Trend je miniinvazita při operacích, tvrdí lékař Jakub Avenarius

Odborníci tvrdí, že tělo člověka od 18. roku života už jen degeneruje. Únava „materiálu“ se týká i kloubů. Opravy kolen, ramenou a loktů jsou doménou 38letého chirurga z kliniky úrazového centra Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem Jakuba Avenariuse. Ten se nedávno vrátil z prestižního kurzu operatérů, který proběhl v USA. Vidět ho můžete coby lékaře u fotbalové reprezentace do 21 let, mužského národního volejbalového výběru i u druholigového ústeckého fotbalového celku. 

„Medicína se neustále posouvá dopředu. Největší radost mám, když se podaří vrátit člověka po operaci kolena či ramena do běžného života. Vidět ho při jakémkoliv pohybu bez bolestivého výrazu na tváři, tak to je ta největší odměna a kompenzace za ty hodiny strávené na sále,“ říká Avenarius.

Na co byl zaměřen kurz operatérů na americké Floridě?
Na artroskopie ramenního kloubu. Přednášejícími byli nejlepší specialisté z USA. Ukazovali nám nové techniky a nejnovější preparáty, které jsme následně zkoušeli na kadáverech. V podstatě šlo o takový workshop, na který se sjeli ti nejlepší traumatologové a ortopedi ze všech možných koutů světa.

OBRAZEM: Náročný Sherpa Cup prověřil síly běžců do vrchu

Bylo to přínosné?
Rozhodně. USA udává trendy v tomto oboru medicíny. Pro mě je to jednoznačně důkaz, že na sobě musíme neustále pracovat. Díky podpoře Krajské zdravotní (pod ni spadá například ústecká Masarykova nemocnice, pozn. red.), mohu takové kurzy absolvovat a hlavně aplikovat nové metody v praxi. Nabyté informace z ciziny dál předávám mladším kolegům. Ti jsou za ně rádi. Ono zavedení kotev a oprava poškozeného ramene stojí nemalé peníze, takže je dobře, když každý krok operatéra na sále dává smysl.

O co při takové operaci jde?
Dnes už jsme v ramenním kloubu schopni opravit velkou část poškozených struktur miniinvazivně artroskopicky. Mezi nejčastější poškození ramenního kloubu patří vykloubení ramene po úrazu. Většinou je způsobeno odtržením chrupavčito-vazivového „límce“ kolem kloubní jamky. V dnešní době lze takto odtrženou část pomocí kotviček připevnit zpět na původní místo a zabránit tak vzniku dalšího vykloubení.

Zdroj: archiv J. Avenariuse

Jsou takové zákroky náročné?
Ano i ne, může to být rutina, ale i hodně náročná práce. Klíčovou roli při samotné operaci hraje tým. Instrumentářka a asistent jsou na sále stejně důležití jako šikovné ruce a soustředěnost chirurga. Čím je operatér zkušenější, tím je menší riziko, že se zákrok nepodaří. Z toho důvodu mají svoji nezbytnou úlohu právě ty kurzy a různé stáže. Ne nadarmo se říká „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“.

S jakými pacienty se setkáváte?
To je různé. Na traumatologii řešíme akutní končetinová traumata u lidí po různých nehodách, na ambulanci se zase zabývám bolestmi kloubů úrazového či neúrazového charakteru. Provádím komplexní vyšetření pohybového aparátu. Jako první jsme na severu Čech s úspěchem přišili křížový vaz speciální páskou fibretape. Ta funguje jako výztuha a podpora pro sešitý vaz. Ten má pak čas na zahojení. Osvědčilo se nám to zejména u mladších ročníků.

Ve vaší čekárně asi převažují především starší lidé. Je to tak?
Ani ne. Léčím dorost, střední věk, ale i lidi v důchodovém věku. Věkové spektrum pacientů je velmi široké od dětí až po pacienty v důchodovém věku. V USA nemají problém operovat 80leté jedince. Pokud ortoped ví, že to pacientovi pomůže ke kvalitnějšímu životu, tak do toho jdou.

Intelektově nadané děti zůstávají neobjevené. Nejen na Chomutovsku

Můžete zmínit trendy při léčení kloubů?
Trendy jsou jednoznačně miniinvazivita při operacích a zkrácení doby hospitalizace. V ambulantní péči jde o využívání krevní plazmy. Ta dokáže zmírnit bolest a zabránit tak vzniku chronických bolestí. Je to typ biologické léčby, který působí dobře také jako preventivní opatření, v Česku však stále nepatří mezi standardní ošetření, i proto si jej pacienti musí hradit sami.

Jak taková aplikace plazmy probíhá?
Sestra odebere pacientovi krev a zkumavku strčí na pět minut do centrifugy. Ta odstředí plazmu. Díky americké technologii v ní zůstává 90 procent aktivních látek, které napomáhají k regeneraci postiženého místa. Žlutou tekutinu, tedy plazmu, pak lékař nabere do stříkačky a píchne do postiženého místa. Ošetření je rychlé, celý zákrok trvá přibližně 20 až 30 minut a není potřeba žádná rekonvalescence. Druhý den tak může člověk vykonávat všechny běžné aktivity.

Jak dlouho se věnujete úrazové a sportovní traumatologii?
Deset let. Neměl jsem úplně v plánu dělat tento obor, chtěl jsem jít na onkologii. Když jsem dostudoval, tak se nějak uvolnilo místo na traumačce a už jsem tam zůstal. Šanci mi dal tehdejší primář Houser. Získal jsem od něj velmi dobré základy, které rozvíjím pod současným přednostou kliniky Edelmannem a primářem artroskopického centra Koppem.

Jirkov chystá opravu synagogy. Hotová by měla být příští rok

Jste z Ústí nad Labem?
Ano. Chodil jsem na gymnázium v Jateční ulici v Ústí a pak chvíli na pedagogickou fakultu UJEP. Hrál jsem u toho profesionálně volejbal. Bylo to hezké období, které po dvou letech skončilo. Trošku jsem pak tápal, co dál, ale nakonec mě zlákalo studium medicíny .

U sportování jste ale svým způsobem zůstal. Je to tak?
Jako lékař se starám o fotbalovou reprezentaci do 21 let, národní volejbalový tým mužů a fotbalisty FK Ústí nad Labem. Oba tyto sporty mám rád. Věřím, že parta fotbalových „lvíčat“ kolem trenéra Karla Krejčího úspěšně zvládne kvalifikaci na ME v roce 2021. Být lékařem národního týmu je pro mne obrovská čest a jedním z vrcholů mé kariéry.