Bydlím ve druhém patře třípatrového bytového domu v ulici Za Zborovskou. Je to jen kousek od centra města. (Popis života v domě od jedné z nájemnic si můžete přečíst zde). Byt, který jsem si půjčil, je útulný, barevně vymalovaný, plně zařízený, se vším vybavením. O to větší kontrast tvoří k chodbě, která je tak špinavá, že se bojím dotýkat zábradlí nebo se opírat o stěny. Jít večer domů je taky velké riziko – na chodbě není ani jedna žárovka, takže schody se topí ve tmě.

Z osmi bytů je jeden úplně vybydlený, další jsou obývané. Většinou lidmi, o kterých vůbec nic nevím a které jsem tu snad ani neviděl.

Moji sousedé na patře jsou Tokárovi – rodina, která (i podle místních) dokáže znepříjemnit život všem ostatním. Kolik jich uvnitř bytu je, to nevím. Frekvence jejich návštěv je taková, že to snad ani nejde vysledovat.

Už páteční uvítání v novém „bydlišti“ bylo stylové. Dva z mých nových sousedů venku před domem štípali sekerou starou skříň a nasekané dřevo nosili v obrovském černém hrnci do svého bytu. Topí totiž dřevem. Neplatí za elektriku. Občas ji kradou tak, že se připojí drátem na hlavní rozvod na chodbě. Hlavně večer- dívají se na televizi.

Během dvou nocí jsem nezažil nic hodně divokého, ale je tu rozhodně „živěji“ než na běžných sídlištích. Časté pokřikování po chodbě, časté tlučení do dveří (sousedi nemají zvonek). Před vchodem jeden z místních občas tluče do kabelů, asi aby z nich dostal měď. Ve sklepě prý taky někdo bydlí. V neděli ráno tu byla pro jednoho z mých sousedů policie. Odvezli ho k výslechu, podle všeho právě kvůli kradené elektřině.

Ne všichni místní jsou ale nevšímaví k tomu, jak to kolem nich vypadá. Jeden ze starších mužů v sousedním domě v sobotu shrabal a odnesl do popelnice všechen nepořádek z trávy a chodníku před barákem. Nalezenou injekční stříkačku vyhodil do kanálu s nadávkami na „zkur..né feťáky“. A dokonce i před naším vchodem (jinak asi nejhorším z celého sídliště) se uklízelo. Jeden ze starších mužů donutil mého souseda, aby nepořádek okolo klepadel, kde se zřejmě bežně seká dříví, uklidil. Dvě kárky, zbytky skříně a staré ledničky tak od sobotního odpoledne leží uhledně srovnané u kmene stromu.

V domě budu bydlet do úterý. Už teď vím, že natrvalo bych tu bydlet nechtěl. A přitom se zdá, že většinu nepříjemných zážitků má na svědomí jediná rodina.

Online reportáž ze života vedle nepřizpůsobivých, která běží už od pátečního odpoledne, můžete sledovat zde