Řadu kulatých výročí, která na tento rok připadají, symbolicky uzavírá i vánoční tradice roznášení Betlémského světla. V domácnostech symbol pokoje a míru září už třicet let. Do Ústeckého kraje dorazilo světlo o víkendu, tento týden ho skauti rozvážejí i do nejmenších vesnic.

Kam pro světlo:23. prosince
Chomutov náměstí 1. máje od 16 do 18 hodin; Horský areál Lesná od 13 do 16 hodin; Kaplička Vysoká Pec od 17 hodin; Klášterec nad Ohří tržnice od 15 do 17 hodin

Letos skauti nepřivážejí do České republiky Betlémské světlo z Vídně, ale z rakouského Lince. „Před třiceti lety vznikla tradice Betlémského světla právě v Linci,“ vysvětluje kapitán děčínských vodních skautů Jan Janouch.

Než se světlo dostane do našeho regionu, musí s ním skauti ujet stovky kilometrů. Čeká je náročná cesta plná ostražitosti. „Když světýlko zhasne, je to průšvih a komplikace,“ přiznává chomutovský skaut Martin Frána.

Ti, kteří Betlémské světlo převážejí, se totiž musí z místa vrátit k nejbližšímu plamínku a znovu s ním svíčku připálit. „Ve vlacích, kterými se světlo převáží po republice, se to ale v podstatě neděje,“ říká Janouch. Výprava s sebou veze dvě, někdy i třeba tři lampy, ve kterých světlo hoří. „Jednou petrolejkou se připaluje dalším, druhá slouží jako rezervní, právě pro případ, že by ta první zhasla,“ popisuje Frána.

Betlémské světlo. Ilustrační foto

Tak cestuje plamínek z Betléma. S pomocí skautů se rozbíhá do řady zemí, měst a domácností. 

Zafoukal vítr

Logo Betlémského světlaNěkdy se ale musí vracet i desítky kilometrů. „Jednou se mi stalo, že jsem vezl světlo na Malou Bukovinu, do kostela. Těsně před dveřmi zafoukal vítr a plamen zhasl, musel jsem se proto znovu vrátit do Děčína, abych ho zapálil,“ vypráví Janouch.

Zážitek s neplánovanou cestou má i mostecký skaut s přezdívkou Králík. „Loni nám světýlko zhaslo v Oseku před klášterem. Celý klášter, kde probíhal koncert základní školy, na nás bohužel musel čekat. Sedli jsme do auta a rychle jsme pelášili do Mostu ke strážcům pro odpálení nového světla. Poté jsme autem nacouvali až ke vchodu kláštera, abychom už nemuseli znovu riskovat,“ vzpomíná mostecký skaut.

Že by si skauti trochu ulevili a rozsvítili zhaslou svíci třeba zapalovačem, je pro ně absolutně nemyslitelné. „Byl by to příšerný podvod a já si neumím představit, že by to nějaký skaut přenesl přes svou čest,“ rázně odmítá Martin Frána. Skauti by tím hned několikrát porušili skautský zákon, kterým se zavazují k pravdomluvnosti a čistotě myšlenek i skutků.

Poctivě se ke světýlku chovají i lidé, kteří si ho odnesou domů. „Světýlko jsem odmítala domů nosit několik let. Bála jsem se, že když mi zhasne, přinese to smůlu jako potopená skořápka při pouštění lodiček,“ vysvětluje Drahomíra Lišková z Litvínova. Obměkčili ji až sousedé, kteří jí světýlko přinesli domů. „Udržovala jsem svíčku poctivě až do Tří králů, měnila jsem ji i dvakrát denně,“ usmívá se Lišková.