Kdo má dnes možnost zavítat do válcovenského areálu, uvidí řadu pozoruhodných cihlových budov postavených před stovkou let. V jedné z nich ještě donedávna sídlila administrativa. Přesně tam, kde původně úřadovali Max a Reinhard Mannesmannovi. Domy jsou obklopené halami z dob socialismu. Jen pětina z nich však dnes slouží válcovnám, zbytek se pronajímá.

Z útrob haly pro tepelné zpracování trubek, kde je válcovací poutnice a kalibrovací stolice, vychází temný rachot. Z pece vyjíždí skoro čtyřtunový ingot rozžhavený na 900 až 1200 stupňů Celsia, zajíždí do vertikálního lisu, pak do děrovací stolice a poutnice. Jakmile se na jednom z dalších stanovišť zchladí, prostor zahalí pára.

Vzduch v rozlehlé hale se ale ani tak nestačí prohřát. Venku je sychravo a všudypřítomný kov v konstrukcích, strojích a materiálu vyzařuje chlad. Zato v létě se hala proměňuje v pekelnou výheň.

Část areálu Válcoven trub, kde se natáčelo.
Anthony Hopkins jako Nicholas Winton: Film točili ve Válcovnách trub v Chomutově

Přesto na práci v „mannesmannce“ řada lidí vzpomíná v dobrém. Do první poloviny 90. let tam pracovalo téměř pět tisíc zaměstnanců a skoro v každé rodině v Chomutově byl alespoň jeden „mannesmaňák“. Ve třísměnném provozu vyráběli až pět tisíc ocelových trubek měsíčně.

Dnes má závod kolem 120 zaměstnanců, kteří pracují ve válcovacích kampaních, aby se snížila energetická náročnost. Pec se roztápí třeba na týden pro jednu dávku ingotů a jede nonstop 24 hodin. Ročně se produkce dostává na 10 tisíc tun.

„Dnes tu vyrábíme bezešvé trubky o průměru 273 – 610 milimetrů. Kromě Chomutova to v Evropě umí Španělé, Italové a částečně Poláci,“ uvádí obchodní ředitel Tomáš Valenta. Většina jde podle jeho slov na vývoz. „Silnostěnné ocelové trubky nemají v České republice takové využití. Potřebné jsou hlavně pro konstrukce mostů, budov a energetiku. Dodáváme je na trh západní Evropy: do Německa, Holandska, Itálie a teď se nám trochu hnula Amerika. Posíláme je do Houstonu v Texasu, kde se těží ropa a zemní plyn,“ přibližuje.

Sběratel historických pohlednic Zdeněk Franc.
Nejpřitažlivější byl přelom století, říká sběratel pohlednic z Chomutova

Trubky se stále vyrábějí na zařízení z dob normalizace. Chomutované, kteří si pamatují školní exkurze v závodě, by díky tomu mohli zažít stav podobný déjà vu. „Stroje prošly nějakou modernizací, jinak ale pocházejí ze 60. a 70. let. V průmyslu je to ovšem běžné,“ poznamenává generální ředitel hutní skupiny Z- Group Vladimír Sako. Do ní patří i válcovny. „Novější máme ultrazvukovou linku a brusky,“ poukazuje.

Také sama poutnická stolice, která je srdcem závodu, nedávno prošla generální opravou. Kolos jde sice do hloubky pěti metrů, kde je uložený do betonových vrstev, i tak se však uvolnil a bylo potřeba pořídit mu nový rám. Práce včetně oprav lisu vyšly na 100 milionů korun.

Válcovny trub Chomutov se v současné době potýkají s několika vážnými problémy. Jedním z nich jsou ceny energií. Právě v těžkém průmyslu je totiž potřeba počítat s obrovskou spotřebou. Vláda přitom dlouho otálela s představením řešení, která by zmírnila dopady navýšení cen energií pro průmysl. Na její pasivní přístup si stěžuje celý český průmysl, válcovenské nevyjímaje.

Válcovny trub Chomutov

Historická část původních Válcoven trub.Zdroj: Deník/Miroslava ŠebestováVýrobu bezešvých ocelových trubek v Chomutově zavedla německá firma Mannesmann už v roce 1890. Říkalo se, že trubka je vyrobena takzvaným „poutnickým“ způsobem. Zvláštní označení zavedli bratři Mannesmannovi podle pouti v lucemburském Echternachu. Tam totiž procesí chodila vždy tři kroky vpřed a dva vzad. Právě tak se pohybuje bezešvá trubka ve válcovací stolici.

V roce 1948 byl podnik znárodněn a přejmenován na Válcovny trub, národní podnik. Po dalších deseti letech byl sloučen s železárnou Poldi, tou dobou Závodem Julia Fučíka, do společného podniku s názvem Válcovny trub a železárny. Hlavním odběratelem potrubí se v 60. letech stal Sovětský svaz, který budoval plynovod. V 70. letech byla VTŽ největším dodavatelem trubek z austenické oceli určených pro jadernou energetiku v celém východním bloku. Podnik zaměstnával 5700 pracovníků. Po dvaceti letech se ale dostal do ekonomických problémů, protože ani Rusko, ani západ o produkci nejevily zájem. V roce 1994 byl státní podnik zprivatizován a rozdělen na tři firmy: Sandvik, Mannesmann a českou firmu Dioss. Tu o tři roky později odkoupil Cimex a ve stejném roce Cimex prodal firmu Zdeňku Zemkovi do seskupení Z-Group. V něm jsou Válcovny trub začleněny dodnes spolu s Železárnami Veselí, Železárnami Hrádek a Železárnami Chomutov.

„V závěru roku jsme volili strategii pro celý příští rok. Věděli jsme, kolik chceme vyrábět, znali vstupy podle aktuálních kalkulací, velkým otazníkem ale byla a je elektrická energie, což nás diskvalifikuje vůči zahraniční konkurenci,“ zdůrazňuje generální ředitel.

Přímou konkurenci měly válcovny donedávna v Německu, ve firmě Vallourec Deutschland, která rovněž vychází z tradice bratří Mannesmannů a je jednou z předních společností na evropském trhu v distribuci oceli. Aby ušetřila, přesouvá se do Brazílie. Ve válcovnách proto doufají, že jim to pomůže zvednout se na trhu.

Pro příští rok závod počítá s navýšením výroby o zhruba 50 procent. I tady je však jeden háček. „Abychom mohli výrobu zvednout, potřebujeme najmout nové zaměstnance, máme ale obrovský problém sehnat lidi,“ uvádí ředitel Sako. „Bohužel je to celorepublikový problém. Přitom nám by stačili lidé vyučení v jakémkoli oboru, kteří mají chuť do práce,“ zdůrazňuje.

Logistický areál Garbe Park Chomutov II leží v klášterecké průmyslové zóně.
Od BMW po Porsche. V Garbe Parku Klášterec začíná s výrobou německý Isolite

Části pracovníků se závod musel zbavit zhruba před rokem kvůli energetické krizi. Tehdy se dokonce proslýchalo, že zavírá. „Kvůli nárůstu ceny energií o více jak 100 procent jsme museli omezit výrobu a propustili jsme nějaké pracovníky. Lidé si proto mysleli, že končíme,“ vysvětluje ředitel. „My přitom chceme pokračovat a rozšiřovat výrobu,“ ujišťuje.

Aby se náklady dostaly více pod kontrolu, vedení nechalo sestěhovat několik provozů. Uvolněné prostory pronajme dalším firmám stejně jako to dělalo s částí areálu dosud. Pracuje také na přestěhování zkušebny a mořírny z areálu železáren, pro něž mají vzniknout nové prostory za odhadem 40 až 50 milionů korun.

Mohlo by vás zajímat: Při opravách Nechranic využili unikátní metodu. Bourání vodním paprskem

Zdroj: Deník/Miroslava Šebestová