Irving, Pravidla Moštárny. Irving, Čtvrtá ruka. Irving, Svět podle Garpa. Tisíce svazků z jirkovské knihovny naskládané v krabicích se stěhují z místností v Horníku do nového Kludského vily.


Půjčte si víc knih, pomůžete nám


A že je co stěhovat. Přenést všechny knihy a zařadit je zpátky do nových regálů je práce na několik týdnů. Fakt, že starého sídla od vily je to vzdušnou čarou možná jen desítky metrů, tu nehraje roli. Protože těch knih je opravdu moře. Tuny.

„Ve fondu máme přes padesát tisíc knížek, z toho asi deset tisíc je teď půjčených,“ říká knihovnice Marie Bečvářová. To znamená, že přemístit se musí asi čtyřicet tisíc románů, básnických sbírek, životopisů, pohádek, učebnic či komiksů.

Mezi čtenáři je teď víc knih než obvykle. Lidé z knihovny totiž ke „stěhování“ využili i je. „Požádali jsme je, aby si klidně půjčili domů knih víc. S tím, že je pak vrátí už rovnou do nové knihovny,“ vysvětluje Bedřich Fryč, ředitel Kulturního vzdělávacího a informačního zařízení, pod nějž knihovna spadá.


Z krabic do regálů


Když před čtrnácti dny město Kludského vilu slavnostně otevíralo, byly místnosti ještě skoro prázdné. Teď tam panuje čilý ruch.
Mezi plnými krabicemi a prázdnými policemi se má knihovnice Eva Martinovcová co otáčet. „Tohle je poezie, to prosím odneste tamhle,“ obrací se na mladíka, který přišel pomáhat. „Tohle je ´K´, toho bude hodně. ´K´ a ´S´ to byli psavci,“ komentuje další krabici, jejíž obsah už vyskládává do regálu.

Pomáhá jí i Milada Švingrová. V knihovně nepracuje, je čtenářka. Jedna z těch, co se nabídli s pomocí. „Jsem v důchodu, tak co. Proč bychom nepomohli,“ směje se dáma, která přivedla i mužskou posilu – svého dospělého syna. Ten pomáhá hlavně tahat těžké krabice. Z auta do vily je nosí další parta chlapů – klienti ústavu sociální péče, kteří bydlí v ubytovně.

Knihovna začne ve zrekonstruované Kludského vile fungovat od 1. června.

Minirozhovor s knihovnicí Evou Martinovcovou: Dobrovolníků je celý seznam

Pomáhají Vám tady i dobrovolníci z řad čtenářů. Hlásilo se jich hodně?
A víte, že jo? Lidé byli ochotní, mám jich celý seznam. Dneska pomáhá jeden, dalšímu zavolám zítra.

Krabice s knihami třídíte od pohledu, jak se v tom vyznáte?
To víte, za ty roky v knihovně (směje se)… Je pravda, že většinu hned poznám i třeba podle obalu. Ale musím přiznat, že víc si pamatuju ty starší, vydané třeba v 70. letech. Někdo mi řekne název a mě už naskočí – to je taková útlá knížečka tamhle vzadu.

A tady už víte, co kam přijde?
Samozřejmě, musí se to rozdělit. Chlapi půjdou hned po detektivkách, tak musí vědět, kde je najdou. (jd)