Dostat se do Kanady byl sen mnoha sportovců. Splnil si ho i Michal Geier z Jirkova.

V českém dresu střílel branky ve sledge hokeji, tedy obdobě českého nejpopulárnějšího sportu pro hendikepované. „Koukal jsem na to kdysi v televizi. Zaujalo mě to, tak jsem se začal zajímat co a jak,“ vypráví třiadvacetiletý mladík.

Pak ho jeho táta odvezl na první trénink a bylo to. „Domů už jsem si vezl sáňky,“ směje se český reprezentant. Přestože na každý trénink či zápas musel jezdit do Karlových Varů, protože nikde blíž se sledge hokej nehraje, nedoradilo ho to. „To jsem ještě neměl řidičák. Led jsme měli nasmlouvaný sponzorsky, třeba ve středu od jedenácti večer. Takže mě tam vezl táta, vraceli jsme v půl druhý. A v pět vstával do práce,“ popisuje, jak mu kromě jiného v kariéře pomáhali rodiče.

Na sáňkách a dvěma hokejkami v ruce se začal prohánět chvíli po základní škole. A protože mu to šlo, dostal se brzy i do české reprezentace. Odtud na paralympiádu do Vancouveru, která skončila před týdnem.


Rychlé levé křídlo


Na ní jako levé křídlo bojoval proti soupeřům z celého světa. „Jako křídlo hraju i v lize. Asi si můžu dovolit říct, že v lize patřím k nejrychlejším. Trenér mi ale vyčítá, že jsem rychlý až moc a zbrklý,“ usmívá se.

Český tým nakonec skončil pátý. „Mysleli jsme i na medaili, ale páté místo považuji také za úspěch,“ líčí mladík. V Kanadě to měli těžké. Na rozdíl od světových týmů nejsou Češi profesionálové a hokej mají jako koníčka při práci.

Michal nepracuje, ale studuje na vyšší odborné škole na průmyslovce v Chomutově. Je v posledním ročníku, pak bude hledat zaměstnání. S tréninkem a zápasy to bude mít ještě složitější. „Zaměstnavatel by mi musel hodně vyjít vstříc,“ nevidí příliš růžově svou sportovní budoucnost.

Ke svému hendikepu přišel jako dítě. „Měl jsem zkrácené šlachy. Naši se mnou dlouho běhali po doktorech. Nakonec v Praze pak přišli na to, že mám nádor na míše,“ popisuje. Při náročné operaci, kdy lékaři museli postupovat z obou stran, přes břicho i záda, byla porušena mícha. Michal tak ochrnul na pravou nohu a ani levá není stoprocentně zdravá, navíc drží tělo, takže bývá přetížená.


Profesionál je sen


Michal Geier by se samozřejmě nejraději věnoval hokeji „na sáňkách“ profesionálně. To je však v Česku spíše snem než reálnou možností. „Uvidíme, třeba se za čtyři roky do Soči podívám,“ uzavírá. V ruské Soči se konají příští zimní paralympijské hry.

Co to je a jak se hraje sledge hokej

– velmi se podobá lednímu hokeji. Stejný počet hráčů, stejné kluziště, branky i puk.
– hráči s různými postiženími nohou jezdí na sáňkách s bruslemi. „Záleží na rozpětí břitů. Čím užší, tím rychlejší, ale člověk zase snadněji spadne. Někdo jezdí i na jednom noži,“ říká Geier.
– sledge hokejisté mají dvě hokejky, na jejich konci jsou bodáky, kterými se odrážejí od ledu.
– hraje se třikrát 15 minut, v České lize ale třikrát 20. „Abychom měli lepší kondici,“ usmívá se reprezentant.
– hokejisté se i navzájem perou. „Někdy k tomu dojde, ale není to tak časté jako v ledním hokeji“.
– do světové špičky patří i Japonci a Korejci, jinak hokejoví trpaslíci. Štědře je dotuje stát.