Přiznávám, těšil jsem se na vepřový guláš, doma jsem nic nejedl, abych si „udělal hlad“. Ale jestli vidím dobře na fotografii vpravo, snědl mi ho starosta. Zatracená protekce!

No dobře, můžeme si za to sami. Rezervaci jsme nechali na poslední chvíli a získali stůl až na druhou odpolední, kdy bylo obědové menu už trochu prořídlé. Ano, jídelní lístek se měnil - jiný byl v době snídaně, jiný na oběd či na večeři. Na to, že se tu servírovalo poprvé - klobouk dolů.

Další pochvala za jídlo. Utopenec byl „jen“ dobrý, ale bramboračka vyloženě výborná. Myslím, že tvrzení mé ženy „lepší než od babičky“ je za tři Pohlreichovy medaile. O poháru s ovocem a vanilkovým krémem ani nemluvě.

Rčení, že je vidět až do kuchyně, tady bylo naprosto na místě. Kdo zná vršek jirkovské věže tak ví, že to tu ani jinak nejde. Takže se krájelo, míchalo a ohřívalo v jednom koutě, zatímco my jsme obědvali v tom druhém. Ale všechno bylo vkusné, milé, sympatické.

A to všechno s úžasnou vyhlídkou. Popsat se dá těžko, lepší je zažít. A jak jsem zaslechl, možná budete mít příležitost na podzim. Tentokrát si stůl rezervujeme dřív.

Starosto, na vás zbude utopenec…!

Co je Restaurant Day a jaký byl ve věži
Restaurant Day je slavnost jídla a pití, kdy si může kdokoli otevřít svou vlastní restauraci na jeden den. Na jednoduchý princip festivalu pop up restaurací přišla skupinka milovníků jídla v Helsinkách. Má jít o prezentaci domácích pokrmů na neobvyklých místech. V Jirkově se podobná akce konala poprvé a měla úspěch a splňovala obojí - vařily pracovnice KVIZu a vrchol věže neobvyklé místo rozhodně je. Navíc to mělo svá specifika, především pro personál. Na vrchu věže totiž není ani voda, takže s nádobím se muselo pěkně po schodech. O tom ale více v zítřejším vydání.