Jeden večer, jeden okamžik. Obyčejná cesta z hospody, která se proměnila v rodinnou tragédii.

„Dodneška si pořádně nemohu vybavit, co se tehdy vlastně stalo," snaží se oživit vzpomínky jedenapadesátiletý Josef Sybera ze Střezova. On a jeho syn se v onen osudný večer stali smutnými hrdiny krvavého příběhu. „Šli jsme s Tomášem, to je můj kluk, na pivko. Všechno bylo v pohodě. Při návratu domů jsme se nějak chytli, proběhla výměna názorů, která skončila tak, že mě přineseným nožem bodl do břicha," vypráví Josef.

Otec do sanitky, syn do antonu

Pak už šlo všechno ráz na ráz. Pro jednoho z mužů přijela záchranka, pro druhého policie. Zatímco otec bojoval o svůj život na operačním sále, syn zpytoval svědomí v policejní cele. „Měl jsem poraněné tenké střevo a krev mi tekla do břicha. Podle doktorů prý mohu hovořit o štěstí," líčí pobodaný muž.

Bulil jsem jak malej

Svého syna Tomáše mohl poprvé znovu spatřit asi tři týdny po incidentu. „Moc jsem se těšil, až ho uvidím. Bylo mi to všechno opravdu líto. Naše setkání bylo hodně o emocích. Brečel jsem jako malej kluk. Podali jsme si ruce a on se pořád moc omlouval. Přitom já už mu dávno odpustil. Vždyť už když pro něj ten večer přijeli policajti, tak jsem jim říkal, že na něj žádné trestní oznámení nepodám. Je to přeci můj syn. Ale že prý to takhle nejde, prý je tam ten nůž a tak," vysvětluje Josef.

Z celého Josefova vyprávění je cítit velká bolest a žal. „Tomáš bydlel pořád ještě u nás. Teď je to tady takové prázdné, smutné a ponuré. Je to už půl roku, ale na tohle si člověk nezvykne nikdy. V noci nemůžete spát, pořád se převalujete v posteli a přemýšlíte, jak se vám ten život nečekaně zamotal. Jeden den je všechno v pohodě a druhý den je váš syn souzen za pokus o vraždu vlastního otce. Ach jo."

Alkohol už nechci ani vidět

Podle Josefových slov není chvilky, aby nad celou smutnou záležitostí nepřemýšlel. Vzpomíná, přemítá, analyzuje. „Za všechno může alkohol. Také jsem se zařekl, že už se skleničky ani nedotknu. Se synem jsme vždycky vycházeli dobře, dokonce bych řekl, že to byl spíše takový vztah jako kamarádi. Tomáš měl ale v poslední době trochu hloupé období. Přišel o práci, byl z toho ve stresu. A jak říkám, alkohol tomu přidal a neštěstí bylo na světě. V podstatě každý, kdo ho jen trochu zná ví, že by normálně něco takového neudělal."

Josef Sybera nyní zvažuje žádost o prezidentskou milost. „Chci ji poslat, ale asi to nevyjde. Teď, po amnestii. Nu, musíme to nějak zvládnout."