V Jirkově podle něj začali postupovat u městské policie. A podle starosty Radka Štejnara to má smysl i konkrétní výsledky. „Vím, že nad tím může někdo mávnout rukou, že je to jen nějaká hra. Ale my jsme s novým fungováním spokojení," říká.

Co vás vlastně vedlo k tomu, že jste chtěli něco měnit?

Bezpečnostní situace ve městě. Když se podíváte na statistiku, kterou vydává ministerstvo vnitra, tak ve dvacetitisícovém Jirkově máme vyšší kriminalitu, než třeba v Jičíně, který má 35 tisíc obyvatel. Je pravda, že se musíme posuzovat jako souměstí s Chomutovem, ale stejně jsou ta čísla varovná.

A co jste tedy změnili?

Asi nejviditelnější a nejrychlejší byla změna ve směnách strážníků. Posílili jsme služby v nejproblémovějším čase, tedy od poledne do půlnoci. To máme v terénu až tři hlídky. Odpoledne je už venku mládež, večer se zavírají hospody a taky jsou problémy. Dopoledne se snažíme využívat spíš civilní pracovníky. Aby strážníci nemuseli stát třeba u přechodů do škol, protože strážník by byl dost drahý jako hlídač přechodů…

Ještě něco?

Navíc chceme po strážnících, aby využívali informace od lidí. Třeba když už jdou ulicí a někdo v létě kouká z okna nebo pracuje na zahrádce, ať se s nimi dají do řeči, aby je si je lidi zapamatovali. Můžou jim pak říci zajímavé informace, kdo v ulici dělá nepořádek a podobně. A znovu to posílí pocit, že jsou strážníci vidět. Dřív třeba stejnou ulicí chodili také, ale když se nezastavili a nedali se do řeči, lidé si jich třeba ani nevšimli.

A máte už nějaké výsledky?

Zásadní je, že jsou strážníci vidět. Vím to sám, protože je někdy chodím kontrolovat, a mám odezvu i od lidí. Třeba i z Ervěnic, že tam strážníci pravidelně chodí. Nebo ke mně lidé často přijdou se stížností a začínají problém líčit slovy „Jo, policajti, ti tam chodí, ale…" Což je rozdíl oproti minulým letům, kdy si lidé stěžovali hlavně na to, že strážníky vůbec neviděli.

Proč je vlastně pro strážníky tak důležité „být vidět"? Neměl by spíš „řešit"?

To určitě, však to také dělají a také v tom jejich přístup měníme. Ale k tomu se dostanu. To zmíněné „být vidět" slouží hlavně jako prevence. Můžeme tím vylepšit pocit bezpečí. Je pravda, že je to dost těžko měřitelná jednotka, ale lidé kvalitu svého života posuzují právě podle pocitů. A když budou Jirkováci vědět, že strážníci jsou tu pro mě, že se s nimi baví, tak se určitě budou cítit lépe, než když o nich nevědí.

Zmiňoval jste změnu jejich přístupu. Co tím máte na mysli?

Změnil se například způsob, jakým si teď ředitelka městské policie pro sebe jednotlivé strážníky hodnotí. Musí mezi nimi najít ty aktivní, kteří přestupky nejen řeší, ale jdou ještě dál přemýšlí nad tím, proč k němu došlo, jak mu příště zabránit a podobně.

Můžete to nějak přiblížit?

Strážník vidí, že někde špatně parkuje auto. Strážník Franta majiteli prostě oznámí, že špatně parkuje a dá mu pokutu. Zatímco aktivní strážník Pepik si lokalitu projde a třeba zjistí, že tu opravdu není kde parkovat a ještě přijde s nápadem, jak to vyřešit. Stejně tak když bude třeba strážník vědět, že se na konkrétním místě pravidelně scházejí mladí a popíjejí alkohol, bude přemýšlet, proč zrovna tam a jak tomu zabránit. Je blízko večerka, kde jim alkohol prodají? Je to nějaké zašité místo v parku? Dohlédne tam kamera? A podobně…

Já myslel spíš nějaký příklad přímo z praxe, ze života, z Jirkova. Máte už nějaký?

Několik. Ze svodky si pamatuji jeden typický případ. Začátkem února strážník, jeden z těch aktivních, dostal oznámení, že tři muži ukradli u koupaliště kárku s cirkulárkou. Vyrazil na místo, nikoho podobného popisu už tam nenašel. Tady by možná jiný skončil s tím, že nikoho nenašel. Ale on obešel sběrny a v jedné z nich kárku i s cirkulárkou našel. Přivolal policii, aby si věci převzala a pokračoval ještě dál. Protože ví, jak to chodí, vyrazil zkontrolovat blízké herny. A opravdu trojici našel v Cobře (herna na Ervěnické ulici pozn.red.), kde už si je převzala státní policie. To je přesně aktivita, kterou po strážnících chceme. Domýšlet si, využít místní znalost i kontakty na lidi, být důsledný…

Takže se změnil náhled na strážníky? Už nezáleží na tom, zda má za směnu deset „čárek" za deset pejskařů, ale jak přistupuje k řešení přestupků?

Přesně tak. Je to vidět i na tom, že se nám snížil počet přestupků v dopravě. Ono je nejjednodušší obejít parkoviště a kouknout se, jestli někdo neparkuje špatně… To je sice potřeba, ale neměla by to být hlavní činnost strážníka.

A jaká by tedy měla být hlavní činnost strážníka?

Jednak prevence, tedy aby byl v ulicích vidět a druhak dohlížení nad dodržováním základních vyhlášek pořádek, čistota a klid ve městě. Dopravu by měli řešit státní policisté. Bohužel vzhledem k jejich počtu a administrativě, kterou jsou zahlcení, na to nemají čas.

A jaké máte zkušenosti s chováním strážníků? Dokáží se vašich požadavků držet?

Ne každý na to má povahu. Ale teď šlo hlavně o to strážníky tohoto typu vytipovat a sestavit hlídky tak, aby v ní byl vždycky alespoň jeden podobný tahoun. Někdo, kdo více komunikuje s lidmi a umí to využít. A to už nechávám na ředitelce městské policie a velitelích směn.

Změnit způsob chování strážníků je asi těžší než změnit služby. I měřit se to dá těžko. Co je tedy vlastně cíl všech těch změn?

Pocit bezpečí. Aby lidé věděli, že městské policie je tu pro ně. Že se mají na koho obrátit a aby se nebáli na ně obracet.