Tuchořice. V obci v okrese Louny našli odborníci více než třicet sušáren a dalších chmelařských objektů. Unikátních staveb, které v takovém množství nenajdete nikde na světě. A podobné je to i v dalších obcích na Žatecku, Litoměřicku a Lounsku, tam, kde se ve velkém pěstuje a pěstovalo „zelené zlato”. Historii chmelařství a jedinečných staveb má ukázat expozice Piva džbán bude dán, až bude chmel očesán.

Sušárna, sklad, sušárna. Chmelařské obce ukazují dodnes jedinečnou architekturu. „Nikde na světě nejsou historické stavby pro sušení a skladování chmele dochovány v takovém množství a v původní podobě jako právě u nás v České republice,” říká Lucie Radová z Národního památkového ústavu v Ústí nad Labem, hlavní řešitelka pětiletého projektu, který mapoval existenci a podobu chmelařských objektů, včetně jejich technologií, v oblasti Žatecka, Úštěcka a Tršicka na Moravě.

Výstava přibližuje historii chmelařství v regionu, představuje významné lokality, velká část je věnována právě mapovaným chmelařským stavbám, k vidění jsou i zajímavosti spjaté se známými osobnostmi. Ukazuje také různé konstrukční varianty sušáren a skladů. „Výstava seznamuje laiky i odborníky s vývojem technologie sušení a s nejzajímavějšími objekty z celkem 5 800 námi zdokumentovaných staveb, ukazuje také metodu dokumentační práce. Společně s objekty zaniká i jejich výpovědní hodnota, naše generace je tak zřejmě poslední, která je může sledovat v původní podobě a autentickém kontextu včetně návaznosti na krajinu,“ uvedl Kamil Podroužek z filozofické fakulty ústecké univerzity, která se na projektu také podílela.

Distanční výuka. Ilustrační foto
Umělecké školy v kraji zaznamenaly odliv žáků. Kvůli distanční výuce

Mnoho starých chmelařských objektů ale chátrá, mizí. Pro specifické stavby se někdy nedaří najít jiné využití. Chmelaři v současnosti totiž využívají hlavně modernější a větší budovy a sušárny. „Dříve měl každý sedlák svojí sušárnu. Někteří i více. Ve druhé polovině 20. století se ale začaly stavět velké sušárny, které budovala družstva, typicky někde na okraji vesnice nebo za ní. Staré chmelařské budovy tak už nejsou tolik využívány pro svůj původní účel a pokud se nepodaří najít pro ně jiné uplatnění, tak chátrají, některé mizí,” pokračuje Radová.

Výstava už nyní měla být k vidění na zámku v Krásném Březně, kde má být instalována do konce března. V dubnu by pak měla zamířit do ústeckého informačního centra, objevit by se měla také v žateckém Chmelařském muzeu nebo na zámku Stekník. Zatím ale návštěvníci kvůli opatřením proti šíření koronaviru expozici vidět nemohou a je zatím otázkou, kdy to bude možné. Proto vznikla on-line možnost výstavu zhlédnout. Zájemci ji najdou na internetových stránkách Národního památkového ústavu Ústí nad Labem či na webu filozofické fakulty ústecké univerzity.

Stekník, Soběchleby, Zubrnice, Liběšice, Úštěcko, Měcholupy a další a další. Stovky a tisíce historických chmelařských staveb viděli a zadokumentovali odborníci v rámci pětiletého projektu. A co je samotné zaujalo nejvíce? „Osobně mám moc ráda ikonické sušárny chmele před Žatcem, například u Stekníku. Viděli jsme ale také mnoho drobnějších nádherných staveb. Mohu doporučit například Tuchořice, ty jsou pro zájemce o chmelařskou architekturu ideální, bylo tam více než třicet staveb. Viděli jsme tam malou starou sušárnu, kde majitel opravdu ještě suší, je poslední v obci. Suší tam chmel stejně, jako se to dělalo třeba před sto lety,” dodává Lucie Radová.