Snímek už lidé viděli v kině a zřejmě zamíří na internetovou televizi Voyo. „Je to velký příběh a já chtěl, aby ho znali i lidé mimo Chomutov. Aby věděli, jak skvělé tu jsou podmínky pro hráče, jak velká je tu fanouškovská základna a jak transparentně a korektně pracuje současné vedení Pirátů,“ nastínil autor Ladislav Bittner. „Třeba to přiláká partnera, který by klub dokázal dostat zpátky do extraligy,“ přál by si. Sám je totiž od útlého dětství oddaným fanouškem chomutovského hokeje.

Kuriozní je, že je pod celovečerním filmem podepsaný jen on. Zvládl totiž obsadit nejen roli režiséra, ale také kameramana, dramaturga a scénáristy. Název Není sever jako sever vychází z pokřiku pirátských fanoušků, kteří se tak vymezují proti jiným hokejovým týmům na severu Čech.

V jakém momentě vás napadlo, že natočíte celovečerní dokumentární film?
Nešlo o jeden moment, spíš to k tomu plynule směřovalo. Po mém loňském dokumentu Kraj (snímek byl oceněn, pozn. red.), který byl také o Pirátech Chomutov, ale měl ještě daleko k celovečernímu filmu, jsem si říkal, že když tým postoupil ze třetí ligy do druhé, už by si to zasloužilo nějakou koncepčnější práci. S tím souvisí stopáž, kterou jsem chtěl dotáhnout jako celovečerní film. Nakonec jsem dokonce musel výrazně zkracovat. Finální hodina a půl je výsledkem mnoha dilemat, které pasáže dát ven.

Zdroj: Youtube

Kraj - Plná verze dokumentu o postupu Pirátů Chomutov z krajské ligy  Zdroj: YouTube.com/Není sever jako sever

Věděl jste od začátku, že na filmu budete pracovat jen vy? Proč jste nepřizval někoho dalšího?
Nepočítal jsem s tím, že by to bylo něco, co bych nezvládl. Samozřejmě jsem měl ale velkou podporu ze strany klubu. Když jsem řekl, že bych potřeboval záběr situace, kterou nemám, nějaký gól, využil jsem dobrých vztahů s Piráty a jejich režií. O filmu jsem se také průběžně hodně bavil doma se svou manželkou. Její pohled na věc byl pro mě zásadní, protože má cit pro emoční věci.

Byly momenty, které vás při natáčení dostaly?
Určitě ano. Tím, že jsem primárně fanoušek, což nebývá u takovýchto dokumentů zvykem - většinou je natáčejí profesionální štáby, které ke klubu nemají vztah - spíš podlehnu emocím v zápase. Vybavuju si třeba situaci, kdy byli Piráti blízko vyřazení, ale v poslední minutě zápas otočili. Byl jsem zrovna vedle střídačky, když dal Standa Vrhel gól, bylo to 4:3. Já vykřikl a radoval se. Samozřejmě jsem se hýbal, takže je v pohybu i záběr. Ve finále to ale filmu spíš pomohlo.
Dojemný byl moment s Kubou Chrpou, který se zranil v zápase. Narazil hlavou do mantinelu a vypadalo to hodně ošklivě. Jsou chvíle, kdy mi není příjemné natáčet a tohle byla jedna z nich.
A pak byly momenty třeba na zápase s Příbramí, kde mají ne úplně šťastně vyřešený zimák a hráči chodí do kabiny dlouhou cestou společně. Pokud je zápas vyhrocený, můžou konflikty, které probíhají na ledě, pokračovat cestou do kabin. Takové momenty tam byly.

Ladislav Bittner
Premiéra dokumentu z hokejového prostředí od Ladislava Bittnera Není sever jako sever se konala v chomutovském kině.Ladislav BittnerZdroj: Deník/Roman Dušek52 let, vystudoval obor elektro na Západočeské univerzitě v Plzni a je jednatelem projekční kanceláře. Má tři děti. Ke svým koníčkům řadí mentální koučink, který začal studovat v rámci postgraduálního studia. Fandí také umělé inteligenci.

To bylo pro vás jako filmaře dost užitečné, ne?
Pro dramatickou zápletku je to dobré. Tady konflikt vyprovokovali příbramští hráči. Všechno to pramenilo z prvního zápasu doma, kdy jsme vyhráli 14:1. Ti hráči to neunesli a v zápase šli tvrdě do našich. Pro mě to samozřejmě byly ty dramatické momenty, u kterých jsem vždycky rád hodně nablízko. Samozřejmě tam ale hrozí nějaké riziko. Třeba že dostanu hokejkou nebo mě diváci polijí pivem. To se v Příbrami také stalo, že ho jejich fanoušci lili na naše hráče. Já šel zrovna okolo, což není komfortní s ohledem na foťák. To samé platí, když člověk stojí někde, kde lítají puky. Když ale točím dramatické situace, rizika nevnímám. Priorita je pro mě mít to natočené.

Byly okamžiky, kdy vám management či hráči řekli, tady netoč nebo tohle tam nedávej?
Ne, tohle se nestalo. Jednak mám svůj vnitřní filtr, který ví, co natáčet a co ne, a jednak kluci viděli výsledek jako první. Při klubové projekci nebylo nic, u čeho by řekli: hele, tohle je mi nepříjemný, nedávej to tam. Přemýšlel jsem například, jestli ve filmu nechat scénu s Viktorem Hüblem, když komentoval zápas se Znojmem, kde jsme v poslední sekundě dostali gól a on mluvil hodně sprostě. Říkal jsem si, že ho všichni vnímají jako Mirka Dušína českého hokeje, takže to možná bude chtít vynechat. Neměl s tím ale problém.

Právě Viktor Hübl zmiňoval, jak ho překvapilo, když jste se na place objevil pouze s jedním foťáčkem. To byl váš obvyklý nástroj?
Ano, byl to foťák s režimem natáčení.

Chomutovský režisér, kameraman a kreativec Ladislav Bittner.
Piráti na ledě i v montérkách. Fanoušek o klubu natočil strhující dokument

Kolik materiálu jste natočil? Jak jste s ním pracoval, aby film držel pohromadě?
To byly natočené desítky hodin. Stříhat jsem musel průběžně, protože nebylo možné se vším materiálem počkat na konec sezony a pak z toho něco tvořit. Bylo by to hrozně časově náročné. Navíc jsem v průběhu sezony potřeboval vědět, jaké typy záběrů fungují.

Sám jste si sháněl financování. Byla to těžká úloha? Respektive co pro vás bylo na tvorbě filmu nejzapeklitější?
Musím říct, že mě vlastně bavily všechny role spojené s tímto filmem, protože byly všechny něčím nové a zábavné. I to shánění peněz. Věděl jsem, že mám kvalitní produkt a firmy na něj budou pyšné. Myslím si, že Piráti a fanoušci možná po letech film ocení ještě víc, protože když si představím, že by něco takového existovalo třeba ze 70. let, bylo by to pro všechny strašně silné svědectví té doby. Nic takového ale není. Je to první film za snad 75 let chomutovského hokeje.

Co s ním bude dál?
Ještě před premiérou ho viděl Vilém Franěk, což je respektovaná osobnost marketingu. Objevil Mikýře a dělal kampaň kandidátce na prezidentku Danuši Nerudové. Dost mi záleželo na jeho pohledu. Film se mu hodně líbil, což napsal i v jednom tweetu. Dokázal by si ho údajně představit třeba na Voyu, jen je potřeba ho trochu upravit, protože v Chomutově funguje dobře, mimo něj by ale mohl ztrácet kontext. Jakmile tedy film upravím, půjdeme s ním na Voyo.

Pracujete nějak dál s tím, co jste musel vystřihnout?
Rád bych, kdyby se tyto pasáže objevily na webu Neniserverjakoserver.cz, který právě vytváříme. Část jsem uveřejnil na Instagramu. Jde o krátké scény. Například, když se jelo do Příbrami, kde se měl odehrát rozhodující zápas, v celém Chomutově vypadl proud na čtyři hodiny. Tým se zrovna chystal k odjezdu a balil si věci. Kluci si v kabině svítili mobily. Samozřejmě byl to ale zásadní zápas, takže si žádný z hráčů nesměl nic zapomenout jen proto, že na to neviděl. Bylo to takové náročnější. No, a to jsem třeba do filmu nedal. Je z toho samostatné zhruba dvouminutové video. Průběžně jsem na Instagramu zveřejnil tři videa ze scén, které se ve filmu neobjevily, aby si divák řekl, když vystřihl tohle, jaké pasáže asi musí být ve filmu?

Zdroj: videoakce.cz/Laco Bittner

Povězme si něco o vašem fanouškovství. Pro chomutovský hokej jste se nadchl už v dětství, jaké jsou vaše nejranější vzpomínky?
Ve čtvrté třídě jsme byli se školou v přírodě ve Vimperku, kde hrál Chomutov proti Šumavanu Vimperk. Byl to asi první zápas, na kterém jsem byl. Psal se snad rok 1981. Jako spolužáky nás to chytlo, začali jsme pak v Chomutově chodit na hokej. Dokonce jsem se kvůli tomu naučil bruslit a chodili jsme hrát na rybník.

Měl jste nějakou hvězdu?
Tenkrát tady byla generace kolem kapitána Chlustiny, dnes už je to starší pán. Bylo to na starém stadionu, kam tenkrát chodilo jen 300 nebo 400 lidí. Vůbec se to nedá srovnat se zážitkem, který je z hokeje dnes.

Nesnil jste o tom, že byste se věnoval filmu, zároveň jste ale vnímaný jako videotvůrce řady krátkých profesionálních videí z různých akcí v Chomutově. Jak jste se k tomu dostal?
Bylo to zhruba před 15 lety, když jsem měl malé děti. Koupil jsem si malou kameru a začal dělat rodinná videa. Když začal syn v pěti letech chodit na fotbal a nebyli tam trenéři, udělal jsem si licenci, začal trénovat malé děti a točil videa ze soustředění. Dosah mých videí se tak zvětšoval. Pak se stalo, že jsem na diskuzním fóru Pirátů zkritizoval marketing klubu za jejich videa. Když mě vyzvali, abych ukázal, že to umím lépe, přišel jsem. Od té doby jsem točil fanouškovská videa.

Mohlo by vás zajímat: Svět budou z Chomutovska dobývat moderní vysokozdvižné vozíky Jungheinrichu

Zdroj: Deník/Miroslava Šebestová