Nelítostné souboje na ostří nožů a mečů jsou jim denním chlebem. Jejich šermířskému umění a zručnosti aplaudují diváci napříč Evropou. Spolupracují s filmaři z celého světa, své role na stříbrném plátně mohou počítat na desítky. Říkají si Rekruti a ve svém oboru patří k nejlepším z nejlepších.

„Cestičku nám nikdo nevyšlapával"

Zní to jako pohádka, kterak Honza z malé vísky v širém světě štěstí našel. Na úspěchu vysokopeckých Rekrutů je ale podíl náhody minimální, úcta veřejnosti a odborných kruhů rozhodně nepřišla ze dne na den. Prvotřídní renomé si „válečníci" vybojovali mnohaletým tvrdým tréninkem a poctivou prací. „Snažíme se, makáme. Historický šerm v České republice vždycky patřil a stále patří k nejlepším na světě a konkrétně na Chomutovsku je výborná základna. To ale neznamená, že bychom někde měli vyšlapanou cestičku," vysvětluje rytířský šéf, choreograf a manažer v jedné osobě Michal Tuček a bez většího rozmýšlení pokračuje, „jsem hrdý na reputaci a uznání, které si Rekruti za dlouhá léta svojí pílí a zápalem vydobyli."

To co na první pohled může vypadat jako velmi lákavé a zčásti romantické hraní, je ve skutečnosti řeholí a prací na plný úvazek. A jak jinak, i tady platí známé pravidlo, peníze až na prvním místě. „Je to tak. V dnešní době není nic zadarmo, a u nás to možná platí dvojnásob. Chcete být na špici? Musíte investovat. Čas, peníze, něco ze sebe," vypočítává Tuček. „Snažím se pro svůj tým získat vždy to nejlepší. Nekvalita a šlendriánství vyjdou vždycky na povrch a případná ztráta dobrého jména se těžce získává zpátky," odtuší ještě zkušeně.

„Zahráli jsme si na Piráty z Karibiku"

O tom, co je modernímu rytíři srdci nejblíže není pochyb. Ve svém repertoáru ale nemá pouze mohutné kyrysy, železné košile a nablýskané přilbice. V minulosti si zahrál také na piráta. „Musíme se přizpůsobovat. Moderní doba s sebou nese určité ústupky, dětským hrdinou posledních let se stal neohrožený Jack Sparrow," směje se Tuček a vzápětí vysvětlí svoji bukanýrskou epizodu, „byli jsme osloveni, jestli bychom nepřipravili představení na Lipně s pirátskou tématikou. I když to není zrovna náš šálek kávy, byla to velká výzva. Vymyslel jsem tajuplný příběh o děsivém námořním banditovi, zapojili jsme i návštěvníky a přehrada zažila nefalšovanou bitvu."

Rytíř, šermíř nebo mořský bandita? Jak urostlý protagonista všech těchto rolí říká, je to nakonec jedno. „Důležité je, že se to dělá s láskou. Samozřejmě nejvíce určitě tíhnu k ocelové zbroji, není ale vůbec špatné si jednou za čas vyzkoušet i trochu odlišný způsob historického boje. Jednou ve stáří, až už neuzvednu meč a štít, budu mít alespoň na co vzpomínat," přemítá zasněně novodobý rek.

 

 

„Nejvážnější zranění máme asi z fotbálku"

Od doby, kdy Michal „Myšák" Tuček, nynější šéf vysokopeckých Rekrutů poprvé potěžkal rytířský meč uplynulo třiadvacet let. Dost dlouhá doba na to, aby se z koníčka stala nudná rutina. V jeho případě se tak ale naštěstí nestalo.

Dvacet tři let… Vážně už toho nemáte někdy tak akorát?

Opravdu ne. Baví mě to stejně jako před lety. Nezdá se to, ale je stále co objevovat. Nové souboje, nové příběhy, nové zkušenosti. Historie je v tomto směru nevyčerpatelná.

Rytíři, piráti, máte veliký záběr.

Ale ne. Pirátské představení bylo spíše ojedinělé. Něco pro zpestření. Naší specialitou je období rané a pozdní gotiky, třicetiletá válka a renesance.

No i tak je toho dost. To asi předpokládá spoustu různých kostýmů, výzbroje a tak dále.

To ano. Děláme čtyři doby, na každou má každý z nás minimálně dvě kompletní výstroje. Je toho opravdu požehnaně.

Nedá mi se nezeptat. Za kolik se dá takový pěkný kompletek pořídit?

Přijde na to, jakou kvalitu požadujete. Ten náš je dosti drahý.

Cifru neřeknete?

Ale ano. Je to kolem sta tisíc za jeden.

Panečku. Teď jste mi vyrazil dech…

Jak říkám, dá se pořídit i levněji. Na tomto ale nešetříme. Snažíme se co nejvíce přiblížit realitě. Prvotřídní kůže, samet, brokát, ručně kované zbraně, to musí být. Nejsou to ale jediné velké investice. Necháváme si skládat originální muziku, máme vlastní mlhostroje, špičkovou audio aparaturu, pyrotechniku. Chceme na našich vystoupeních nabídnout jen to nejlepší.

Řekl bych, že rytířských sestav je u nás v republice hodně. Jak zvládáte konkurenci?

Upřesním to, v republice je zhruba na sedm set skupin. A je to jako v jiných oborech. Na to, abyste se udržel, musíte patřit mezi špičku.

Jak často je potřeba trénovat?

V podstatě neustále. Vezměte si, že jeden souboj, to znamená výstup dlouhý tak dvě a půl minuty dáváme do kupy zhruba rok. Vše musí být přesné, přirozené a bezpečné. Údery, pády i kopy musí být dokonale sehrané. Je potřeba vyloučit sebemenší riziko zranění.

Mluvíte o zranění. Byla už nějaká?

Naštěstí se nám vyhýbají. Ta nejvážnější vznikají při odreagování na fotbálku. (smích)

Trénink skoro každý den, předpokládám také občasné vystupování, zbývá vám čas na rodinu?

Je to hodně náročné. Ona ta vystoupení nejsou zase až tak občasná, máme jich kolem dvou set ročně. Ale rodiny to zvládají, jsou velmi tolerantní.

Jezdíte po všech koutech Evropy, vystupujete před hlavami států, natáčíte filmy. Zní to opravdu fantasticky…

Viďte. Za tím vším je ale schováno neskutečné množství makačky, potu a odříkání. Nakonec, zkusit si to může každý. Jednou za rok pořádáme nábor, není nic jednoduššího.

Berete i ženy?

No jistě. V příbězích o statečnosti jsou ženy nezbytnou součástí. Pro koho by se ti chlapi potom bili? A navíc, musíme myslet na všechny diváky. Dámy obdivují ocelové svaly udatných rytířů, děti nádech tajemna a pánové naše sličné kolegyně.