Ruská: Schválně ji postavili šikmo a z trucu přejmenovali

Ruská (dříve Steingasse)

Ruská ulice dokáže dráždit. Už jen svým názvem. Vznikl po druhé světové válce jako oslava státu, jehož armáda nás společně s dalšími spojenci osvobozovala. Však ji také po roce 1991 chtěla radnice přejmenovat. Ale nestalo se.

Druhá věc, která Chomutovákům vadí, je řada neudržovaných, ba až zdevastovaných domů v ní. Bohužel, často jsou v soukromých rukách a město nemá velké páky k tomu, aby jejich majitele dohnalo k nápravě. To je velká škoda hlavně vzhledem k tomu, že ulice je součástí historického centra, které je vyhlášená památkovou zónou.

Ale pojďme si říci něco o zajímavé historii ulice. Je zajímavá, vždyť patří mezi pět nejstarších v Chomutově.

Začněme u jejího názvu…

Z Ruské byla na rok Česká. Z trucu

Samozřejmě, že se ulice od svého počátku nejmenovala Ruská. Její původní název byl Steingasse, tedy Kamenná. Někdy historici uvádějí též Dlážděná. Důvod pojmenování i dvojího překladu je jednoduchý - ulice byla vydlážděná kamenem. A to jí tehdy odlišovalo od ostatních chomutovských ulic.

Tenhle název jí vydržel skoro pět set let, až do roku 1945. V červnu toho roku získala svůj dnešní název Ruská. Důvod jsme uvedli již v úvodu, byl to dobový oslavný název státu, který Českou republiku pomáhal osvobodit od německé armády.

Ten jí vydržel až dodnes, ovšem je třeba zmínit dvě zajímavosti. Tak za prvé - umíte si představit název Ruská po srpnové okupaci v roce 1968? Kdy nenávist ke všemu „ruskému" prostupovala český národ jako nikdy předtím? Ani místní ne, a tak tuto ulici oficiálně a zjevně natruc přejmenovali z Ruské na Českou! Jenže vývoj v naší republice tomu chtěl, že podobné ruské trucakce neměly dlouhého trvání. A tak vlastenecký název ulice vydržel jen rok a měsíc od 22. srpna 1968 do 24. září 1949. Od té doby už je to jen a jen Ruská ulice.

Ale nemuselo to tak zůstat, a to je druhá zajímavost. Na začátku roku 1991 se totiž tehdejší Městský úřad rozhodl některé nevhodné či propagandistické názvy ulic změnit. A Ruskou navrhoval přejmenovat na Dlážděnou, což byl její původní název (Kamenná už nešlo použít, v tu dobu už stálo stejnojmenné sídliště). Jenže výzva směrem k občanům zůstala skoro bez odezvy, na radnici se tehdy sešlo jen šest reakcí. A tak se rada rozhodla přejmenovat jen ty nejméně vhodné názvy a další nechala. Včetně Ruské.

Což podle historiků není moc šťastné. „Lze jen litovat, že městská rada tehdy nenašla dostatek představivosti, vůle a energie také k tomu, aby vrátila původní názvy i pěti nejstarším ulicím v centru města," píší místní historici Jaroslav Pachner a Petr Rak ve společné publikaci Chomutovská uličnice. Podle nich by původní názvy, tedy včetně Dlážděné ulice, dokázaly daleko lépe umocnit atmosféru historického koloritu města.

Šikmá kvůli výhledu na kostel

Jak jsme již zmínili, Kamenná (dnes Ruská) ulice je jedna z nejstarších ulic ve městě. A historicky také velice důležitá.

Už k jejím počátkům se váže jedna zajímavost, kterou lze pozorovat dodnes. Ulice totiž není úplně kolmá k hranici náměstí, je od jeho podélné osy odkloněná mírně na severovýchod. Prostě vede trochu šikmo. A pozor - je to zcela záměrně!

Řád německých rytířů, který město od třináctého století vlastnil, totiž chtěl, aby už od brány bylo vidět presbyterium kostela sv. Kateřiny (viz historický snímek vpravo). To mělo být výraznou vizuální dominantou středu města. Však se podívejte ze spodní části Ruské ulice dnes - presbyterium je stále jasně vidět. Jen dominantní už není jako dřív. Jednak jsou domy v Revoluční ulici vyšší než kdysi, ale především - přesně za ním se tyčí bílomodrá chátrající budova Armabetonu.

Ve spodní části Kamenné ulice (skoro u křižovatky s dnešními ulicemi Na Příkopech a Hálkova) také stála jedna z bran, kterými si vjíždělo a vstupovalo do města (kresba vlevo). Nazývala se Dolní či Pražská a byla nejhonosnějších ze všech bran do Chomutova. Však také byla zbořena jako poslední, a to na počátku roku 1838. Od ní vedly cesty do Litoměřic, Žatce, Prahy a také Kadaně.

Na bráně byly hodiny (po požáru z roku 1598 už neobnoveny), zvonek, kterým se oznamovalo otevírání a zavírání městských bran a také zajímavá kamenná plastika hlava s přilbicí na psím těle. Pravděpodobně to byl symbol městské stráže, ale lidé jí říkali „Žižkova hlava". Podle pověsti se totiž při dobití města husity díval Žižka na plenění Chomutova a vybíjení obyvatel z okna v blízkosti věže.

Ulice byla dříve také lukrativní adresou, tady a v Panské (dnešní Revoluční) ulici měli domy ti nejbohatší obyvatelé města. Soustřeďovala se sem také výroba sladu, kterou byl Chomutov poměrně známý.

A ještě jedna zajímavost. Dům č.p. 156 (dnes budova banky GE Money) měl po roce 1770 číslo popisné 1. Tehdejší městská rada se totiž rozhodla číslovat domy od Dolního předměstí a tento dům stál jako první před Dolní branou. Šlo ovšem o číslování předměstských domů, budovy uvnitř města měly samostatné číslování, takže i tam byl dům číslo 1.

Prázdné výlohy, zdevastované domy

Je paradoxem, že nejnovější historie ulice je zároveň tou na pohled nejsmutnější. A zdaleka nejde jen o název.

Za socialismu prožívala ulice dobrá léta alespoň co do funkčnosti, byť její sláva i fasády domů byly notně oprýskané. Na rohu s Nerudovou ulicí byl několikapatrový obchodní dům Bílá labuť, na začátku ulice fungovala Kinokavárna.

Dnes? Ze zhruba třiceti provozoven jich má čtvrtina prázdné výlohy. V nich jen cedule „zavřeno" nebo k „pronájmu". Zrovna nedávno skončil obchod s oblečením na rohu s náměstím… Horní patra velké části budov jsou přinejmenším zašlá, v nejhorším případě doslova zdevastovaná. Nejhůř je na tom asi dům na rohu s Nerudovou ulicí, okna v patrech má rozbitá, fasáda opadává…

Oblibu Bílé labuti těžko obnoví vietnamská samoobsluha se zbožím od kozaček po hodinky, přestože název „Labuť" zůstal. Prostory, kde bývala kinokavárna, jsou podle oken prázdné a kde dřív byl vstup, tam dnes visí cedule „průchod není WC".

Čím je Chomutovákům známá dnes? Bohužel právě tím, jak vypadá. Až poté si lidé vzpomenou, že je tu známé knihkupectví DDD, řeznictví Hajšo, restaurace Gest či banka…

Použité publikace: Dějiny Chomutova (kolektiv autorů), Chomutovská uličnice (Jaroslav Pachner, Petr Rak), Proměny Chomutova v čase

Ruská ulice kdysi a dnes

Nedatovaný snímek, zoceno zhruba před sto lety (z knihy Proměny Chomutova v čase).

¨

Fotografie z roku 1998 (z knihy Proměny Chomutova v čase).

Současná podoba Ruské ulice