„Je to tady na dlouho,“ říká mladý muž do telefonu. „Co? Fakt nevim, možná hodinu…,“ dodává trochu naštvaně a měří si zástup lidí před sebou. Klasický obrázek z front, které se dnes ráno vytvořily na dvou místech v Chomutově. Na těch, kde se prodávaly lístky na hokejovou baráž.

U zimního stadionu stály možná dvě stovky lidí už okolo půl deváté. „My jsme tady stanovali,“ dělá si legraci parta mladých chlapů. Mají důvod být veselí, jsou právě na řadě. „Tři do Boleslavi a dvanáct balíčku do Káčka, někam nahoru,“ objednává zrovna u kasy jejich parťák. Jenže v "Káčku" (sektor K) už zjevně tolik místa není. A to je pár minut po deváté.

Lidé za nimi už tak veselí nejsou. Čím dál ve frontě, tím napjatější výraz. Dostane se na mě? Je po deváté hodině a lidé stále přijíždějí. Fanoušci se šálami, ženy s dětmi, dělník v montérkách s logem své firmy. I parkoviště je plné – soukromá auta, služební auta,  někdo je na kole. Každý dojel, jak mohl.

Ti největší nadšenci si kvůli lístkům dokonce nařídili budík a šli před pokladnu mrznout.. "Tak od 5.30 u zimáku jsem čekala na lupeny.. . Pěkná kosa, ale vyplatilo se…byla jsem první a lupeny doma…:-D," radovala se na klubovém fóru fanynka metlanda. Fórum je vůbec plné zkušeností a příběhů z front. Když pak klub na facebook přidal fotku z ranní fronty u Inive, komentáře jsou samé "mazec" a "hustý".

U stadionu se už po deváté zástup možná dvou stovek lidí stáčí od pokladny 2 až za roh budovy. Někteří ani netuší, že jen o kus dál, u pokladny č.1 stojí fronta zhruba poloviční. Ta je totiž schovaná pod schodištěm, takže nově příchozí se automaticky řadí do té nejviditelnější.

Někteří z konce dlouhé fronty to dokonce vzdávají. Každý stráví u pokladny několik minut a mít před sebou stovku lidí… „S malou tady stát nebudu,“ telefonuje někomu rozmrzele mladý muž, který přijel s možná šestiletou dcerkou kolem čtvrt na deset.

Fronta v zadním traktu Palackého ulice, u prodejního místa Invia.Podobná je situace na druhém prodejním místě. Fronta u Invie za chomutovským magistrátem se táhla nejméně padesát metrů daleko. Poslední lidé postávali až  u sportovní prodejny za T – Mobilem.  „To je jak fronta na maso před třiceti lety,“ ucedí pobaveně penzista, který se usadil na lavičce vedle hada z lidských těl. „Prosim vás, co to tady je?“ chtěla nutně vědět mladá žena, která jen procházela kolem. „To je hokej,“ lapidárně odvětil jeden z čekajících.

Většina z nově příchozích frontu hodnotila nepublikovatelnými výrazy. Pak se ale zařadila a trpělivě čekala, nanejvýš esemeskovala a volala známým, aby je informovala o situaci. Mezi nimi postávaly i ženy s kočárky a batolaty, které odměňovaly za trpělivost bonbóny.

A co vy, získali jste lístky? Jak dlouho jste na ně čekali? Pochlubte se!:)