Stojím na startovní čáře, v rukách kolečko, ve kterém sedí můj tříletý syn. Pečlivě sleduji startovací rozhodčí, abych „neulil" start, ale ostatní tátové (včetně starosty Hrušovan vedle mě) vyrážejí už na „pozóór". Nestačím ani zaklít, jen křiknu na Kubu „drž se" a prudce vyrážím na druhou stranu hřiště…

Seznam víkendových akcí byl opět nabitý, jak se na letní volno sluší. Stihnout všechny se nedá a tak si každý musel vybrat, co je mu nejbližší. Já zvolil Den otců a dětí v Nezabylicích. Slibovala spoustou zábavy pro mě (třeba pití piva brčkem) i pro Kubu (jízda v kolečku) a zároveň jsem chtěl zjistit jednu věc – stojí za to rodinám z města vyrazit do vesnice za humny, aby se pobavily?
Stojí. A to není žádná novinářská úlitba, je to prostě můj celkový dojem.

Místní možná víc prožívali fotbalový zápas Nezabylice – Hrušovany, který se hrál na několik kol, ale ani přesto Nezabylice nedokázali své soupeře porazit. Hráči a jejich příbuzní také tvořili značnou část návštěvníků. Kdo ví, jestli jsme dokonce nebyli jediní měšťáci.
Jenže taková vesnická akce  má co nabídnout. První soutěže byly jen pro děti, nadšení bylo odměněno bonbóny a lízátky. Do jízdy s kolečkem se už zapojili i tátové a odměna byla znovu sladká – sušenky. Následují další –  honěná s lidskými hady, předávání mýdla. Za všechno jsou odměny díky sponzorskému příspěvku Severočeských dolů (to není skrytá reklama, berte to třeba jako poděkování za čtyři bonbóny a dvě oplatky, které si  Kuba odnesl po třech soutěžích).

Soutěživost otců pak vygradovala v běhu na gumě. Dosáhnout nejvzdálenější mety znamenalo nejen potlesk přítomných lahodící ješitnosti (nám mužům vlastní), ale i velkého panáka vodky.

Tvrdý alkohol normálně nepiju, ale musím uznat, že pro podobné soutěže je to správně „chlapská odměna". Jdu na řadu asi desátý. Pár chlapů přede mnou dosáhlo jen na malého panáka, pár jich ale natáhlo gumu až k velkému.  Byť někteří za cenu tak silného  zpětného tahu, že skončili v kotrmelcích a vodka v trávě. Jsem muž, takže se chci samozřejmě předvést, na druhou stranu z toho, co jsem viděl, mám respekt. Rozbíhám se jen pomalu, kousek od poslední poslední mety udělám prudké tři kroky a celkem elegantně (prý) sbírám panáka. Guma se pak ale prudce stáhne, takže musím na kolena, abych zabrzdil. Kopnu do sebe vodku a vychutnávám si potlesk. Druhého kola, kde se poslední meta posouvá asi o půl metru dál, už se ale neúčastním. Je tu nebezpečně více kotrmelců…

K tomu přidejte několik menších atrakcí připravených pro kohokoli kdykoli, typicky volnou vesnickou atmosféru, čtyři vojenská vozidla coby atrakci, dětské hřiště a také buřty a maso z vepřové kýty zdarma (prý pozornost obce!). Výsledek? Tátové odjíždějí se zelenými koleny, ale hrdí na svůj výkon. Děti špinavé, ale s náručí sladkostí. Všichni spokojení z krásného a zábavného odpoledne na vzduchu. Vím, zní to až příliš idylicky. Ale co je na tom špatného?

Kde jste byli o víkendu vy? Jaké máte zážitky a fotky? Pochlubte se na našem webu nebo facebooku!