Je to víc, než starý hotel s novým názvem. Víc, než budova, kde mohou nocležníci složit svou hlavu. Na Hotel Sudety, který vznikl přejmenováním Hotelu Bobr v Čelakovského ulici v Chomutově, je navázána vize očištění tabuizovaného pojmu Sudety, spojená s řadou dalších plánů. Mezi ně patří zasvěcení jednotlivých pokojů zaniklým obcím, myšlenka smíření, ale také plány na vlastní kulturní centrum s čítárnou a posluchárnou, které budou volně přístupné i pro veřejnost.

„Projekt Sudety vznikl, když bylo nabíledni, že hotel snese přejmenování. Protože jsme všichni zdejší rodáci, i když pováleční a nepovažujeme se za naplaveninu, naopak máme ke kraji vztah, rozhodli jsme se odpolitizovat pojem Sudety, aby se stal zase blízký. V naší generaci bychom se konečně měli oprostit od stigmatizace a hledět dál," vysvětlil na slavnostním otevření hotelu Radim Neuvirt. Ten je spoluautorem vize vedle Jana Kubrichta, který je navíc jednatelem pražské společnosti Geoconsult, jež hotel ze 70. let koupila. Oba vizionáři jsou z Teplicka.

„Cílem našeho projektu je rehabilitace až do roku 1974 zakázaného označení Sudety. Sudety není žádné sprosté slovo!" doplnil Jan Kubricht.

Při otevření hotelu byl v sobotu odhalen také symbolický artefakt Jana Slovenčika, nazvaný Bod smíření. Původně mělo jít o památník vyhnaným Němcům, nakonec je ale jeho poselství mnohem univerzálnější. Nevraživosti se u něj mohou zbavit rozhádané páry, expartneři, či naštvaní kamarádi. „K dispozici je v naší zahradní restauraci komukoli a téměř kdykoli. Smířit se mohou přijít už v pátek rodiče s vysvědčením svých potomků," vyzval Jan Kubricht.

Bod smíření se skládá ze dvou kvádrů s obtisky chodidel, mezi kterými vystupuje bod na podstavci z plastu. Ten nese také nápis smíření vyvedený hned v několika jazycích.

V Hotelu Sudety už je plně vybavený první pokoj věnovaný zaniklé obci Přísečnice, odkud byly po válce odsunuty stovky Němců. Zdobí ho stylový nábytek a na stěnách dokumentace mapující vznik, rozvoj a zánik obce. Do konce prázdnin má být vybaveno i dalších třicet pokojů. Mezi prvními budou ty věnované Flájím, Radovesicím a Kopistům.

Později má v Hotelu Sudety vzniknout také kulturní centrum s knihovnou, kde by byla literatura související s problematikou vyhnání a historií regionu, ale i současných autorů, žijících zde v Sudetech. Má jít o platformu, kde bude možné otevřeně hovořit o společném soužití Čechů a Nemců.

ROZHOVOR S JANEM KUBRICHTEM O HOTELU SUDETY

„Je to zkrátka "jen" hotel, který má jako doplněk koncepci založenou na zaniklých obcích"

Co bylo dřív - projekt Sudety, do něhož patří hotel, nebo hotel, k němuž jste připoutali legendu a řadu souvisejících počinů?

Přišli jsme k hotelu a přemýšleli, čím bychom ho mohli zviditelnit. Projekt "Sudety" je ovlivněn geografickou polohou hotelu a mými dlouhodobými osobními vazbami na Německo, kde mám od mládí mnoho kamarádů a které jako člen recesistického spolku Schlaraffia pravidelně navštěvuji. Důležitou roli samozřejmě hraje skutečnost, že o zaniklých obcích sice existuje mnoho materiálu, ale tento je, podle mého názoru, nedostatečně prezentován, přičemz zmínky o obcích zaniklých v důsledku vyhnání německého obyvatelstva jsou stále téměř tabuizovány.

Jaké vazby máte na mysli, jste potomkem odsunutých Němců?

Ne, je to přesně naopak. Rodiče a můj dědeček, který byl od heydrichiády zavřený v koncentračním táboře za svou humanitární činnost, přijeli osidlovat pohraničí. Nikdo tedy projektu nemůže přisuzovat jakýkoliv politický nebo nacionalistický podtext.

Co se týče samotného hotelu, kdo myslíte, že v něm bude přespávat? Potomci odsunutých Němců, zvídaví lidé, které zajímá neobvyklý koncept, nebo běžní hosté, kteří se zároveň něco dozvědí?
Nemám přesnou představu. Hotel funguje většinou pro cesťáky, kteří se tu vyspí, zařídí si své věci a jedou zase dál. Zatím není vyhledáván například rodinami s dětmi, které by přijely do Chomutova na dovolenou. Ale to se snad změní. Například už nyní inzerujeme v saských novinách víkendové pobyty v Chomutově, kdy jsou v ceně ubytování vstupenky do zooparku a na Kamencové jezero.

V nedávné době se začal používat termín Heimwehtouristik, kdy staří lidé navštěvují místa, kde prožili své mládí. Zajímavé je, že tato místa navštěvují také mladí lidé, kteří mají zájem zjistit, kde mají své "kořeny".

Jeden hotelový pokoj už máte vybavený stylovým nábytkem, kdy budou hotové všechny?

No, to je důležitá věc, něco se změnilo. Bylo tu dost lidí, kteří se zabývají marketingem a designem, kteří mě zviklali v mém rozhodnutí, že by pokoje měly být vybaveny dobovým nábytkem. Poukazovali na vzhled budovy, která je ze 70. let a že nábytek, který vypadá jako ten před sty lety, k tomu působí rušivě. Dobrá, souhlasím. Podtrhneme tedy mobiliář ze 70. let a zachováme dokumentační a obrazovou výzdobu, která se vztahuje vždy ke konkrétní zaniklé obci. Čímž se proces urychlí a veškeré pokoje, kterých je 31, budou vybaveny nejdéle do konce prázdnin. Jediná Přísečnice zůstane tak, jak je.

Projekt Sudety počítá s kulturním centrem a knihovnou. Zdá se, že tady přebíráte práci paměťových institucí. Nejste s ní spokojeni?

Vůbec ne. Myslím, že paměťové instituce tato témata nijak nezanedbávají, naopak.

Je to dáno tím, že je v hotelu prostor, který je velmi vhodný pro zřízení čítárny s knihovnou, kde by byly knihy, které se vztahují k tématu. Mohly by tam být malé koncerty pro omezený počet lidí, daly by se tam půjčovat cédéčka, promítat filmy. Bylo by to veřejně přístupné kulturní centrum s knihovnou.

Uvažoval jste, že by otevření Hotelu Sudety mělo oficiální charakter?

Nabídl jsem, že by přejmenování mohlo proběhnout na oficiální bázi. Ukázalo se však, že se opravdu stále jedná o citlivé téma. Česká strana se omluvila a strana německá se k věci stavěla také poměrně chladně. Nakonec jsem si řekl, že to nebudeme hnát po nějaké oficiální stránce, i když se akce zúčastnil důležitý host z Německa a členky chomutovského krajanského spolku. Je to zkrátka "jen" hotel, který má jako doplněk koncepci založenou na zaniklých obcích, na což se budou nabalovat další akce.

Inspirovali jste se někde? Víte o existenci komerčně využívané budovy v soukromých rukách propojené s nějakým posláním, veřejnou službou?

Ne. Pokud vím, tak nic podobného není.

Kým jste vy a pan Neuvirt. Vizionáři, přičemž vy jste navíc podnikatel? Vystihuje vás to v souvislosti s projektem?

Vizionáři jsme, to asi sedí a k tomu recesisté. Rozhodně občas dokážeme poměrně šokovat a rozhodně jsme se nikdy nenechávali svázat politickými a společenskými rámci. Pokoušíme se prosazovat své názory bez ohledu na to, co si o nás kdo myslí.