Tušimičtí: "Z dýmu bolela hlava a bylo nám na zvracení"

Klasická tělocvična se žebřinami, žíněnkami a koši na basketbal. Jedno je na první pohled jiné. V koutě posedává na židličkách pár žen a na žíněnce odpočívají děti. Občas si zajdou pro jablko nebo perník do přistavěného nákupního vozíku u dveří. Snídaně pro evakuované z Tušimic, kde ve čtvrtek vypukl požár. Tisíce hořících pneumatik a štiplavý dým vyhnaly tamní obyvatele dvou paneláčků z domova.

„Rychle opusťe byty. Evakuace…“

„Ráno po sedmé na nás zabušili policisté, že máme okamžitě opustit byty. S sebou jsme si měli vzít věci na 24 hodin,“ popisuje události pátečního rána jedna z obyvatelek Tušimic Alžběta Andrejová. „Byl to šok. Nevěděli jsme, co sbalit a kam jedeme. Koukněte – nechala jsem si na nohou bačkory,“ ukazuje.

„No jo, jenže nás naložili do autobusu a vysadili v Kadani před Domem dětí a mládeže. Pak zase odjeli a ani slovo, co bude dál,“ namítá blondýnka, která zaslechla hovor. Jméno říct nechce, stačí prý, že už mluvila pro televizi. „Celá naše skupinka zůstala stát před budovou a nic. Dovnitř se šel zeptat jeden z mužů, co vlastně máme dělat, jestli teda máme zůstat uvnitř,“ podivila se. Nakonec je ale ráda, že se z Tušimic dostala. Stejně jako další z evakuovaných.

„Viděli jsme z oken ten požár a dým. Vypadalo to jako konec světa. No a v noci to nebylo k vydržení. Nemohli jsme otvírat okna, ale dým šel stejně dovnitř. Páchlo to, bolela a motala se z toho hlava a děti si stěžovaly, že je jim na zvracení,“ popisuje Andrejová. Podle další z žen nepomáhalo ani zalepit odvětrání ve špajzu. Dým prodchnul vše v bytech.

Kdy už půjdeme domů?

Evakuace se týkala přibližně stovky obyvatel dvou bytových domů v Tušimicích. Ty stojí jen pár desítek metrů od místa požáru. Nakonec do autobusu nasedlo ani ne třicet z nich. Jedni odjeli do práce, jiní zůstali s tím, že raději pojedou za příbuznými.

Ti, co přijali za svůj přechodný domov tělocvičnu Šuplíku, čile debatovali. Děti se chvílemi bavily, chvílemi nudily.

„Ach jó, kdy už půjdeme domů,“ odfrkla si jedenáctiletá Jiřka. „Tam mám aspoň počítač, televizi a mohla jsem si hrát s Bobíčkem. Mojí kočkou,“ zapřeje si. Také šestiletá Bára natahuje. „Já chci domů. Nebo aspoň ven.“ Jenže tam hustě prší, takže před vchodem posedávají jen tátové a zasmušeně pokuřují.

Žena, které se má odpoledne vrátit dcera z internátu v Karlových Varech, se strachuje. Vadí jí, že ji nemůže přivítat doma, ale v tělocvičně.

Zapomnělo se na nás!

Všichni trochu ožijí, když přichází strážník, aby zapsal jména všech, kdo prozatímně obývají Dům dětí a mládeže. Zprávu, kdy se budou moci vrátit domů, ale nedostávají. Probíhají měření koncentrace škodlivin ve vzduchu a počkat se musí také na verdikt města: pustit domů, nebo zajistit nocleh.

„Téda, nechali nás v tom,“ zlobí se Jiřina Kovalská. „Včera se v tom nejhorším nic nedělo, museli jsme v tom i s dětmi spát. Řešila se Kadaň a jestli na ni nepotáhne dým a úplně se zapomnělo na to, že jsou v Tušimicích dva paneláky,“ usuzuje.

Jak ujistili hasiči i starosta Kadaně Jiří Kulhánek, záchranáři se snažili jednat podle nastálé situace.

„Od čtvrtka jsme situaci monitorovali. Hodnoty byly dobré, protože vítr táhl zplodiny nahoru,“ vysvětlil starosta. „Situace se zhoršila až v noci, kdy začalo pršet. Proto jsme obyvatele ráno preventivně evakuovali,“ dodal první muž Kadaně.

V průběhu pátku několikrát zasedal miništáb složený z představitelů města, hasičů, městské policie a životního prostředí, aby přehodnotil nové informace a rozhodl se, co dál.

Pozdě odpoledne starosta oznámil, že lidé mohou zpět do svých domovů. „Potěšilo je to, přestože jsme je upozornili, že budeme situaci nadále sledovat a v případě potřeby by se evakuace mohla zopakovat,“ nastínil Jiří Kulhánek. „Podle všeho už je to ale méně pravděpodobné,“ uzavřel.