Historické jádro Prahy nebo Českého Krumlova či jihočeská vesnice Holašovice. Vedle těchto památek zapsaných v Seznamu světového dědictví UNESCO by mohla být i štola Marie Pomocné na Měděnci.

Ústecký kraj totiž rozběhl přeshraniční projekt s názvem Středočeská kulturní krajina Montanregion Krušnohoří – cesta ke světovému dědictví UNESCO, na kterém bude ve finále 35 vybraných hornických památek. Z toho patnáct z Česka. Štola na Mědníku je jediným kandidátem z Chomutovska.

Dobrá značka

„Kdyby se to podařilo, zvedl by se u nás turistický ruch, zaplnily se penziony a pro místní by vznikly nové pracovní příležitosti,“ líbí se místostarostce Měděnce Bohumile Ciferové. Spolu se starosty okolních obcí a zástupci národního památkového ústavu se minulý týden účastnila workshopu v Měděnci. Zástupci krajského úřadu a mosteckého muzea jim tam vyložili, co obnáší a jak dlouhá je cesta k zápisu na seznam. „Je skutečně dlouhá, ale je tu dobrá vůle. Místní lidé by se mohli pyšnit, že mají v obci něco zvláštního. Přece jen: UNESCO je pěkná značka,“ líbí se místostarostce.

Cesta je složitá a nejistá

Nadšen záměrem je i Ivan Cáder z občanského sdružení Štola Marie Pomocné hornický skanzen Měděnec.

„Kopci by to přineslo ochranu před motorkáři a vandaly. Také bychom už nemuseli žebrat o granty a státní dotace,“ věří provozovatel štoly.
Cesta k zápisu do UNESCO je ale složitá a nejistá. V první řadě je potřeba dostat štolu Marie Pomocné či celé území, které zahrnuje i dalších více než třicet důlních děl, kterými je Mědník prošpikovaný, do seznamu národních kulturních památek.

Tuto část má na starosti Oblastní muzeum v Mostě, které zadalo vypracování studie, kde je vytipováno zatím šest, později to bude přibližně patnáct památek za českou část Krušnohoří. Do konce listopadu na ní budou pracovat historici, geologové a etnografové. Podle ředitelky muzea Libuše Pokorné by byl skvělým výsledkem už zápis mezi naše národní kulturní památky.

„U nás se většinou myslí na kostely, skanzeny a zámky, ale prohlásit důlní dílo za památku, je u nás těžké,“ podotkla.

Štola Marie Pomocné je dlouhá půl kilometru a je jediná přístupná. Ostatní štoly jsou zavalené. V příštím roce by měla být zpřístupněná štola pod Kaplí Nejsvětějšího srdce Ježíšova.

Štola Marie Pomocné: Trocha historie
Štola byla zasvěcená tak trochu netradičně Panně Marii Pomocné stejně jako celá obec Měděnec. Byla jednou ze dvou hlavních těžních štol na jižní straně ložiska. Vyrazili ji v první polovině 16. století jako odvodňovací dědičná štolu, aby odvodnila doly na jižním a východním svahu Mědníku. Doly byly otevřené kvůli těžbě rud na výrobu zelené a modré skalice pro kožedělný průmysl. Pracovaly tam i děti ve věku od 12 do 16 let až šestnáct hodin denně. V provozu byly doly do roku 1840. Od začátku 20. století do 1. světové války štola sloužila jako turistická atrakce. V devadesátých letech o ni pečovala Nadace Georgia Agricoly, než byla roku 1998 zavřená. Přístupná je díky občanskému sdružení opět od roku 2007.