Na jedné straně pracují těžké stroje, z druhé zní švitořivé „tčerrrp“. Zvuk, který se nese od kolmých písčitých stěn, kde právě hnízdí břehule říční. S těžaři si tento ohrožený ptačí druh nepřekáží. Je to díky tomu, že těžaři vytvořili břehulím v pískovně ve Vysočanech dobré podmínky.

„Břehule běžně žije podél řek, kde je písčitý nebo jílovitý břeh semletý rychlou vodou. V něm si hloubí hnízdní nory. Ideální jsou pro ni ale i čerstvě obnažené stěny v pískovnách,“ vysvětlil Rostislav Vošický. Coby referent ochrany přírody působí na odboru životního prostředí při chomutovském magistrátu a ve Vysočanech kontroluje, jak se tam naší nejmenší vlaštovce daří.

„Když jsme do pískovny přijeli před třemi lety, stalo se, že tam při těžbě odkryli padesátimetrovou stěnu a z toho zhruba dvacet metrů obsadily břehule. Na zbytku území jezdily bagry, těžily písek a snažily se ptákům vyhýbat,“ popsal tehdejší stav věcí. „To nebylo dobré, hnízdící ptáci by měli mít klid. Aby se tomu pro příště předešlo, domluvili jsme se, že by provozovatel mohl stěny po odtěžení sesouvat a vytvořit náhradní v jiné části,“ dodal. Stěny, které nejsou kolmé a čerstvě odhalené totiž ptáky nezajímají. Stejně tak se nevracejí do starých hnízd v původních stěnách. Vyhledávají pouze nové písčité svahy.

V pískovně se podle toho zařídili, ačkoli šlo jen o doporučení. „V době hnízdění vždy po odtěžení shrneme svah dolů. Když tam není čistý lom, ale kopec, břehule to neláká,“ uvedl Petr Elsnic, jednatel společnosti Písky – J. Elsnic.

Břehule říční si v čerstvých kolmých stěnách budují až metr hluboké hnízdní nory zakončené komůrkou, vystlanou trávou a peřím. V pískovně ve Vysočanech jich jsou stovky.Zdroj: Odbor životního prostředí Magistrát Chomutov

„Místo toho jim připravíme stěnu tam, kam nepostupuje těžba. Musíme být rychlí, protože když chtějí zahnízdit, je to fofr. Člověk se musí na chvíli stát břehulí, když pro ni hledá nové místo,“ dodal s nadsázkou.

Podle Vošického není každá firma ochotná takto spolupracovat. „Postavili se k tomu vynikajícím způsobem,“ ocenil. „Když potřebovali těžit písek pro dálnici na Prahu, vynechali místa, kde hnízdila břehule, a šli oklikou. Určitě s tím byly spojené vyšší náklady,“ zmínil.

Provozovatel v tom problém nevidí. „Náklady jsou hlavně v přípravě. Musíme plánovat půl roku předem, abychom pak neměli prostor zablokovaný hnízděním,“ poznamenal Elsnic s tím, že je také potřeba dodržovat zákony a ideálně i doporučení ochranářů. Pro ohrožený ptačí druh má pochopení. „V pískovně jsem vyrostl, jsme rodinný podnik. Když jsem chodíval za tátou, už tehdy tam břehule bývaly, tenkrát se ale ochranou přírody nikdo příliš nezabýval. Dnes je osvěta větší, a když pro přírodu něco dělat můžeme, děláme to,“ uzavřel.

Břehule říční je jediným druhem břehulí, pěvců z čeledi vlaštovkovitých, hnízdícím v České republice. Původně hnízdila ve strmých říčních březích pravidelně obnovovaných povodněmi. Kvůli regulaci řek a zpevňování břehů o přirozená hnízdiště přišla. Přizpůsobila se ale a útočiště hledá v pískovnách.

V rámci Ústeckého kraje jsou další velké kolonie v dolech v Bílině, kde se těží hnědé uhlí, nebo na Lounsku při řece Ohři.