Desítky našlapaných kilometrů a výjezdů po celém okrese, neustále bzučící telefony a kilogramy masa, které zbůhdarma skončily v žaludku vychytralého zvířete. Takový podzim a část zimy prožil klášterecký útulek, který má za sebou nejdelší a nejtěžší odchyt psa ve své historii. Rezavá kříženkyně vlčáka mu odolávala tři měsíce. Příběh má ale šťastný konec, psí hrdinka je už v teple a bezpečí útulku.

Velký útěk skončil v zahradách místního zámku několik dní po silvestrovské noci. Tu toulavá fenka sice přečkala ve zdraví, ale stála ji mnoho sil a přivodila únavu, kvůli které ztratila ostražitost. „Začala jíst návnadu, hovězí pečeni, přímo uvnitř odchytové bedny a u toho konečně sešlápla prkno, jež za ní zavřelo dveře sklopce,“ popisuje finále svého vítězného tažení ředitelka kláštereckého útulku Eva Vohánková.

Fenka je i po čtvrtročním pobytu venku úplně v pořádku. „První dva dny sice prospala, ale jinak je ve vynikající kondici. Naprosto zdravý, vysportovaný a sebevědomý pes. Není ani bojácná,“ říká Vohánková. Fenka dostala také nové jméno Amai.

Amai vyhodili z auta

Amai se do kláštereckých ulic dostala poté, co ji ke konci září vyhodil z auta její majitel. Toulavého psa se rozhodla odchytit městská policie a útulek, všechny pokusy dostat fenku do smyčky odchytového vodítka či sklápěcí klece ale selhaly. Nepomáhalo každodenní lákání na pečený bůček ani kuřátko a psí srdce neobměkčila ani sekaná. „Jen si to vždycky z odchytové bedny vytáhla a snědla bokem, nášlapné prkno obcházela,“ líčí Vohánková. Nezabrala ani uspávací narkotika a rutinní odchyt se protáhl na tříměsíční lov, během kterého zvíře urazilo desítky kilometrů po silnicích a zběhalo několik obcí i měst.

Ve městě se kvůli fence zvedla velká vlna solidarity. Lidé se ji sami snažili odchytit, volali do útulku i stokrát za den, aby sdělili, kde se zrovna nachází, případně sami připravovali návnady do odchytových klecí. Zpráva, že je Amai „pod zámkem“ proto vyvolala na sociálních sítích bouřlivou radost.

Tu veřejně vyjádřil i starosta města Štefan Drozd. „Mám velkou radost, že se to povedlo a paní Vohánkové za každodenní nekonečnou a únavnou práci patří velký dík,“ napsal starosta na facebookových stránkách města.

A co bude s Amai dál? Zůstane jako mazlík v útulku, nebo poputuje k novému majiteli? Ředitelka zatím rozhodnutá není. „Ona pořád čeká na svého pána, hledá cestu domů a ta její snaha potrvá,“ vysvětluje rizika budoucího osvojení ředitelka. „Kdykoli projede okolo auto, zpozorní a dívá se za ním. Věřím, že kdybych ji teď pustila já či jiní majitelé, uteče znovu,“ uzavírá Eva Vohánková.