Tahle mladá školačka Jaroslava Komínka za volantem autobusu trochu zaskočila. Ne tak herce Ivana Vyskočila. „A teď jeden důchodcovský na busák, pane řidiči," přitočil se k pokladně za pobaveného smíchu dívek i radního, „a netvařte se tak zmateně. Vy nevíte, co je to busák?"

Ano, včera některé krajské autobusy v okrese řídila tahle nevšední dvojice. V rámci testování a propagace nového systému autobusového provozu. Chomutovský deník se s nimi svezl autobusem dopravce Bus Line z Chomutova do Klášterce nad Ohří a zpátky.

Většinou řídil Jaroslav Komínek, ale ani Ivan Vyskočil nebyl jen za baviče. Za volant si sedl třeba na lince z Chomutova do Vejprt či z Klášterce do Prunéřova. „Neminul jsem nějakou zastávku?" ptal se po cestě k elektrárně.

I krajský radní měl s sebou raději tahák. A to i na obsluhu pokladního stroje. Jak si byl jistý za volantem, přístroj mu dával trochu zabrat. „Do Málkova? To je za čtyři koruny?" ptal se malé dívenky nastupující na chomutovském autobusovém nádraží. „Ne, za devět," odvětila. Pár zmáčknutých čudlíků a ze stroje vylézá jízdenka. „Tak je to za sedm," usmíval se vítězoslavně radní.

O kus dál mu u dvojice kluků přístroj hlásí, že nastoupilo moc cestujících. „Chtěl jsem se vytáhnout a namačkat hromadnou," krčí rameny. Při cestě zpátky se zase zblázní GPS a na silnici kolem prunéřovské elektrárny několikrát systém ohlásí lidem v autobuse „Chomutov autobusové nádraží. Konečná stanice. Prosíme, vystupte."

Na druhou stranu hravě zvládne nabít jedné dámě čipovou kartu, zpoždění nemá skoro žádné a ještě stihne při vydávání jízdenek přesvědčovat některé cestující, jak jsou karty výhodné. A to jezdil od pěti hodin od rána, začínal v Kovářské.

A ovládat pokladní stroj opravdu nebude nic jednoduchého. „Pro někoho, kdo v tom není každý den, to je obzvlášť složité," potvrzuje Komínek.

Třeba Ivan Vyskočil si na to netroufl vůbec. Přesto na něj byla upřená spousta zvědavých pohledů. „Jasně že ho známe, to snad každý, ne?" smály se dvě dámy, když se autor článku vydal mezi sedačky zjistit, jestli lidé vědí, s kým cestují. „Moc nás to nepřekvapuje, my už jsme na leccos zvyklé," dodávaly ženy svorně. „Asi se tu točí nějaká reklama, ne?"

To na dvou studentech bylo už při nastupování vidět, že obličej je jim povědomý, ale netuší, kam ho zařadit. Takže při otázce krčí rameny. „Jo, herec no vidíš, já to říkal," ukazuje pak jeden na druhého, když se dozví správnou odpověď. „Že jo?" ozve se ze sedadla za nimi starší žena. „Mně byl hned povědomý".

Jaroslav Komínek podobných testovacích a propagačních jízd od ledna absolvoval několik. Je zodpovědný za dopravu, tak si chce vše ověřit přímo v terénu. „To je mi sympatické, nikdo pak nemůže říct, že o tom nic neví," ocenil to Vyskočil v krátkém rozhovoru, který jsme stihli pořídit při přestávce na náměstí v Klášterci nad Ohří.

Minirozhovor s oběma řidiči, Jaroslavem Komínkem a Ivanem Vyskočilem

„Focení s dívčím zájezdem. To bylo příjemné…" Ivan Vyskočil a Jaroslav Komínek (za volantem).

Kde jste vlastně přišli k řidičáku na autobus? U vás, pane Vyskočile, jsem se dočetl, že jste si ho udělal kvůli pořadu Prostřeno v autobuse. Je to tak?

I. Vyskočil: Ale vůbec ne. Já mám z Barandova od filmu řidičák na náklaďák, autobus, na všechno. Takže u společnosti Bus Line jsem si ho jen rozšířil na hromadnou dopravu.

J. Komínek: Já jsem si ho udělal na vojně.

Co je na jízdě autobusem nejtěžší? Samotná řízení nebo třeba obsluhování pokladního stroje?

I. Vyskočil: Pro mě by bylo nejtěžší vydávat lístky, obsluhovat ten stroj. Proto to raději nedělám, jen jsem řídil (smích).

J. Komínek: Ono je to tím, že je široká škála různých slev a výhod, takže je to pro řidiče trochu náročnější. A pro člověka, který to dělá poprvé nebo v tom není každý den obzvlášť .Ale už jednáme s výrobcem zařízení, aby se některé procesy zjednodušily, aby se nemusely třeba několikrát potvrzovat a podobně.

Jak na vás lidi reagovali? Poznávali Vás, pane Vyskočile?

I. Vyskočil: Celkem jo. Ale já chci hlavně říci, že reaguji příjemně na pana Komínka. Protože když si z radniční židle sedne za volant a sám jezdí, nikdo mu nemůže říct „prosim tě, ty o tom víš prd" a tak. Což mi připadá velice sympatické.

Dobře, ale bylo nějaké focení, podepisování?

I. Vyskočil: Ale to víte že bylo…

J. Komínek: Vezli jsme třeba školní zájezd děvčat do Místa. Ta si nás pak vytáhla oba dva a fotili se s námi. S někým samozřejmě víc (smích).

I. Vyskočil: Jo, to bylo velmi příjemné (smích).