Šerm není sport, který by trhal žebříčky sledovanosti. Kdo vás přivedl v devíti letech k šermu?

To vůbec nevím. Nepamatuji si to. Věnovala jsem se před tím gymnastice, ale měla jsem zdravotní úraz Bydlím v blízkosti chomutovského Domu dětí a tak jsem hledala něco tam. Zaujal mě šerm. Uvědomila jsem si, že jsem šerm chtěla dělat už mnohem dřív, třeba jako šestiletá.

Jako malá jste prý měla ráda filmy, kde byli piráti a šermování. Sportovní šerm je ale asi něco úplně jiného.

To rozhodně. Není to tak jednoduché, jak to vypadá v těch filmech. Je to hodně o fyzičce, je to hodně o hlavě. Hodně musíte přemýšlet dopředu, co asi udělá a zamýšlí soupeř. Jsou to takové šachy s šavlí. Taktika a strategie jsou na prvním místě.

Jakou roli hraje v přípravě soustředění a vnitřní vyrovnanost?

Neskutečně velkou. Jsou šermíři, kteří mají výbornou techniku, ale na závodech to nezvládají. I mě se stává, že tréninky jsou povedené, když ale přijdou závody, nedokáži se soustředit. Všechna technická dokonalost je potom k ničemu. Soupeřka mě pak dokáže přečíst a překoná mě.

Takže šerm je překvapivě dost o čtení. Také čtete soupeřky? Jak se to dělá?

S trenérem sledujeme zápasy soupeřů předem. Každý ten soupeř má některé akce a výpady, které jsou pro něj typické. A právě na ty se snažíme připravit. Před závody o psychické pohodě soupeře prozradí například komunikace s trenérem a okolím.

Jedna věc je, připravit se na závody fyzicky, důležitá je ale i právě příprava mentální. Jak se soustředíte, posloucháte oblíbenou kapelu?

Poslouchám písničky, ale nemám vyhraněnou kapelu nebo styl. Někdy je to rap, jindy hip hop, ale taky vážnou hudbu. Tu v poslední době poslouchám dost často. Mám ráda skladby pro housle. Před závody také pomáhá dlouhý spánek. Snažím se nestresovat. A v den závodu už netrénuji. A když to nevyjde, tak se snažím si z toho nedělat hlavu, ale to dost často nejde.

Jste nejúspěšnější česká šavlistka. Jak se s tím žije, připomínají vám to třeba ve škole?

Ve škole vůbec. Mám individuální vzdělávací program kvůli tréninkům mimo Chomutov. Škola mi vychází maximálně vstříc. Mám výborné učitele, kteří mi pomáhají. I spolužáci ve třídě mě podporují. Občas slyším narážky mezi kamarády a soupeři na šermu, ale není to nic zlého nebo nepříjemného.

Dojíždíte třikrát týdně na trénink do Prahy a Brandýsa nad Labem, o víkendech máte závody. Život teenagera asi odchází do pozadí.

Neznám chození na večírky a oslavy. Ani na plesy. Teď je to výjimka, moje sestra má maturitní ples a chodím do tanečních. Občas mě to mrzí, ale na trénincích jsme dobrá parta a užijeme si legraci.

S rodinou se asi moc často nevídáte. Jak vnímají vaši rodiče, vaše sportovní úspěchy?

Taťka i maminka mě podporují maximálně. Vlastně to byl táta, kdo mě přiměl k tomu, abych na sobě hodně pracovala a bylo to znát. I díky jeho vlivu jsem po roce porážela soupeřky, od kterých jsem na začátku dostávala hodně zabrat. Táta se mnou jezdí na závody. Maminka zajišťuje spíše zázemí, Například se snaží dohlížet na mou zdravotní stránku.

To je možná odvrácená mince sportovních úspěchů v dětství a dospívání, zničené zdraví a tělo v mladém věku. Jak se vaše úspěchy podepsaly na vašem zdraví?

Hodně to řešíme. Mám určité problémy s koleny. Maminka se toho hodně bojí, abych se nezničila. Naštěstí za sebou ještě nemám žádnou operaci a rodiče jsou toho názoru, že se mám spíš šetřit, než se zničit za každou cenu. Chtěla bych se šermu věnovat ještě dlouho.

Už teď jste nejúspěšnější šavlistka v české historii, kam dál? Co jsou vaše cíle?

Mým největším cílem je být na olympiádě a uspět. I když jeden souboj je někdy i o náhodě. Chtěla bych, aby mé výsledky byly vyrovnané a samozřejmě co nejlepší. A to i kategoriích juniorů a seniorů.

Jaké jsou vaše největší úspěchy?

První úspěch byl na mezinárodních závodech ve Wroclawi, byl to největší žákovský turnaj, bylo mi tehdy třináct let. Turnaj jsem vyhrála. Minulou sezónu jsem neměla žádný velký úspěch. Letos jsem na kadetských okruzích byla dvakrát druhá a několikrát jsem se dostala do první desítky.

Musíte být často unavená, dojíždění, závody, tréninky. Měla jste někdy chuť s tím přestat?

Ne. Občas jsme se nepohodli s rodiči, ale nikdy to nevedlo k tomu, abych uvažovala o tom, že skončím. Jsem spíš kliďas než cholerik.

Když zrovna nejezdíte do Prahy anebo do Brandýsa anebo po závodech, co děláte? Jak odpočíváte?

Teď koncem roku je zrovna takové období, kolem Vánoc. Mám pauzu a těším se na to, jak se budu dívat na filmy, na televizi. A že budu s rodinou, protože je vídám opravdu málo. Když už jsem ale doma, tak si ráda čtu, například poesii, kterou mám hodně ráda.

Dívky ve vašem věku poesii většinou nečtou, čtou-li něco vůbec. K poesii vás někdo přivedl anebo jste si na ni přišla sama?

Sama. Jednou se mi dostala do rukou knížka poesie, já si v ní listovala a hodně se mi to líbilo. Mám ráda i zahraniční básníky.

Jste v prvním ročníku na „velkém“ gymnáziu, uvažovala jste o tom, co dál? Šermem se asi v Čechách uživit nedá.

Není to sport, který vás uživí. Jako u tenisu, fotbalu nebo hokeje. Ale ve Francii nebo Maďarsku je to hodně ceněný sport. Musela bych dělat trenérku. V každém případě chci jít na vysokou školu, na kterou, to se ještě budu rozhodovat.

Když byste měla ve stručnosti vyjádřit, co vám šerm dává a proč ho děláte?

Baví mě, že to není jen fyzická záležitost, ale je nutné u toho i hodně myslet, přemýšlet. Musíte vymýšlet, co soupeřům nesedne, a co vám vyhovuje, hledat tu výhodu. Jednoduše jde o to, soupeře oblafnout. Dostat ho do kolen. Baví mě i práce s trenérem. Je to výborný taktik a stratég. Pokaždé se radíme a hledáme spolu tu nejlepší taktiku na soupeře a to je velká zábava i poučení. Moc mě to baví, soupeře přechytračit.

Teď vás čeká hned v úvodu roku mistrovství Evropy, kdy a kde bude?

Bude v únoru v Poreči v Chorvatsku. Nastoupím tam za kadetky, ale také za juniorky. A bojovat tam budou proti sobě i kadetky jako družstva.

Dá se odhadnout, jaké máte šance v družstvech?

Na kadetské úrovni se nám už podařilo několikrát vyhrát eliminaci. Nikdy jsme se ale nedostali nějak hodně vysoko. Hodně bude záležet na momentální formě a rozpoložení. To hodně. Je to dost o taktice. Musíte přemýšlet, kdy koho nasadíte. Většinou nenastupuji v úvodu, ale naopak uzavírám. Musím se rozjet (smích).

Jaký je rozdíl mezi kordem, fleretem a šavlí?

Šavle je sečná i bodná zbraň od pasu nahoru, kord je útok na celé tělo a s fleretem se musíte soupeři trefit do míst, které ohraničuje vesta. Kord i fleret jsou bodné zbraně.

Všichni teenageři dnes žijí svůj život na sociálních sítích a na internetu. Zbývá vám na to čas?

Já tímto způsobem trávím celkem dost času. Několikrát týdně autobusem tři hodiny dojíždím na tréninky a právě při těch cestách jsem na sociálních sítích. Komunikuji se spolužáky kvůli škole. Dopisujeme si s lidmi ze šermu. Na hry čas nemám, ale na sociálních sítích jsem dost často.

Karolína BECHYŇOVÁ

  • Je jí 15 let, šermu šavlí se věnuje šest let.
  • Ve světovém žebříčku šermu šavlí v kategorii kadetek ji průběžně patří přední místa, na konci roku se ocitla na první příčce.
  • Má starší sestru. Studuje víceleté gymnázium v Chomutově.
  • Na tréninky dojíždí třikrát týdně do Prahy a do Brandýsa nad Labem.

Jan Beneš