „Většinou jde o stále ty stejné lidi. Problémy s nimi bývají zpravidla k večeru. To už tady nebývá moc zákazníků. Zamčením se alespoň trochu chráníme. Holky vidí, koho si pouští dovnitř. Rozhodně to není tak, že bychom si zkracovaly provozní dobu," vysvětluje šéfová.