Po požehnání v kostele se pak vydal ven na výjezd z náměstí a tam pak světil i projíždějící stroje. „I tohle je možné, ale stroje jsou v rukou lidí, kteří je ovládají a proto jsme se v kostele modlili i za ostatní řidiče, se kterými se budou motorkáři na silnici potkávat," dodal farář.

Když pořadatelé před pěti lety za farářem s přáním aby požehnal motorkářům přišli, ujasnili si svoje postoje a dohodli se, že se požehnání ujme. „Těší mě to a dělám to rád," uzavřel farář.

Okolo jedenácté hodiny dopoledne to ještě na nějakou rekordní účast nevypadalo, ale postupem času přijížděla na náměstí jedna skupina motorkářů za druhou. Bylo tu k vidění mnoho strojů různého typu a stáří. „Přijeli sem jak mladí, tak ortodoxní milovníci motorek. Lidé kteří na náměstí přišli, tak mohli obdivovat jak veterány, tak nejnovější motorky," uvedl jeden z účastníků srazu Emil Meinl.

Velký zájem poněkud zaskočil i pořadatele moto-spolek FAN-MOTO-KADAŇ. Podle nich tentokrát do Kadaně přijelo dvakrát tolik lidí co minulý rok. Na svém webu uvedli, že podle záznamů na průjezdové kameře, která byla umístěna na výjezdu z Mírového náměstí napočítali, že se na společnou vyjížďku z náměstí vydalo celkem 986 strojů. Někteří účastnici akce však zůstali na náměstí a ke společné spanilé jízdě se nepřidali. Je proto zcela jisté, že se žehnání zúčastnilo přes 1 000 strojů.

Na závěr připravili pořadatelé projížďku do Hradce, která však nebyla pro účastníky setkání povinná. Poté, co většina motorkářů absolvovala spanilou jízda, tak se rozjeli na další akce, kterých bylo v okolí hned několik.

Rozhovor s motorkářem Jaroslavem Navrátilem z Jirkova

Motorkář: „Požehnání dává pocit ochrany"

Jaroslav Navrátil z Jirkova jezdí od patnácti let. Začínal na pionýru a dnes prohání Hondu s obsahem jeden litr. „Na motorce jezdím už jedenáct let a chvilku mi trvalo než jsem vyzrál," usmívá se Navrátil
Věříte že požehnání a posvěcení může motorkářům pomoct?
Je to individuální, ale ať už člověk věří, nebo ne, určitě když tím projde, tak má lepší pocit, je to jako když nad jeho ježděním někdo převzal ochranu.

Spoléhat se ale na to určitě nedá?
Každý ví, že je to o tom, jak se na silnici každý řidič chová. Člověk může být sebelepší řidič a když se nebude chovat ohleduplně a bude riskovat, tak má zaděláno na problém.

Vy jste měl na motorce před osmi lety těžkou havárii, změnila vás?
Určitě, musím přiznat, že jsem jel tehdy jako blázen. Spěchal jsem s kamarádem do České lípy. Cestou u Zahrádek jsou ostré serpentiny a já jsem v jedné zatáčce vyletěl mimo silnici. Odnesly to vnitřní orgány, ledvina, plíce, žlučník, to všechno jsem si při pádu rozmačkal a zlomil stehenní kost.

Co na to váš kamarád?
Jel za mnou a všechno viděl. Byla to jeho poslední jízda na motorce. Byl z toho v šoku a z místa nehody už ho museli odvézt a od té doby na motorku nesedl.

Jak dlouho jsem byl v nemocnici?
Marodil jsem rok než mě v nemocnici v České Lípě dali dohromady.

Bylo těžké začít znovu jezdit?
Ještě o berlích mě kamarádi posadili na motorku a šlo to. Koupil jsem si novou mašinu a žena se kvůli tomu se mnou rozvedla.

Jezdíte dnes jinak než před nehodou?
Určitě ano. Jezdím víc hlavou a nenechám se při jízdě ničím rozptýlit.