Brzy to bude přesně třicet let, kdy první porevoluční prezident Václav Havel navštívil Chomutov a nechal v něm fyzický otisk své dlaně. Bylo to 12. února 1990. Umělcem, který měl tenkrát odvahu požádat hlavu státu, aby zabořila ruku do vrstvy modelíny, byl Karel Meloun z Klášterce nad Ohří. Nejdříve uvažoval, že z něj vytvoří repliku Havlovy ruky.

„Chtěl jsem s ní rozdávat facky blbům,“ uvedl tehdy Karel Meloun pro Chomutovský deník. Až po několika letech nabídl vedení Chomutova, že vytvoří obelisk s otiskem prezidentovy dlaně. Unikátní dílo mělo stát na náměstí, kde tenkrát hlavu státu uvítal nadšený dav Chomutovanů. Z toho ale nakonec sešlo. Až téměř po třech dekádách vytvořil umělec přenosný Obelisk Pravdy a Lásky JHVH s otiskem Havlovy pravice, který je dočasně umístěný v centru města.

Od listopadových dní je vystavený v kostele sv. Kateřiny, kde ho mohou lidé obdivovat ještě do 1. února.

Když přijel Václav Havel do Chomutova, byl prezidentem necelých šest týdnů. Jak se stalo, že jedna z jeho prvních cest vedla právě sem?
V Praze se s ním už tenkrát setkávali Michal Malý, Miroslav Ouzký a Karel Mrázek, který se o něco později stal chomutovským starostou. Byl to disident a Havlův kámoš. Ti se zasloužili o to, aby se sem Havel ze dne na den dostal. Jel se podívat na sever Čech, objížděl šachty, drtírnu, byl na zámku Jezeří, v Kadani. A přijel tedy i do Chomutova, kde ho čekalo narvané náměstí.

Vy jste se tenkrát vydal na náměstí vybavený tak, abyste mohl prezidentovi sejmout otisk dlaně. Jak vás to napadlo?
Já byl surrealista. Na klopě jsem měl Salvadora Dalího.

Co je surrealistického na otisku dlaně?
Byla to performance. Komu jinému se podařilo obtisknout dlaň prezidenta? Napadlo mě to během jediné vteřiny hned, když jsem se dozvěděl, že přijede. Vždyť to byl náš první porevoluční prezident. Původně jsem si myslel, že díky otisku udělám celou ruku a s tou Havlovskou rukou budu rozdávat facky blbům a jim na tváři zůstanou jeho otisky prstů (smích). To byla taková ta moje surrealistická představa. Ruku jsem odlil a skutečně tam otisky prstů jsou. Pak jsem dokonce řekl, že když se ozve vláda nebo prezidentova manželka, ten odlitek jim dám. Nikdo se ale neozval. Nepřišli.

Když jste si umínil, že chcete získat otisk, musel jste vymyslet, jak to provedete.
Vzal jsem čtverhranný kovový tác, ten jsem naplnil modelínou, aby to bylo dost vysoké a kolegovi Čendovi Ondráčkovi, který měl silný svetr, jsem řekl, že to musí prostě zahřát. Byla docela zima, a kdyby to nebylo zahřáté, ruka by se neotiskla dobře. To se ale ještě nevědělo, jestli vůbec bude souhlasit. Tenkrát dostal dárek od Občanského fóra, což byla moje plastika Homo Sapiens Sapiens. Dal jsem mu ji a řekl, pane prezidente, otisknete mi vaší ruku do modelíny? A on: Ale jo, proč ne. Viděl, že jsem umělec. Podepsal se mi také do mého katalogu a k tomu přikreslil ještě malé srdíčko. Akorát jak Čenda vytahoval ten tác s modelínou co měl schovaný pod svetrem, skočila na něj ochranka, protože myslela, že chce pana prezidenta odpálit.

Jak se vám podařilo otisk zachovat?
Dal jsem na něj igelit a odnesl ho do chomutovského muzea, kde jsem tenkrát pracoval jako konzervátor. Tam jsem ho odlil do lukaprenové formy, která je tekoucí, perfektně tuhne a přitom vám vezme všechno i drobné linie na bříškách prstů. Pak to nějakou dobu leželo v mém ateliéru v Klášterci nad Ohří.

Před pár lety se objevila myšlenka, že by mohl na chomutovském náměstí 1. máje stát šestimetrový obelisk s Havlovou dlaní. Proč tam nakonec není?
Tenkrát mě oslovila ODS, jestli bych obelisk udělal. Já si říkal perfektní. Architekt Jaroslav Pachner ho nakreslil před kostelem sv. Ignáce. Tehdejší vedení souhlasilo, řeklo ale, že to nebude na náměstí, ale v atriu dnešní knihovny. Jenže kdo jezdí po světě, ví, že taková díla nezůstávají schovaná někde vzadu na „zahrádce“. Řekl jsem, že obelisk může být jedině na náměstí, kde se Havel poprvé setkal s lidmy, a kde jsem také jeho dlaň otiskl. Když to nedopadlo, šprajcl jsem se. Jsem už takovej, že když se naštvu, nejede přes to vlak.

A co se dělo potom?
Udělal jsem pak protestdílo. Vytvořil jsem na mezinárodním sympoziu ve Vejprtech šestimetrový Obelisk Pravdy a Lásky 2, který je rozlámaný, stejně jako byla v troskách původní idea. Věnoval jsem ho Mladé Boleslavi a řekl, že jeho cena je 4,2 milionu korun. Pokud ji někdo nabídne, mohou ho prodat, v žádném případě to nesmí být za nižší cenu.

Vadí vám stále, že není obelisk trvale umístěný uprostřed Chomutova?
Já myslím, že tam stejně jednou bude. Stoprocentně. Jsem o to přesvědčen. Ale bude to, až tady nebudu já.

Kdy ve vás uzrálo rozhodnutí, že vytvoříte Obelisk Pravdy a Lásky, který je dnes k vidění v kostele sv. Kateřiny?
Jak jsem nejdřív udělal ten rozlámaný obelisk, řekl jsem později, že je čas udělat jiný, úplně vyladěný. Havlův být nemohl, dnes ho řada lidí přímo nenávidí, to by ho pokáceli raz dva. Aby si to nemohli dovolit, nazval jsem ho Obelisk Pravdy a Lásky JHVH (pozn. red.: těmito čtyřmi písmeny se v hebrejské bibli označuje vlastní jméno boží). To znamená, že je to boží záležitost. On je světský prorok, který říká, že má ta pravda a láska zvítězit nad lží a nenávistí.

Jak dlouho trvala práce na obelisku?
Před třiceti lety jsem udělal dva odlitky dlaně z bronzu, jeden jsem dal na rozlámaný obelisk a druhý jsem pořád měl. Řekl jsem si, udělám teď obelisk, který bude přenosný a malý, jen pět set kilo, aby se dal dát kamkoli. Věnoval jsem ho jako dárek mojí manželce Máše. Samozřejmě se to dozvěděla naše největší aukční kancelář, soudní znalec, obchodník s uměním a licitátor. Přijel, jak se to dozvěděl. Řekl jsem mu, že vyvolávačka je sedm milionů, ani o korunu míň, protože se zrovna prodával za 78 milionů Kupka a vyvolávačka byla 22 milionů. Ale Kupků jsou stovky, obelisk s otiskem Havlovy dlaně je jen jeden.

Jak si představujete budoucnost obelisku? Do prvního únorového dne bude v chomutovském kostele, co pak? Původně jste ho chtěl dražit, pak jste ho věnoval manželce.
A manželka si s ním může dělat, co chce. Může ho vydražit nebo si ho nechat. Je to její majetek. Jestli ho prodá a koupí mi potom pěknou rakev… Může ho nabídnout už dnes. Už je o něj zájem. Můžou ho chtít třeba do Sněmovny na chodbu anebo bude v Americe v Bílém domě.

Jakto? Projevili zájem?
Václav Havel tam byl několikrát na pozvání amerických prezidentů. Obelisk by tam klidně mohl být. Můj manažer obelisk nabídne i v Americe. Nesmí to být za méně než sedm melounů.

Je to podmínka?
Nebude to ani o korunu méně!

Karel Meloun
√ Český sochař a restaurátor z Klášterce nad Ohří. Je mu 69 let.
√ Vyučil se soustružníkem, kovářem a zámečníkem, dále studoval obor muzejní konzervace v Moravském muzeu v Brně a je absolventem Střední školy uměleckých řemesel v Praze.
√ Je držitel atestu umělecký kovář a restaurátor kovů EU a UNESCO, Centro Europeo v italských Benátkách, je členem Spolku sochařů ČR, Asociace restaurátorů Praha s licencí ministerstva kultury ČR.
√ Ve volné tvorbě se věnuje kovové plastice. Jeho tvorba se vyznačuje štíhlými protáhlými tvary. Vytváří také práci pro architekturu a dále se věnuje fotografii a malbě.
√ Vystavoval v nejprestižnějších galeriích Česka a Evropy. Jeho díla jsou zastoupena ve světě i v Klášterci nad Ohří. Vytvořil také vývěsní štít Kludského vily v Jirkově a uměleckou repliku staroměstského orloje v Kadani.
√ Patří mezi osobnosti zaznamenané v Oxford Encyklopedii.
√ Má geneticky doloženo, že patří k potomkům Keltů, bojovného a srdnatého národa.