Osmapadesátiletý Vláďa onemocněl v pětadvaceti letech paranoidní schizofrenií. Kvůli ní prožil neuvěřitelných a hrůzných pět let v psychiatrických léčebnách. Naštěstí narazil na služby Fokusu Labe a za posledních deset let už nemusel žádnou bránou léčebny projít jako pacient. Naopak. Začal sílit ve všech oblastech svého života a postupně se rozhodl pomáhat podobně nemocným. Stal se pracovníkem v sociálních službách, vzdělával se a díky tomu se stal peer konzultantem. Tedy člověkem s vlastní zkušeností s duševním onemocněním a zároveň odbornými znalostmi. Chomutovský deník se s ním sešel, aby si popovídal o jeho životní cestě.
Kdy se vaše onemocnění ozvalo poprvé?
To mi bylo asi dvacet šest let. Nejdřív jsem to nebral na vědomí. Vlastně se mi to líbilo. Slyšel jsem hlasy, bylo to příjemné a povídal jsem si s nimi. Jeden hlas byl dobrý a jeden zlý. Člověk vidí, že se děje něco okolo, ale myslí si, že se děje něco s těmi lidmi venku, ne že by bylo něco s ním.
Musel jste tedy do psychiatrické léčebny?
Absolvoval jsem pětadvacet hospitalizací a v různých léčebnách jsem strávil dohromady pět let života. Na jeden zátah jsem strávil v ústavu dokonce tři roky života. Dostal jsem se do systému otáčivých dveří, kdy mě odvezli do zařízení s atakou mé nemoci, zklidnil jsem se, oni mě propustili a za chvíli jsem byl zpět. To, že člověk odchází z psychiatrické nemocnice ještě neznamená, že to má za sebou a je vyléčený. To je jen zpráva pro doktora, že je propuštěný. Ve skutečnosti je pohozený do nějakého časoprostoru, kde neví co sám se sebou.
Jaká je vaše zkušenost s léčebnami?
Otřesná! Celý systém zdravotnictví je šílený. Přemedikovali mě, protože ještě nevěděli, o co jde. Neustále mne napadali, s vysvětlením, že jsem agresivní. To je ale každý člověk, který je zatlačený do kouta. Bylo to už pudové, zahnali vás tam, kam už jste nechtěli. Nezapomenu na svolávání na kávu. V bílých pláštích zvonili klíči a naháněli nás na kafe. Když jsme to nestihli doběhnout, tak nám řekli: „Už je pozdě, už ti ji nezalijeme".
Kdy jste si řekl a dost, takhle už nechci žít?
Měl jsem štěstí, že jsem narazil na Fokus, který mne zaháčkoval a já s ním začal spolupracovat. Nebylo to ze dne na den. Spolupráce se rozvíjela téměř dva roky. Trvá to, než se člověk usadí a přijme svoji nemoc. Díky spolupráci s Fokusem jsem už nemusel být v žádném ústavu. Měl jsem jen dvě hospitalizace doma. Tam jsem měl permanentní kontrolu od svého klíčového pracovníka, který se spojil s mým psychiatrem a dohodli se, že to zvládnu doma. To je na naše poměry hodně nezvyklé. Místo tří měsíců v léčebně jsem byl dva týdny doma v bezpečí, pod kontrolou člověka, kterému jsem důvěřoval.
Jaký je váš život teď?
Úplně jiný! Ten můj původní mi už nic nedával, nebyl smysluplný. Původně jsem strojvedoucí, ale na trať mě nikdy nepustili. Pracoval jsem tedy u železnice. Později jsem se dal na výškové práce. Fokus mi nabídl kurzy číšníka a kuchaře a to mi začalo dávat smysl. To se mi líbilo. Nyní jsem vedoucí prodejny La Buž. Do Fokusu jsem přišel s holým zadkem. Za tu dobu jsem si ale vytvořil spoření, koupil si byt a šťastně se před šesti lety oženil a dokázal si svou ženu udržet.
Jak vidíte svou práci s duševně nemocnými? Čím můžete pomoci?
Ještě před deseti lety jsem na tom byl podobně, jako jiní schizofrenní lidé. Byl jsem neschopný pracovat. Lidé v okolí si mysleli, že jsem jen líný. Ztrácel jsem základní potřeby. Neměl jsem potřebu jít na záchod, jít se umýt, až tak absurdní to bylo.
Když jsem se svou nemocí smířil a přijal ji, došel jsem tak daleko, že jsem si řekl, že když mám tu zkušenost, tak proč ji nevyužít a neposlat to dál. Aby ti lidé neprocházeli úskalími léčeben jako já. Spolupráce s duševně nemocnými je pro mne poměrně jednoduchá. Vím, o čem mluvím, můžu jim porozumět. Navíc někdo náhled na svou nemoc nemusí získat nikdy. Nepozná, že se vrací. Já už to umím řešit, vím kdy vypnout v práci nebo kdy mám navštívit psychiatra. Vím, jak pomoci.
Jak funguje peer konzultant?
Do celého projektu jsem naskočil tak nějak postupně. Účastnil jsem se různých školení, týmových schůzí. Později jsem si dodělal kurz pracovníka v sociálních službách, který mi umožnil pracovat jako zaměstnanec Centra duševního zdraví. Musel jsem se vzdělávat, aby má práce nebyla založená jen na osobní zkušenosti. Nyní mám na starost své klienty, účastním se terénů a týmových schůzí. Vyjíždím ale i do zdravotních zařízení a musím říct, že je to těžké předstoupit před zdravotní personál a říct jim do očí, co dělají špatně.
Máte už za sebou nějaký úspěch?
Mám na starost jednoho kluka. Je to schizofrenik. Už jsme si stihli vybudovat důvěrný vztah. Když volal do Fokusu o pomoc, vyžádal si mně. To je skvělý pocit.
V Chomutově otevřeli Centrum duševního zdraví
Pomoc v něm nacházejí nejen nemocní, ale také jejich rodiny
Chomutov - Lidé s duševní nemocí nemusejí být zavíráni do léčeben a mohou žít mimo ústavy. To je poselství, které přináší nově otevřené Centrum duševního zdraví v Chomutově. To pomáhá nemocným lidem vrátit se zpět do normálního života.
Většina závažných duševních onemocnění bohužel není zcela vyléčitelná. „Jsou období klidu, ve kterých se nemoc nemusí znovu rozjet do ataky. U prognózy psychotického onemocnění se využívá pravidlo „tří třetin". Je pravda, že třetina prožije jen jeden záchvat nemoci, někdo prožije různě dlouhé období klidu s občasnými relapsy a poslední třetina má problémy stále a pokud nemá následnou péči a podporu, může spadnout do chronicity," vysvětluje vedoucí Centra duševního zdraví Chomutov Štěpánka Hejčová. Právě zaměstnanci chomutovského centra dávají nemocným podporu a potřebnou péči. „Pracujeme s nimi na úzdravě tak, aby mohli žít normální a kvalitní život. Aby jim nemoc nezasahovala do života, aby nenarušovala jejich práci či rodinný život a aby se s ní naučili žít," dodává Hejčová s tím, že bez pomoci se z toho někteří lidé nemusí dostat nikdy.
Pracovníci centra podporují nemocné při odchodu z psychiatrické nemocnice či léčebny domů a vytvářejí tým, který je připraven s klientem řešit krizové situace. Běžně vyjíždějí do terénu za svými klienty, ale snaží se i o včasnou diagnostiku onemocnění a rychlé započetí léčby u ještě neznámých lidí. Tím předcházejí hospitalizaci nebo její dobu zkracují. Na nové klienty centra často upozorní jejich rodina, která se snaží najít cestu, jak svému blízkému pomoci.
Cílem centra tedy není jen odstranění symptomů onemocnění, ale především obnovení celého životního příběhu člověka. Obnovení jeho běžných sociálních rolí, znovunalezení naděje, zvyšování kompetencí a převzetí rozhodování a odpovědnosti za svůj život. Jednotliví zaměstnanci pomáhají svým klientům řešit jejich volný čas, bydlení, vzdělání, rodinu, přátele, finanční prostředky, podporu okolí, vztahy, práci, zdraví a kondici.
Chomutovské centrum je jednou z prvních nestátních institucí v republice, která nabízí zdravotní a sociální služby v jednom týmu. Nabízí služby psychiatra, psychologa, sociálních pracovníků a terapeutů, zdravotních sester a peer konzultantů. Centrum se otevřelo díky změnám v systému péče a služeb pro osoby s dlouhodobým duševním onemocněním, které právě v České republice probíhají. Sídlí v ulici Na příkopech a své dveře otevírá každý pracovní den od 9 do 16. V krizi mohou volat lidé i po běžné pracovní době, včetně víkendů. Jeho tým pracuje pro region se 140 000 obyvateli. Během čtrnácti dní své existence získal 20 klientů, ale počítá s tím, že by mohl pracovat zhruba se 300 klienty. Centrum vzniklo ve spolupráci Fokus Labe, z.ú. a Psychiatrické léčebny Petrohrad.