„Po požáru se to jen zhoršilo,“ vypovídá jeden z dnes už bývalých pracovníků. Své jméno nechtěl on ani jeho dva kolegové, ochotní vypovídat, zveřejnit. Redakce je zná.

Měsíce nato bylo ještě hůř. Lidé sice chodili do práce, ale peníze domů nenosili.

„Těsně po požáru nás sice poslali na týden domů, pak jsme ale normálně přišli do práce. Linka jela až do října, než nám ustřihli proud,“ přiblížil bývalý zaměstnanec. „S platy to ale bylo hrozné. Vypláceli nám je se zpožděním, klidně i na čtyři, na pět částí,“ dokreslil. Jejich rodiny tak žily z úspor a z platů svých partnerek.

Zaměstnanci ale stále věřili, že výroba bude pokračovat dál a oni si udrží práci, kterou nutně potřebovali k obživě. „Někteří mezitím nebyli schopní platit podnájmy a nadělali si dluhy. Vím o někom, kdo to vyřešil tak, že spal pod stanem na Nechranicích. Jiní dokonce tady na stolech v hale,“ líčil další bývalý pracovník z GRG Investment. „Stali se z nich bezdomovci. I my jsme teď odrovnaní,“ ukázal na sebe a své dva kolegy. Sám prý nezaplatil už dvojí nájemné a neví, kdy skončí na ulici.

Naposledy se totiž vyplácelo před Vánoci. Šlo ale jen o část mzdy za říjen. Ve většině případů šlo o dva, nejvýše tři tisíce korun.

Mezi svátky dorazily všem přibližně padesáti zaměstnancům GRG Investment a sesterské GRG Technology výpovědi pro nadbytečnost. Dvouměsíční výpovědní lhůta vyprší koncem února a podle zákona mají nárok na své platy včetně odstupného. Ty ale jen tak nedostanou. Protože nemají zápočtové listy, nikdo je teď nezaměstná a nemají nárok ani na podporu z Úřadu práce.

Zaměstnanci si stěžovali nejen na přetrvávající insolvenci GRG. Jako nehorázné označovali chování vedení společnosti a to, že nebyla dodržována bezpečnost práce.

„Na poradách nám vedoucí běžně nadávali do debilů a kreténů. Z vlastních zdrojů jsme si museli pořizovat montérky, respirátory i nářadí. Když jsme potřebovali náhradní díly, prodali jsme šrot a koupili, co bylo třeba. Na nic nám nedali peníze,“ popisuje jeden z bývalých zaměstnanců. „Ve svářečské dílně, kde každodenně něco doutnalo, jsme nesměli používat hasičské přístroje, ale kýble nebo PET lahve s vodou. Pokaždé, když použijete hasičák, musíte udělat zápis a někdo by se mohl moc ptát, proč u nás tak často hoří,“ líčí dál. Zvlášť nepříjemná byla práce v hlavní hale, kde jela linka se dvěma drtiči pneumatik. V létě tam teplota dosahovala více než padesáti stupňů. „Bylo to kvůli technologické vadě linky,“ svorně tvrdí řemeslníci.

O likvidaci požáru a účtu za ni si můžete více přečíst ZDE.