„To je hodně dobrý, to jsi dělal ty?"
„Jo, chceš to zapnout?" opáčí lehce přidrzle patnáctiletý Lukáš.
„No tak pusť to," souhlasí asi tak třicetiletý Mostečan. Lukáš zmizí za lavičkou, kterou sám vytesal, přecvakne a v tu chvíli se roztočí kolo mlýna, který je součástí lavice. Z lopatek stříká na překvapené diváky voda.
„Tak to je frajeřina, to je mazácký," zní uznale z několika stran.


Na louce rekreačního střediska v Boleboři, kde v sobotu slavnostně zakončovali čtrnáctý ročník sochařského sympozia, byly rozesety skoro dvě desítky skulptur. Jak ale spustilo mlýnské kolo, návštěvníci tvořili kroužek kolem Lukášovy sochy „Posezení u mlynáře". Občas se kolo zadrhlo, občas musel Lukáš do jeho oběhu, poháněnému motůrky z ostřikovačů, přilít vodu z lahve. Nezdálo se ale, že by to někomu vadilo – přece jen kolik náctiletých kluků dokáže vytvořit takovou věc. Mlýn a reliéfy lavice, na kterých je žába, ryba a pytle s moukou, vytvořil za pomoci sekery, dláta a flexy. „S motorovkou ještě nesmím," zalitoval Lukáš, který i tak pracoval pro své větší bezpečí pod dohledem táty.


Hloučky diváků se přelévaly také mezi štířím trůnem Josefa Šporgyho, veselým majákem Dity Gulíkové, nablýskanou čerticí Zdeňka Vejražky a dalšími sochami. Celkem veřejnost hodnotila 19 skulptur, které jejich tvůrci „vyloupli" z jasanového, modřínového a dubového dřeva. „Nechali jsme ho přivézt ve dvou nákladních autech," řekl s úsměvem starosta Boleboře Jan Juřina. „Bohužel nepřálo počasí, takže měli sochaři méně času na tvorbu. Museli pracovat strašně rychle," zkonstatoval.


„Já na to měla jen dva dny, protože mi navíc onemocněla dcerka," prozradila se smíchem Dita Gulíková, když na poslední chvíli natírala svůj maják barvami. „Přijela jsem a zjistila, že už nezbylo pořádné dřevo, tak jsem to vymyslela takto," dodala psycholožka z Prahy, která jezdí na sympozium každoročně odpočívat prací v kruhu uměleckých přátel.


Materiál pro ně pořizuje obec, vzniklá díla pak ale náleží tvůrcům, kteří je mohou po finální výstavě prodat nebo si je odvézt.
„Nijak umělce nesvazujeme, nic si nenecháváme a například jim ani nedáváme téma, na které by měli tvořit. Snažíme se jen pracovat na tom, aby se vědělo, že sochařství patří k vesnické kultuře a udržujeme rituály, které k bolebořskému sympoziu patří," okomentoval starosta Juřina.


O účast na bolebořském sympoziu se stále více hlásí i děti, proto obec uvažuje, že by do budoucna zavedla zvláštní dětskou kategorii. „Děti by také chtěly sochat a nám by se líbilo otevřít jim prostor pro to, aby mohly něco zajímavého dělat. Musíme ale přijít na to, jak to dělat," zmínila místostarostka obce Ilona Malá. „Dítě nemůže dělat bez dohledu, takže to s sebou nese větší nároky. Asi by tu s nimi museli být rodiče," uvažuje.


Vedle sochařů na osmidenním sympoziu pracovali také malíři a fotografové. Dohromady 27 regionálních umělců, kteří dali na odiv celkem 43 soch, obrazů a fotografií.


Při slavnostním zakončení sympozia veřejnost jako každoročně hlasovala pro nejvydařenější díla. Do ankety se přihlásilo 536 lidí, kteří svými hlasy nejvýš vynesli sochu Zdeňka Vejražky, ale třeba právě i patnáctiletého Lukáše Sládka z Jirkova. Kompletní výsledky hlasování jsou dole v infobloku.


Díla, která vznikla na bolebořském sympoziu uvidí i širší veřejnost. Vystavena budou od 1. srpna do konce září v chomutovské Galerii Lurago.

Sochy
1. Zdeněk Vejražka: Čertice
2. Lukáš Sládek: Posezení u mlynáře
3. Václa Havlíček: Na vlně

Obrazy
1. Milan Tóth: Ovčí rybník
2. Anna Halasová: Starý dům v Orasíně

Fotografie
1. Blanka Pittnerová: Smutní koně
2. Zdeněk Dlouhý: Myšlenka, síla a odhodlání