Úřednice z odboru sociálních věcí chomutovského magistrátu musí stále častěji volat o pomoc. Agresivita jejich klientů totiž neustále stoupá. Nadávky jsou jejich denním chlebem, zásahy strážníka, který hlídá budovu magistrátu, jsou na denním pořádku, čím dál častěji musí ale úřednice také mačkat záchranné tlačítko, které rozsvítí varovný signál na služebně městské policie. Někteří klienti totiž neudrží nervy na uzdě a snaží se situaci řešit silou. Právě proto se sociální pracovnice vydaly do boje a v průběhu letošního roku absolvují kurz sebeobrany. První lekci již mají mají za sebou.

Každá projde minimálně šesti lekcemi. Poté bude záležet na domluvě. Každou hodinu povede zkušený lektor sebeobrany a soudní znalec Zdeněk Náchodský.

První lekce byla především seznamovací. Větší část věnoval instruktor teorii. „Nejdůležitější bude, naučit se, jak předejít napadení, aniž byste museli použít násilí," informoval hned ze začátku všechny přítomné ženy Zdeněk Náchodský. Podle něj totiž v kritické situaci má problém i trénovaný člověk. Krátce na to seznámil všechny přítomné se základními pravidly sebeobrany .

Po úvodní rozmluvě se úřednice zahřály a vyzkoušely si první sérii sebeobranných úderů, kopů a chvatů. Další lekce je čeká opět za měsíc.

„Doufám, že před násilníkem neztuhnu a budu umět reagovat"

Rozhovor se třemi účastnicemi kurzu sebeobrany

Jaká byla vaše první reakce, když jste se dozvěděly o tom, že se můžete zúčastnit těchto kurzů?

Úřednice z chomutovského magistrátu si vyzkoušely, jak zastavit útok, v případě, že by je jejich klient napadl v terénu. V příštích hodinách nebudou chybět ani rady a nácviky chvatů, které pomohou ubránit se přímo v kanceláři.K.F. Jenom jsem to uvítala. V dnešní době se nám to v práci může opravdu hodit.
M.V.
Byla jsem ráda. Byl to zajímavý nápad. Užiji to nejen v práci, ale i v běžném životě.
M.G.
Ten nápad vzešel od děvčat. Jako sociální pracovnice totiž chodíme často do terénu. Už jsme poměrně dobře vybavené. Máme kasry, alarmy, ale kurz sebeobrany prostě ještě chyběl.

Myslíte si, že vám kurz sebeobrany může ve vaší práci pomoci? (Otázka padla ještě před zahájením první lekce.)

K.F. Ano, určitě. Mám už svojí zkušenost s útokem klienta. Když mne někdo napadne, tak jen stojím. Doufám, že se na kurzu naučím, jak se zmobilizovat a jak na útok reagovat. Jednoduše, že se naučím neztuhnout.
M.V. Uvidíme. Vyzkoušíme si to a už to pro nás nebude něco, co jsme nikdy nezažily. Určitě ty nejzákladnější chvaty pochytíme a budeme vědět, kam dát ruce, kam kopnout, jak reagovat.
M.G. Určitě to pomůže a nejen v práci, ale i v životě.

Už se vám v práci stalo, že jste se obávala toho, že vás klient fyzicky napadne nebo vás už dokonce napadl?

K.F. Mně osobně se stalo, že jsem se dostala do situace, kdy málem došlo k útoku. Já jsem jen ztuhla, dvě až tři sekundy jsem stála a pak jsem utekla.
M.V. Mně se zatím naštěstí nic podobného nestalo.
M.G. Před mýma očima napadl jeden klient moji kolegyni na chodbě. Byly jsme tam tři, tak jsme si nakonec pomohly. Ale byla jsem absolutně ztuhlá.

Splnila první hodina sebeobrany vaše očekávání? (Otázka padla po skončení první lekce.)

K.F. Splnilo a zároveň mne to překvapilo. Mluvilo se totiž také o tom, jak napadení předcházet. Některé věci jsem si předtím neuvědomila a neuvažovala jsem o nich.
M.V. Splnila. Především ten konec. Jsem ráda, že nezůstalo jen u povídání a že jsme si zkoušely konkrétní věci. Vyzkoušely jsme si konkrétní obranné situace.
M.G. Částečně. Jedna lekce všechno nespraví. V tuto chvíli jsem si odebrala velké množství energie i na to, abych utekla (smích). Věřím, že příště bude čas i na dotazy a budeme trénovat konkrétní situace.

Myslíte si, že po skončení celého kurzu budete schopné ubránit se například stokilovému chlapíkovi?

K.F. Podle toho co říkal náš lektor, tak se po pár lekcích sebeobranu nenaučíme. Musely bychom se tomu věnovat častěji a delší dobu. Do terénu, kde je největší riziko nějakých problémů, chodíme ale, pokud to jen lze, ve dvojicích. Když nás bude víc, které projdeme kurzem, tak si myslím, že se ubráníme.
M.V. To si nejsem jistá. Ale nějaké věci mi v podvědomí jistě zůstanou a věřím, že budu lépe připravená. Budu vědět, kam dát ruce, kam kopnout. Něco jiného je to vidět a něco jiného si to na vlastní kůži vyzkoušet.
M.G. Zatím ne. Mám z toho respekt. Uvidíme na konci.