Jako první jsem si zapsal bungee jumping a seskok padákem (dobře, zlato, možná si to rozmyslím). Jakmile jsem ale viděl nabídku „Pojďte s námi do kryosauny, zmrazíme vás až na mínus 180 stupňů“, měl jsem vybránu první věc.

S otužováním problém nemám a mezi svými kamarády mám pověst lehce vyhecovatelného člověka, který se vsadí o jakoukoliv prkotinu s tím, že třeba v únoru přeplave v Sokolově po hokejovém zápase Ohři. Dvěstěstupňový mráz mi ale pořádně vrtal hlavou a to i přesto, že sestřička z kryosauny mne na druhém konci telefonu uklidňovala, že je to velice příjemné…

Objednání byla záležitost několikavteřinového hovoru, přestat přemýšlet o tom, jestli je možné v kryosauně zmrznout, otázkou několika dlouhých dnů.

A pak nastal den, kdy jsem měl poprvé v životě vyzkoušet, jak vypadá opravdový Eis Kafe…

Kosmetický salon, ve kterém se kryosauna nachází, je ve třetím patře chomutovské poliklinky, takže nejde o nějaký závratný počet schodů k vyšlápnutí. Během stoupání mi ale hlavou proběhly veškeré filmy, v nichž někdo umrznul nebo dokumenty o životě na Antarktidě a omrzlinách členů polárních výprav.

Zaklepal jsem, vstoupil do dveří označených nápisem Kryosauna a první, co mne zarazilo bylo… teplo. To jsem nečekal, že místnost, ve které mám umrznout, bude příjemně vytopená.

Milá sestřička mi hned řekla, abych si odložil do spodního prádla, ale z napnutého očekávání jsem si pro tentokrát odpustil nějakou rádobyvtipnou narážku na to, že nejdřív bychom se mohli představit a seznámit. V lehké nervozitě jsem se pak do trenýrek (ano, mami, vzal jsem si čisté) svléknul už v čekárně a ne v kabinkách pro to určených…

Podle pokynů jsem si oblékl teplé pletené ponožky a když jsem dostal na obličej slušivou roušku, chtěl jsem utrousit další vtipnou poznámku o prasátkách, ale v ten moment už se kryosauna otevírala a první, co mi zmrzlo, byl úsměv na rtech.

Kryosauna vypadala jako stříbrný sprchový kout, příjemně vypolstrovaný. Původně jsem si myslel, že budu kompletně zavřený v nějaké zmrzlé místnosti, ale takhle jsem tam byl zavřený „jen“ po krk. Vlezl jsem si dovnitř, počkal, až se výška upraví na mých metr devadesát a říkal si, že zatím všechno probíhá v pohodě. Trošku se mi zvýšil tep při slovech: „Ruce si musíte dát nahoru“ a představě, jak mi mrazem praskají nehty na rukou…

Maximální délka návštěvy v kryosauně jsou tři minuty, jako nováček jsem si mohl ovšem dovolit maximálně minutu. Milá sestřička mi začala vyprávět o výhodách a přednostech pravidelných návštěv kryosauny, mezitím mi říkala „Teď vám tam stříknu dusík, trochu to zastudí“ a najednou dodala „Nó, teď tam máte mínus 175 stupňů“…

V ten moment jsem si uvědomil, že to začíná být sice hodně chladné, ale velmi příjemné a po celém těle jsem cítil příjemné mravenčení. A najednou bylo po všem, minuta utekla snad za tři vteřiny…

Kryosauna se otevřela, já z ní vylezl, začal se dostávat na běžnou provozní teplotu a v ten moment jsem přestal nadávat na bolavé koleno a cítil jsem se, že bych se hned z fleku mohl postavit na start maratonu a zvládl bych ho tak za hodinku a půl. A hlavně, odcházel jsem s pocitem vítěze - nezmrznul jsem! Ba naopak jsem návštěvu kryosauny mohl vřele doporučovat kamarádům a známým. michal.kava@denik.cz