Když se řeknou Vinné sklepy v Chomutově, většina místních si vybaví velký zelený barák na Lipské ulici, kam si chodí sem tam někdo stočit sudové víno do pet lahve. Starousedlíci si možná vybaví i to, že se tam dříve nějaké to víno vyrábělo. Pravda je ale daleko zajímavější…


Poklad ve sklepech


Chomutovské sklepy ve svých útrobách skrývají tekutý poklad. Milion litrů vína, padesáti různých druhů sem připutovalo z různých koutů světa. Nejdelší cestu sem urazilo víno až z Austrálie. Mezi dalšími jsou například vína z Chille nebo z Argentiny.

Dovezené víno po dlouhé cestě, kdy se po moři plaví někdy i jednadvacet dní, se nedá hned prodávat zákazníkovi. Musí podstoupit ještě dlouhý proces, než si jej milovník vína může nalít do poháru.


Pomůžou mušle


Víno si po dlouhé cestě musí odpočinout a „proškolit“ se. ,,Vína, která do našich sklepů necháme přivézt, jsou ještě neškolená, to znamená, že se nedají pít. Jsou po cestě rozbitá a musí podstoupit několikanásobnou filtraci a také se odležet,“ popisuje proces majitel vinných sklepů Pavel Tůma. Jedna z filtrací se dokonce provádí za pomocí křemelínu, což jsou rozdrcené mušle.

Když je víno několikrát přefiltrované, může se teprve začít stáčet do lahví nebo do sudů.


Rodinný podnik


Největšími zprostředkovateli tuzemských i cizokrajných vín na severozápadu je rodina Tůmových, která chomutovské vinné sklepy postavila opět na nohy. Pavel Tůma před tím pracoval na šachtě a jeho manželka jako ekonomka. ,,Přišel jsem o práci, když zavřeli uranové doly a nevěděl co dál. Začal jsem se v Kadani zajímat o vinařství a pak se mi před šestnácti lety naskytla příležitost koupit sklepy, které byly v konkurzu,“ vypráví osud Tůma.

Vybavení sklepů bylo sice ve výborném stavu, ale víno nikde. Zkušeností moc neměli a museli se vše rychle naučit. ,,Nejtěžší na začátku bylo, že jsem to neuměl. V tom mi hodně pomohl manžel mé matky Prát, který tu dříve pracoval. Předal mi své zkušenosti,“ přiznává Tůma.
Dalším problémem v začátcích bylo také to, že neměli dostatek kvalifikovaných pracovníků, a tak každý musel dělat všechno. ,,Když jsme začínali, bylo málo lidí, tak jsem třeba stál u myčky a myl lahve,“ vzpomíná na krušné začátky Tůma.

Dnes v rodinném podniku pracuje i jeho bratr a jejich dva synové. ,,Už tak od osmnácti jsem si představoval, že tu budu s rodiči pracovat. Je to lepší než někde prodávat auta,“ popisuje klady práce ve vinařství Pavel Tůma mladší. „Také se mi občas naskytne příležitost podívat se po jiných vinicích, a to se mi líbí.“

A jaké to je pracovat s rodinou? ,,Jak kdy, ale je to lepší než pracovat v cizí firmě. Ikdyž je tady člověk víc pod drobnohledem a musí se více snažit,“ tvrdí Tůma mladší. ,,Každý tu má své úkoly, to je důležité, aby to dobře fungovalo. Největším úskalím, když pracujete s rodinou je, že se někdy neubráníte a řešíte pracovní věci i doma, ale snažíme se to nedělat,“ vypráví o rodinném podnikání Jitka Tůmová.

Autorka: Eva Bajaníková