Hned třikrát stály tento týden před soudem dvě ženy, které vedly chomutovský stacionář Naděje 2000. Právě tam měly podle obžaloby tři roky týrat své klienty, převážně seniory. V pátek soud vyslechl další svědky a Chomutovský deník byl u toho.

První vyslýchanou byla bývalá zaměstnankyně stacionáře. Dnes již šedesátiletá žena se základním vzděláním tam nejprve zastávala funkci pečovatelky a později pracovala jako kuchařka. „Nemám žádný speciální kurz ani žádný vystudovaný obor. Dříve jsem pracovala jako prodavačka, obráběčka kovů, dělala jsem všelijaké práce," svěřila se soudu se svoji dřívější praxí svědkyně, která se ve stacionáři starala o klienty.

Zhruba hodinu pak soudkyni odpovídala na dotazy, jak to vypadalo v Naději s jídlem, zda tam klienti žili v čistotě a jakou měli péči. „Jídlo dostávali lidičky čtyřikrát denně a ještě si přidávali. Dvakrát až třikrát týdně se peklo," rozpovídala se.

Na otázku hygieny měla také hned odpověď. „Ve stacionáři bylo pětatřicet až pětačtyřicet klientů. Koupali jsme je dvakrát týdně, vždy v úterý a pátek," vyprávěla soudkyni. „Na koupání nás bylo pět a vždy jsme vykoupali všechny klienty," informovala. „Začínalo se vždy hned ráno okolo půl sedmé, vykoupání jednoho klienta trvalo dvacet minut a většinou jsme jej koupali ve dvou. Končili jsme okolo půl desáté," dokončila svou výpověď ve které byly zjevně mezery.

Půlka řízku k obědu

„Maso dostávali klienti také. Někdy byla jen půlka řízku nebo karbanátku, kterou jsme klientům ještě rozkrájeli na kousíčky, protože nevěděli k čemu mají příbor a jedli jen lžicí," přiblížila bývalá pečovatelka. „Musela jsem udělat porce z toho co bylo. Podle mě to ale klientům stačilo, polovina řízku byla velká jako moje ruka," odpovídala na dotaz soudkyně, zda je normální dávat poloviny řízků.

Z výpovědi svědkyně by se dalo usuzovat, že ve stacionáři bylo téměř vše v pořádku. Poté, co skončila svoji výpověď, přešla však soudkyně k čtení její policejní výpovědi. Ta se však diametrálně lišila s tou, kterou podala u soudu.

„Byly tam některé nedostatky, které se mi nelíbily," začala číst soudkyně ze zápisu. „Nelíbilo se mi, že klienti dostávali k svačině dva slepené piškoty a přes celý den si stěžovali, že mají hlad," uváděla další neshodu soudkyně. „O víkendu jsme je přikrmovali, aby dohnali týden. Dostávali jen půlku karbanátku a lidé stále chodili a ptali se, co se peče, co bude k jídlu," četla dál. „Byli tam vyhublí lidé, museli jsme se s nimi dělit o jídlo. Byli pořád hladoví a to i ti, kteří nebyli tolik nemocní, že by zapomínali, že již jedli," uvedla bývalá pečovatelka ještě na policii.

Když se soudkyně svědkyně zeptala, zda nesrovnalosti v její výpovědi mohou mít souvislost s kontaktem s obžalovanou, svědkyně odpověděla: „Někdo mi zfalšoval výpověď, já jsem nic takového na policii neříkala."

Verdikt soudu v pátek ještě nepadl. K výslechu má přijít ještě jednatřicet svědků. Další stání jsou naplánována na 15., 17. a 19. dubna.

Základní informace k případu

*   Hlad, žízeň, promočené plenky, ale i sedm dní v těžkých bolestech. Přesně taková muka prožívali někteří klienti chomutovského stacionáře Naděje 2000, který sídlil v prostorách chomutovské nemocnice. Alespoň podle obžaloby. Vše mělo probíhat za vedení Jaroslavy Lochařové a vedoucí pečovatelky Šárky Hatašové, tedy od roku 2007 do roku 2010, kdy na hrůzy upozornili příbuzní jednoho z klientů.

*   Obě obžalované se soudu poprvé zpovídaly 5. prosince 2011. Další stání je čeká v polovině dubna. V případě, že je soud uzná vinnými z trestného činu týrání svěřené osoby, mohou jít až na osm let do vězení.