Pracuje vedle ní na rozpočtu pro příští rok, bere ji na společenská setkání, jako bylo například slavnostní otevření synagogy, a měla ji i při jednání rady. Kancelář na radnici nemá pro pobyt dcerky nějak speciálně zařízenou, jen v ní část dne stojí kočárek. „Měla jsem tu cestovní postýlku, ale zjistila jsem, že malá tady usne vždy jen v kočárku, takže jsem postýlku vzala zase domů,“ říká starostka.

Darina Kováčová
35 let, vystudovala magisterský obor historie a francouzská filologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Následně učila na Gymnáziu Kadaň. Od roku 2018 je starostkou Jirkova. Do této funkce byla zvolena jako historicky první žena. V uplynulých čtyřech letech byla také zastupitelkou Ústeckého kraje.

Jak takový pracovní den se Sofinkou vypadá?
V ideálním případě dopoledne spí a odpoledne pracuji spíše z domova.

Pobyla jste vůbec nějaký čas doma? A kdy jste malou vzala prvně do práce?
No, vtipné bylo, že jsem byla jako těhotná naposledy na radě 7. dubna, to už mi bylo docela těžko, 9. dubna jsem porodila. Hned na další radě už jsem zase byla - myslím, že to bylo 19. dubna. Přišla jsem ale bez malé. Do práce jsem ji vzala další týden nebo za čtrnáct dní od porodu, brala jsem ji tam tak dvakrát týdně. Bylo to i proto, že v práci tři týdny chyběla místostarostka. Jinak bych byla doma třeba měsíc, takhle to ale nešlo.

Dá se starostování s péčí o děťátko dobře zvládat? Případně za jakých podmínek?
Dá se zvládat, i když nebudu říkat, že to není náročné. Je! Asi jsem úplně nepočítala, že to bude až takto náročné, hlavně pokud jde o čas. Člověk má naplánované nějaké schůzky, dítě ale není stroj, takže musím vstávat o dvě hodiny dříve, abychom se stačily vypravit. Když je jednání rady, hlídá moje mamka, která v tomto směru spolupracuje nejvíc. Hlídá také partner, pokud může, je ale dost vytížený (pozn. red.: Jaroslav Komínek je ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR lídrem KSČM v Ústeckém kraji).

Naštěstí mohu říct, že Sofinka je úžasná v tom, že je spolupracující miminko, které v noci spinká a nechá nás odpočinout a přes den je klidná. Není ubrečená, pokud ji vyloženě něco netrápí. Je zvyklá poslouchat, co se děje - přičítám to tomu, že je zvyklá z bříška. Směje se na lidi a vypadá to, že ji všechno zajímá. Asi je to povahou, že všechno docela dobře snáší. Kdyby to bylo uplakané miminko, musela bych se zamyslet, co s ní.

Zdroj: DeníkStalo se, že jste měla malou při nějakém důležitém jednání?
V takových případech mám většinou hlídání, takže například na valných hromadách jsem ji neměla, neberu ji ani na zastupitelstvo a na radě jsem ji měla jen jednou. Vzala jsem ji na setkání u notářky, které se týkalo změny stanov Krušnohorských služeb a Maria Pedersena, šlo ale jen o podpisy. Co se týká setkávání s pracovníky úřadu, mám ji většinou u sebe.

Naplánovala jste si už dříve, že budete kloubit práci starostky s péčí o děťátko, nebo to byl postupný proces rozhodování?
Beru jako určitou zodpovědnost, že pokud je člověk zvolený na čtyři roky do takovéto funkce, měl by ji vykonávat. Pokud jde o mateřství, prostě se to sešlo, člověk to tak musí vzít. Kdyby mělo dítě nebo já nějaké vážné zdravotní komplikace, asi bych musela zvážit, co s tím. Díky tomu, že vše proběhlo hladce a malá je v pohodě, je zdravá, povídavá, řekla jsem si, že to do příštích voleb dotáhnu. Je tu i ta věc, že se nám nechtělo rok před nimi zaučovat náhradníka, z koalice nebylo ani koho vybrat. Na nikom jsme se neshodli.

Jak se na vaše rozhodnutí dívá rodina, hlavně třeba babičky?
Máme jen jednu babičku, to je moje mamka. Vzala to, jak to je, protože pokud se pro něco rozhodnu, ví, že to nezmění. V některých věcech jsem tvrdohlavá. Myslím si, že primárně má radost, že má vnouče, protože už bědovala, že se žádného asi nedočká. Myslím si, že si jí užívá víc, než kdybych byla doma.

Covidové období přineslo spoustu nesnází, ale donutilo nás také zvolnit. Možná to ale bylo ku prospěchu, pokud jde o spojení péče o malou a starostování. Je to tak?
Asi ano. Pracovalo se dost z domova, navíc tím, že je funkce starostky dost flexibilní - člověk je vlastně stále zaměstnaný - může si ve většině případů den rozplánovat. Neplatí to jen pro jednání, která jsou naplánovaná. Nejvíc se setkávalo přes internet, což věci také urychlilo a je to možná konstruktivnější, protože lidé zbytečně neřeční.

Než přijdou další volby, bude dcerce rok a půl. Mezitím začne lézt, chodit, běhat. Máte představu, jak to bude fungovat dál? Uvažovala jste třeba o chůvě?
Někoho takového sehnat je tady docela těžké, také malou nechci dávat cizím lidem. Myslím, že do jejího roku ji budu mít u sebe a poté je možné využít dětské skupiny. Pomůže i babička, všechno ale nepokryje, je to dost vysilující. Partner to má také náročné, uvidí se, co on. Zatím je to ve hvězdách.

Kdybyste měla zhodnotit toto své životní období, řekla byste, že patří k nejkrásnějším?
Myslím, že ano. Člověk tedy nemá moc času si to užít, jako že by si sedl a řekl: „Teď je to nejkrásnější.“ Pro to není prostor. Ale ano, je to takové intenzivní. Nedokázala jsem si představit, jaké to bude se Sofinkou, teď bych si nedokázala představit, jaké by to bylo bez ní.