Děti z Mateřské školy v Růžové našly ježka. Ospale se motal po zahradě, protože ho teplo předčasně probralo ze zimního spánku. Bylo jasné, že následnou mrazivou noc by nepřežil. Skončil tak v záchranné stanici pro handicapovaná zvířata v zooparku. A ne sám.


Sídliště jako přirozený domov

„Lidé nám začínají nosit ježky. Otepluje se a tak je nacházejí na chodnících,“ potvrdil zoolog Pavel Krásenský. V případě ježků je to v pořádku, protože je ošetřovatelé budou krmit a na přelomu dubna a května je zase vypustí do přírody. „Bohužel nosí i mladé poštolky. Vidí, že jsou předpeřené a polétávají mezi auty na parkovišti. To ale nic neznamená. Poštolky jsou zvyklé žít na sídlištích a Rodiče mívají nedaleko,“ komentuje zoolog situaci, kdy lidé mláďata odebírají sice v dobré víře, ale zbytečně.

Podobné je to přibližně v polovině případů. Ačkoli chovatelé průběžně nabádají, aby lidé nenosili mladá srnčata a další mláďata, která jen na chvíli opustili rodiče, situace se zásadně nezměnila. „Jedině snad v tom ohledu, že občas zavolají a zeptají se předem, co dělat,“ uvádí Pavel Krásenský.


Zvířecí „invalidé“

Stanice slouží pro zvířata, která by nebyla schopná sama přežít v přírodě. Smyslem je ale vrátit je zpět. Nejlépe přesně tam, kde byla původně zvyklá žít. Proto má každý nalezenec svůj list v kartotéce, kde nechybí místo nálezu.

Jediný, kdo zůstává na dožití, jsou invalidé, kteří se už bez pomoci neobejdou. „Máme tu například káňata, která zasáhl elektrický proud, srazilo je auto nebo pokousal pes a jako raritu dravce včelojeda. Bohužel má amputované křídlo,“ jmenuje zoolog.

Dočasný domov tam nachází také zvířata, se kterými si lidé neví rady. Při zateplování domů přicházejí například na celé netopýří kolonie. „Jako když zateplovali jeden z experimentů na Březenecké,“ uvádí zoolog. „Přinesou pak v krabici šedesát netopýrů.“
Stanicí pro handicapovaná zvířata ročně projde až sto třicet zvířat.