Dalších 11 svědků a znalec z oboru zdravotnictví by měli ještě vypovídat v procesu se dvěma ženami, jež u chomutovského soudu čelí obžalobě z týrání svěřené osoby. Návrh na další dokazování v případu přednesla při středečním pokračování hlavního líčení státní zástupkyně, předsedkyně senátu Lenka Chalupová jej akceptovala. Senát svědky a soudního znalce vyslechne postupně 19., 21. a 23. května, vždy od 08:15 hodin.

Proces třetím rokem

Z týrání svých klientů se zpovídají ředitelka bývalého stacionáře pro seniory Naděje 2000 v Chomutově Jaroslava Lochařová a vedoucí pečovatelka zařízení Šárka Hatašová. Soud začal kauzu alarmujícího zanedbávání péče o seniory rozplétat v prosinci 2011. Staří a handicapovaní lidé, vesměs trpící stařeckou demencí či Alzheimerovou chorobou, žili podle obžaloby ve stacionáři v otřesných hygienických a celkově nedůstojných podmínkách. Zanedbané bylo i jejich ubytování a stravování. V případě uznání viny hrozí oběma ženám až osmileté vězení.

Kontrola a konec

V roce 2010 stacionář kontrolovali pracovníci ministerstva práce a sociálních věcí. Ústav podle jejich nálezu nesplňoval více než polovinu sledovaných kritérií. V areálu chomutovské nemocnice poté po deseti letech skončil.

Výpovědi svědků

O neutěšených poměrech ve stacionáři před soudem už dříve hovořila řada svědků. Zejména příbuzní klientů, ale také například lékař či zdravotní sestra z týmu záchranářů, které personál stacionáře zavolal kvůli akutním zdravotním potížím klienta. Svědci vypovídali, že ve stacionáři páchla rozkládající se moč, klienti byli ve špinavém oblečení a znečištěných plenách. Dostávali prošlé potraviny nebo jim personál z jídla ujídal. Většina svěřenců ústavu byla vyhublých a vzhledem k minimální lékařské péči také dehydratovaných, s proleženinami i se zraněními.

„Říkali jsme si mezi sebou, že je snad lepší si sáhnout na život než skončit v Naději. A že s nadějí to v Naději nemá nic společného. Působilo to tam depresivně, nedůstojně. Staří lidé se šourali po chodbě. Na sobě měli jen takzvaného andělíčka, byli bez spodního prádla," tlumočila například debaty s kolegy jedna ze zdravotních sester ze záchranky.

Vinu popírají

Obě obžalované vinu popírají s tím, že jídla byl ve stacionáři dostatek. Hubnutí a další zdravotní problémy některých klientů stacionáře souvisely podle nich s pokročilým stadiem Alzheimerovy nemoci. Potvrdit jejich závěry měla u středečního hlavního líčení vedoucí sestra oddělení pro pacienty s demencí Gerontologického centra v Praze 8. Připustila, že pacienti v pokročilém stadiu Alzheimerovy nemoci, což je právě demence, mohou hubnout, jsou dezorientovaní a závislí na pomoci jiných. Mohou mít i tendenci strhávat si pleny a svou potřebu vykonávat kdekoli. Zdůraznila však, že projevy chování pacientů ovlivňuje způsob a míra péče o ně.

Pády ano, ale…

O pacienty s těžkou demencí by se podle vedoucí sestry měl starat odborně vyškolený zdravotní personál. „Je to o profesionalitě. Poměrně časté jsou i pády těchto pacientů. Posadí se třeba mimo židli nebo záchodovou mísu. Nemusí se zranit, většinou to ale končí zlomeninou krčku. Pokud je ale takových pádů zaznamenáno více v jednom zařízení, svědčí to o úrovni péče v tomto zařízení," uvedla.

Proměna

Před senátem ve středu vypovídala i novinářka, která ve stacionáři natočila několik reportáží pro regionální televizi. „Po zahájení provozu stacionáře jsem tam jezdila ráda. Organizovali pěkné akce. Potom se to ale změnilo. Na chodbě byl cítit zápach. Teď už si nevybavuji, zda to bylo cítit močí nebo jako když se lidé delší dobu nemyjí. Viděla jsem také sedět lidi na chodbách jen v krátkém nočním prádle, ze kterého jim koukaly vyhublé nohy," popsala.