Nabízí je proto zájemcům na různých bazarech prostřednictvím internetu a sociálních sítí. Tento způsob ji už ale nevyhovuje. „Nebaví mě věci fotit, fotky stahovat a poté nahrávat na stránky různých bazarů a čekat, zda je někdo koupí. Navíc zájemci si každou jednotlivou věc chodí prohlédnout k vám domů, což samozřejmě obtěžuje a narušuje vaše soukromí. Rozhodla jsem se proto uspořádat první veřejný bazárek s přímým prodejem, kde si každý nabízené zboží může prohlédnout přímo na místě," vysvětlila Kulíková.

První veřejný bazárek v Chomutově se uskuteční v sobotu 21. března od 09:00 do 12:00 hodin v malé tělocvičně místní střední průmyslové školy v Křižíkově ulici. Jeho uspořádání umožnil ohlas potenciálních prodejců na záměr přímého prodeje nepotřebných věcí, který Monika Kulíková zveřejnila na facebooku. „Přihlásilo se mi dosud 18 prodejců, což předčilo mé očekávání. Počítala jsem s asi desítkou zájemců. Je to příjemné překvapení a dává to naději organizovat bazárky pravidelně. Předpokládám, že vhodná frekvence by byla jednou za čtvrt roku. Je to doba, kdy ženy obměňují šatník a děti dorůstají do další konfekční velikosti," doplnila Kulíková.

Nabízený sortiment zahrnuje zejména oblečení, obuv, kabelky a další doplňky dětského a dámského šatníku. Očekávané je i složení prodejců, z drtivé většiny jsou to ženy, především maminky. „Přihlásil se ale také jeden muž, který bude kromě oblečení nabízet i drobnou elektroniku. Za pultem by se měly objevit i tři manželské páry. Prodávající budou mít přístup do tělocvičny půl hodiny před stanoveným začátkem a mohou zůstat půl hodiny poté. Aby v klidu zboží vybalili a zase zabalili, případně po sobě uklidili," upřesnila Kulíková.

Kupující mají vstup do tělocvičny zdarma, prodejci se musejí podělit o nájemné, jež činí 150 korun za hodinu. Čtyřhodinový pronájem tak vychází na 600 korun, což je při počtu osmnácti prodejců zanedbatelných zhruba 34 korun na jednoho. „Prosím všechny zúčastněné, aby si s sebou přinesli návleky na boty nebo nějaké pantofle. Důvodem je vyloučit možné poškození podlahy v tělocvičně. Požádal nás o to její správce. K dispozici jsou neuzamykatelné skříňky, kde si lze odložit. Zázemí zahrnuje i toalety," upozornila hlavní pořadatelka.

Za svou iniciativu neočekává žádnou odměnu. „Bazárek pořádám dobrovolně a zadarmo. Lidé se mě ptají, co z toho mam já. Nic navíc. Pouze to, co vydělám z prodeje svých věcí. Výtěžek z pronájmu celý inkasuje škola," dodala Kulíková.

Nápad uspořádat přímý prodej nepotřebných věcí se setkal s pozitivní odezvou. Zatím to vypadá, že by se mohla vyplnit prognóza Moniky Kulíkové, jež očekává velký zájem veřejnosti. „Také se těším. Háčkuji, co se dá. Zapojila se i maminka, tak budou i jiné pletené doplňky a vyrobila také pár velikonočních zajíčků," napsala například na facebook Jana Holáková. Martina Blažková zase nešetřila na facebooku slovy chvály na hlavní pořadatelku. „Super, opravdu zasloužíte pochvalu," uvedla.

Rozhovor s organizátorkou veřejného bazárku Monikou Kulíkovou 

„Prodávat přes internet je časově náročné"

Jak vznikl nápad uspořádat veřejný bazárek?

Prodávat prostřednictvím facebooku je časově náročné. Pořád musíte sledovat, zda má o zboží někdo zájem. Lidé navíc často chtějí vidět nabízenou věc osobně, takže chodí ke nám domů. Je to obtěžující a nepraktické.

Proč zrovna tělocvična v průmyslovce?

To je naopak ryze praktické hledisko. Bydlím totiž nedaleko školy a místní ruštinářka mě učila na základní škole. Postupně jsme se spřátelily a občas spolu vyrazíme na skleničku. Požádala jsem ji proto, zda by se nezeptala na možnost pronájmu. A ono to klaplo. Navíc prostor pod střechou zaručuje prodej za jakéhokoli počasí.

Nehrozí nebezpečí, že někdo přinese k prodeji nevhodné předměty, například pornočasopisy?

Toto nebezpečí jsem eliminovala tím, že jsem potenciální prodejce požádala, aby napsali, co přesně budou nabízet. Upustila jsem také od původního záměru zahrnout do bazárku i nabídku komerčních služeb, například hodinové manžele, pojišťováky a podobně.

Nemám s podobným prodejem zkušenosti. Jak se třeba stanovuje cena zboží?

Záleží pochopitelně na každém prodejci. Já osobně zvažuji pořizovací cenu a stáří výrobku. Pokud tedy nabídnu kalhotový kostým dovezený z Itálie, který jsem zakoupila před osmi lety, stanovím cenu na 120 korun. V době pořízení stál sice šest tisíc korun a čtyři roky už jsem ho neměla na sobě, nicméně nemusí už odpovídat současným trendům. Pro někoho bude cena přijatelná, pro jiného ne. A je také samozřejmě možné se na konečné ceně se zájemcem domluvit.

Jakou očekávate účast veřejnosti?

Vzhledem k tomu, jaký zájem vzbudila akce u prodejců a soudě podle ohlasů na sociálních sítích si myslím, že se o zákazníky bát nemusíme. Předpokládám, že dorazí hodně lidí. Bylo by to fajn,. Podle sobotní zkušenosti uvidíme, co dál. Věřím ale, že nastolíme tradici.