Soud ho nevyslyšel ani napodruhé. Bývalý šéf chomutovského muzea Stanislav Děd žaloval Ústecký kraj za výběrové řízení na nového ředitele. Radní ho měli diskriminovat kvůli vysokému věku a novou šéfkou zvolit někoho, kdo pro to neměl předpoklady. Žalobu loni na jaře zamítl ústecký okresní soud, ten krajský jeho rozhodnutí potvrdil v pátek 21. února.

Děd nejspíš podá dovolání k nejvyššímu soudu.

Podle Stanislava Děda ho odborná komise výběrového řízení na ředitele muzea v roce 2017 jednohlasně vyhodnotila jako vítěze. Do funkce ale radní jmenovali exúřednici chomutovského magistrátu a také dřívější muzejnici Markétu Prontekerovou. Dědovi vadí, že nejen že v konkurzu skončila jako druhá, ale pro funkci neměla požadovanou kvalifikaci.

Obhájce kraje Jan Svoboda tvrdil, že komise sice vybrala dva kandidáty, ale nestanovila mezi nimi pořadí. Rada kraje navíc ze zákona stejně není návrhem komise vázána. Dědův obhájce Aleš Rozehnal ale namítal, že i výběrové řízení má charakter veřejné soutěže o nejvhodnější nabídku. „Chtěli tři roky v manažerské a vedoucí funkci, jmenovaná to nesplňovala. Tím porušili proceduru, kterou si sami stanovili,“ vysvětlil Rozehnal.

Práva třetí osoby

Krajský soud nicméně Dědovo odvolání vůči rozhodnutí okresního soudu neshledal důvodným a rozsudek potvrdil. Problém měl zejména s formulací žalobního návrhu. Děd se v něm nedomáhal původního stavu, například svého opětovného jmenování. Chtěl zneplatnit jmenování Prontekerové, čímž však zasahoval do práv třetí osoby. „Tímto zásahem by se nezlepšilo postavení žalobce z hlediska jeho práva na rovné zacházení, ani by jím nebyl odstraněn tvrzený následek diskriminace žalobce,“ vysvětlil soudce Jiří Vild. Dodal, že chybějí důkazy, že rada jednala skutečně diskriminačně. Zamítl i Rozehnalovo připodobnění konkurzu k veřejné soutěži. „Žalobce se touto námitkou nepřípustně snaží posouvat předmět sporu,“ řekl Vild.

„Zkusím ještě dovolání,“ reagoval na rozhodnutí Dědův obhájce s tím, že to může korigovat po obdržení odůvodnění rozsudku. „Ale myslím, že je to věc, která ještě Nejvyšším soudem posuzována nebyla, takže by tam mohl být důvod k dovolání,“ dodal Rozehnal.

Německá menšina i Tibet

Děd v celé anabázi dodnes vidí vyústění svých dlouhodobých sporů s chomutovským a později i krajským radním Jaroslavem Komínkem (KSČM). „Muzeum pod mým vedením mělo jako prioritu i německé kulturní dědictví. Dělali jsme přednášky pro německou menšinu v Chomutově i výstavy v Německu, jednali s krajany. Pro něj to bylo jako rudý hadr před očima. Mezi roky 2006-2011 jsme o to neustále bojovali,“ ohlédl se Děd. Když v muzeu v roce 2017 připravili výstavu o Tibetu a zapojili se do celostátní kampaně Vlajka pro Tibet, na hejtmanství podle Děda propukla hysterie. Komínek měl totiž jet na veletrh cestovního ruchu do Šanghaje, jeho dva kolegové z rady o dva měsíce později do Pekingu. A obávali se prý čínské reakce. Podle Děda ho za jeho postoje chtěli konečně „klepnout přes prsty“. „Ale aby kolem toho udělali mlhu, odvolali pro jistotu rovnou pět ředitelů, kteří se ale s jednou výjimkou k práci vrátili,“ vrací se Děd ke kauze, která před necelými třemi roky vzbudila silnou nevoli kulturní obce.

Komínek při zmínce Dědova jména do telefonu reagoval popuzeně, na delší rozhovor si vzhledem k pobytu v zahraničí nemohl najít čas. „Osobně ho neznám, nikdy jsem s ním nejednal, celé je to nesmysl,“ řekl pouze krajský radní.

Exšéfovi chomutovského muzea vadilo i to, že v něm nesměl po odvolání dál zůstat, byť jen jako řadový pracovník. „Nenechám se odvolat bez zdůvodnění v kraji, kde je rozkradené muzeum v Litoměřicích, kde je 18 milionů škoda. Co když po roce řeknou: podívejte se, co tam způsobil? Chtěl jsem řádné předání funkce, inventarizaci. Dodnes není,“ uvedl Děd.

„Prokázaný podvod“

Projekt ohledně mapování chomutovských hřbitovů, který v muzeu rozjel, mohl sledovat už pouze zpovzdálí. „S čím se nemohu smířit, je omezení práva na informace a prokázaný dotační podvod,“ sdělil k pokračování projektu Děd. Tím míní to, že kniha „Zahrada zelená“ související s projektem vyšla oproti podmínkám městského grantu o dva měsíce později. Muzeum nicméně požádalo o prominutí, s čímž na konci loňského roku souhlasili zastupitelé.

Prontekerová se k Dědovým výhradám nechce na mikrofon vyjadřovat. Podle ní informace k výběrovému řízení předala čestně a korektně. Jak s tím naložila komise nebo rada, je věc těchto orgánů. Dodala, že inventarizace chomutovských sbírek, které i s těmi archeologickými čítají stovky tisíc předmětů, pochopitelně hotová být hned nemůže, může trvat i léta.

Dál se věnuje hřbitovům. Dostal cenu

Stanislav Děd se po odvolání z funkce ředitele odstěhoval z Chomutova do Prahy. Badatelské práci a výstavám se věnuje dál. Mimo jiné působí jako člen vládní pracovní skupiny pro kulturně-historický průzkum hřbitovů. Včetně těch chomutovských, což inicioval v tamním muzeu.

„Polovina historické části je zlikvidována, náhrobky se prodávaly, válejí se, nejsou uspořádané. Vymlouvali se na to, že když potomci Němců neplatí poplatky, zákon jim ukládá náhrobky zlikvidovat,“ ohlédl se za dřívějším postojem vedení města.

Nevšímavost hřbitovní správy k tristnímu stavu hřbitovů ale podle Děda konečně pominula. „K průlomu došlo po třech letech úsilí až loni, když se vedení města ujal nový primátor,“ uvedl Děd s tím, že teď je kulturně-historický průzkum a dokumentace chomutovských hřbitovů už v chodu. To může přinejmenším vytvořit kritéria pro priority v opravách architektonicky cenných hrobek nebo těch významných osobností. „Letos budeme pokračovat a zcela jistě to dotáhneme do konce,“ těší Děda. Ten také intenzivně spolupracuje se spolkem Omnium, který se věnuje záchraně zdevastovaných památek zejména v pohraničí a vede ho Dědův syn Jakub. Podíl má spolek například na záchraně unikátní Dittrichovy hrobky v Krásné Lípě.

Za přínos k česko-německému porozumění loni udělily Stanislavu Dědovi bavorská vláda a krajanské spolky SDL cenu Kulturpreis für Volkstumspflege (cena za péči o folklór).