“Všem, kteří byli v roce 1938 připraveni bránit svou vlast.” Tímto vzkazem zvali členové chomutovského muzea Na Kočičáku své příznivce, aby si s nimi připomněli 85. výročí od betonáže chomutovského řopíku číslo 10. Ten byl součástí špičkového obranného systému druhé poloviny třicátých let a ukázkou odhodlání Čechů, kteří v něm bránili svou vlast. Nezničitelný “pomník” odvahy stále stojí na louce nad Chomutovem.

“Betonovat se začalo 4. listopadu a dělníci pevnůstku betonovali nepřetržitě téměř čtyřiadvacet hodin,” přiblížil šéf muzea Jiří Piramovský. “Následně čekali až zatvrdne, což trvalo skoro sedm dní,” doplnil.

Řopík byl dokončený v prosinci. Poté ho vojáci vybavili závěsy na kulomety, lapači zplodin a výstrojí a výzbrojí. Obranu měla zajišťovat pěti až sedmičlenná osádka. Železobetonová pevnůstka byla součástí stálého pohraničního opevnění, které se skládalo z dalších těchto objektů, dále objektů těžkého opevnění a dělostřeleckých tvrzí. V zahraničí tyto soustavy budované v letech 1935 - 1938 nazývali jako Benešovu linii.

Skvělou obranu a odhodlání vojáků ale převálcovala tvrdá zahraniční politika, která prostřednictvím Mnichovské dohody Československu nadiktovala, že musí postoupit Sudety Německu. Poté byla československá armáda nucena opevnění opustit. Připadla Třetí říši, což byl také osud chomutovské "desítky". Ta pak čekala dalších padesát let na svou rekonstrukci. Dnes je objekt díky úsilí členů muzea i jeho předchůdců věrně zrekonstruovaný do podoby ze září 1938.

Historii řopíku číslo 10 se všemi podrobnostmi a dobovými fotografiemi připomíná nově odhalená tabule. Vzpomínkovou akci, na kterou přijelo několik desítek lidí z Chomutovska, ale i širšího okolí podpořil i Michal Glaser, který je rotmistrem v záloze Armády ČR a zástupce Dělostřelecké tvrze Bouda a Hůrka. Ten předal muzeu pamětní medaili od Československé obce legionářské.

Součástí programu bylo promítání dobových snímků pevností z Chomutovska a obnovy řopíku, promítání historických filmů, prohlídka pevnosti, ukázky osádky objektů, ale třeba i polní výhně. Jak se s ní v předválečných letech zacházelo, ukázali mladí bunkráci pod vedením Vavřince Bezděka. “ V polních podmínkách se tehdy kovaly háky, lopaty, krumpáče, co bylo potřeba,” podotkl Bezděk. Kluci díky jejímu žáru ukovali kolíky ke stanu.

Připomínka obranného opevnění je podle Jiřího Piramovského příkladem toho, co se už nesmí zopakovat. “Myslím si, že je to ukázka toho, že se člověk musí rázně stavět proti zlu, aby bylo hned na začátku zastaveno,” upozornil šéf muzea. “My jsme v roce 1938 proti zlu stáli – náš stát byl jeden z mála, který chtěl bojovat proti nacismu, ale nikdo nám nevěřil,” doplnil.

Stavbu železobetonových pevnůstek řídilo a zadávalo externím firmám Ředitelství opevňovacích prací – ŘOP. Proto zlidověl název řopík. Chomutovská “desítka” je objekt nového typu číslo 10 A – 160 úseku K – 51 Chomutov. Vytyčený byl začátkem roku 1037 pod taktovkou plk. Pěch. Františka Kraváka, velitele 2. pěší brigády za pomoci budoucího VSD škpt. Pěch. Václava Ballyho. Objekt byl postaven jako šikmý pod specifickým úhlem 5°45´ a místo standardních střílen měl tzv. “zeslabené střílny”. Řopík byl vztyčen v katastru obce Sperbersdorf. Náklady na jeho výstavbu tehdy dosáhly částky 20 612,95 Kč.