„Nejsem rodilý Chomutovák, ale dnes se již troufám za Chomutováka považovat," potvrdil své setrvání a uklidnil tak nejen mnoho příznivců, ale také mladých hráčů, dětí a jejich rodičů, pro něž se Piráti stali nedílnou součástí každodenního života.

Svůj odchod z klubu a z Chomutova zvažoval poté, co Piráti sestoupili z extraligy. „Abych řekl pravdu, myšlenkou přestat dělat hokej jsem se zabýval již více než rok a půl. Těch důvodů je více a jsou úplně jiné než by normální člověk očekával a rozhodně nejsou emotivního charakteru. Dalo by se říci, že je to moje celkové znechucení se situací v naší zemi ať už politikou, sportem nebo obyčejnými lidmi," upřesnil majitel klubu informaci o tom, že chce z hokejového prostředi skutečně odejít.

Po neúspěšné baráži si potřeboval uspořádat myšlenky, slyšet názory nejbližších lidí a dost možná najít i novou motivaci pro další pirátskou etapu. A přesně jak slíbil, v poslední den dubnového měsíce řekl: „Mám jasno. Budu pokračovat i proti vůli řady škarohlídů. Mám Piráty rád a jsem pyšný a hrdý na práci lidí kolem mládeže a klubu obecně. Teď půjdeme s pokorou i do vylepšení fungování A-týmu."

Sám sobě musel zodpovědět řadu otázek. „Jak a odkud zajistíme rozpočet, budeme hrát zase dvě první ligy, nebo jeden tým bude hrát zahraniční? Nebo konečně ČSLH bude dodržovat svá vlastní pravidla pro udělení licence a tím pádem budeme hrát extraligu? Máme se angažovat v získání licence nesportovní cestou? Kde budou hrát naši špičkoví junioři, protože 1. liga není dostatečná soutěž pro jejich růst? Budeme umět lépe zvládnou sportovní stránku u A-týmu? Chci znova prožívat celoroční stres? Prostě těch otázek je obrovská spousta," přiznává. A na řadu otázek možná ještě ani dnes nezná odpověď. Ale má chuť se s každým rozhodnutím poprat a znovu se s Piráty vrátit na výsluní.

„Dostal jsem obrovské množství podpůrných sms, emailů, dopisů a telefonátů. Od normální lidí, kteří mají zájem o dění v regionu, kterým není jedno co dělají jejich děti ve volném čase. Od těch, kteří si váží práce lidí na klubu. Všechny byly ve stejném duchu: zůstaňte a když nezůstanete, tak děkujeme za krásné roky. Neříkám to, abych se chválil, ale spíše jako důkaz lidské velikosti jednotlivých lidí v regionu."