Proč jste do akce šel?
Viděl jsem možnost, jak zabránit trestné činnosti. Jak to tak bývá, tak jsem si řekl, že by mohla být i nějaká odměna, kdyby na to přišlo. Ale nakonec to dopadlo, jak to dopadlo.

Jak jste se cítil, když jste viděl, že jdou zatknout vás?
Byl jsem v šoku, vůbec jsem to nečekal. Myslel jsem, že vše je domluvené. Vemte si, že kdybych třeba jen položil ruku na bok, tak po mně mohli klidně i střílet. Zastavil jsem, oni už ke mně přiběhli s bouchačkami, vytáhli mě z auta, povalili na zem a okamžitě mě zatkli. Myslim, že byli tři. Na zloděje v BMW šel snad jeden, toho řidič málem přejel, když začal ujíždět. Pak mě naložili do policejního auta, kde jsem seděl několik hodin, než mě odvedli na díru. Celou dobu jsem jim říkal, jak se věci mají. Když mě zatýkali, tak jsem na ně vlastně i křičel, aby jeli za tim bavorákem, že tam je ten zfetovanej Němec, ale nedbali na to. Tomu se ale zase nedivím, mají své rozkazy.

Chovali se k vám tedy dobře?
Policisté se ke mně chovali profesionálně, snad bych i řekl, že řada z nich se mnou soucítila, protože znala pravdu. Někteří mi řekli, že to všechno ví, že ví, jak to bylo, ale že s tím nemůžou nic dělat. Bojí se o svou práci. Prostě musí poslouchat pokyny od svých nadřízených.

Budete požadovat odškodnění?
Ano. Vznikla psychická újma, hlavně rodině. Také přicházím o peníze, nemůžu pořádně pracovat. Zajistili mi totiž telefony i se SIM kartami. Já podnikám v oblasti realit a automobilů, takže teď nemůžu prodat vozidla. Pokud bych měl bejt konkrétní, tak jsem dal do novin inzeráty na prodej vozidel a realit, na inzerátech jsou ale uvedeny telefonní čísla, kam lidé mají volat. Bohužel se ale nedovolají, protože mobily jsou na expertíze. Asi je neuvidím hodně dlouho. U mě je to stejné, jako u vás novinářů. Bez mobilu a kontaktů jsem nepoužitelný, stejně jako vy.

A jiné věci?
Všechno ostatní mi policisté vrátili, nechali si ale právě ty dva telefony se simkami. Už včera mi měli vrátit pojistky a další doklady k autům. Ráno jsem se pro ně teda vrátil, ale oni mi řekli, že jsem je u sebe vůbec neměl. Když jsem tam strávil dvě hodiny a nechtěl jsem odejít, tak mi věci přinesli. Bez omluvy, bez ničeho. Jediné, co mi poradili, bylo to, abych si nebral advokáta, že mi nepomůže. Co na to říct. Nejhorší je, že každej teď o mně ví, ale to už je teď jedno. Auto, ve kterém jsem ten večer jel, jsem dal radši do bazaru, protože se bojím, že by ho někdo mohl zapálit, dát do něj bombu či cokoliv jinýho.

Šel byste do toho znovu?
Pokud mě někdo zase osloví, tak do toho asi jdu znovu. Pokud zkrátka uvidím možnost, jak zabránit trestné činnosti, někdo mi zase třeba bude něco nabízet, tak jdu zase do toho. I s rizikem. Kdyby se každý bál a vše by ignoroval, tak by tady bylo ještě víc darebáků, než dosud. Bez pomoci lidí a informací od nich je policie podle mě méně funkční.