Tisícikoruny jim sice z kapes nekoukají, přesto jsou milionáři. Svůj milion totiž nemají na bankovním účtu, ale na tachometru. Hned čtyři řidiči Dopravního podniku měst Chomutova a Jirkova (DPCHJ) totiž nově dokázali překročit milionovou hranici. Ve svém zaměstnání najezdili již milion kilometrů, a to bez nehody.

Čerstvými milionáři se stali Jaromír Havlíček, Jiří Stejskal, Martin Míchal a Petr Andres. Vedení dopravního podniku ale kromě nich mohlo odměnit celkem devatenáct řidičů trolejbusů a autobusů MHD i příměstských a meziměstských linek, kteří svou práci vykonávají kvalitně a na vysoké profesionální úrovni. Podařilo se jim totiž najezdit úctyhodný počet kilometrů bez zavinění jediné dopravní nehody. Nejvyšším počtem ujetých kilometrů bez nehody mezi vyznamenanými za rok 2012 se pak může pochlubit Zdeněk Cipl. Za volantem autobusu jich už „odkroutil" 1,25 milionu.

„Tyto řidiče obdivuji. Nevozí totiž jen sami sebe, ale mají odpovědnost za zdraví a životy nemalého počtu svých pasažérů. Navíc většina z nich jezdí vzorně a bez nehody už desítky let. Jejich kvalitní práce přispěla také k tomu, že podnik obhájil krajské prestižní ocenění Dopravce roku a získal uznání cestujících jako nejspolehlivější dopravní firma," uvedl náměstek primátora a předseda představenstva DPCHJ Jan Řehák.

Zdeněk Cipl začínal profesionální kariéru s nákladním vozem Tatra. „Dříve lidé například při silvestrovské službě donesli řidiči flašku. Dnes už je ale jiná doba, s ničím podobným se už nesetkávám. Pravdou ale je, že nemám s cestujícími konflikty. Možná i proto, že jezdím často na jedné lince a většinu z nich už dobře a dlouho znám," přiblížil řidič svět za volantem autobusu. Upozornil, že práce řidiče je díky výrazně hustějšímu provozu a přibývajícímu počtu agresivních lidí za volantem stále náročnější.

Od roku 2002 dosáhlo podle referenta MHD chomutovského dopravního podniku Rudolfa Musila hranice jednoho milionu kilometrů bez nehody celkem patnáct řidičů, dalších jedenáct překonalo metu 1,5 milionu kilometru.

Řídím profesionálně už dvacet let a stále mě to baví

Martin MíchalJak jste získal svůj první milion?
Hned po vojně jsem přišel do ČSAD ty se později změnily na ČAD a nyní na DPCHJ. Tam jsem jezdil nákladním autem. Později jsem přešel na kamion a jezdil jsem s ním po Evropské unii, poté jsem přešel na autobusy. Deset let jsem je tedy sbíral kilometry v náklaďácích a nyní již deset v autobusech.

Chtěl byste na svém účtě vidět další milion?
Pochopitelně bych rád dosáhl dalšího milionu, ale důležitý je ten první. Tím jsem se mohl zařadit po bok borců, kteří tu pracovali nebo pracují, a to mně těší.

Profesionálně tedy jezdíte už dvacet let. Může vás to ještě vůbec bavit?
Ano dvacet let a stále mě to baví. Je ale pravda, že autobus už moc ne. Někdy bych se raději vrátil k náklaďákům, ale důležitou roli hraje rodina a blízcí a ti s dálkovými jízdami trpí.

Prozradíte co je na práci profesionálního řidiče to nej a co vás naopak dokáže rozpálit doběla?
Líbí se mi, že u řízení funguje jakási svoboda. Musíte se rozhodovat, být ve střehu, a to mě baví. Je to jiné než ve fabrice, kde se každý den vyrábí ty stejné díly. Tady to není takový stereotyp, přestože jezdíme pořád po jednom městě. A co mě rozpálí? Musíme zachovávat klid, takže snad nic. Když ale vidíte chování některých řidičů, tak to mne dokáže pěkně naštvat. To nedodržování předpisů. Když to vidíte jednou za dvě stě kilometrů, tak to jde, ale 10 za hodinu nebo několikrát každý den… Nejčastějším nešvarem je podle mne jízda na červenu a parkování v zákazu. Ostatní řidiči se jim pak musí vyhýbat a to jde často jen stěží…Obecně se změnilo chování lidí, nechci moralizovat, ale dřív to takové nebývalo…