Ředitel zařízení, kde zahynulo 8 lidí: Kavkaz je teď náš nejbezpečnější domov

Zdroj: DeníkŠly všechny tyto peníze na bezpečnost Kavkazu? Budov s klienty máte deset.
Přesvědčovali jsme donátory, aby dary nepodmiňovali Kavkazem, protože tam nepotřebujeme mít zlaté kliky, zatímco jinde budeme v pravěku. Rekonstrukce byla hrazená z pojistky a pět milionů z ministerstva muselo jít vyloženě na Kavkaz. Bylo to na nadstavby, které nebyly v pojistce. Třeba centrální klíčový systém, abyste nemusela mít miliardu klíčů jako kastelán, ale jeden. To je také o nějaké rychlosti zásahu. Za další prostředky jsme ale na Dukle vybudovali evakuační požární schodiště, které tam historicky nikdo neudělal. Za 700 tisíc jsme udělali díru do baráku a postavili evakuační požární schodiště. Díky tomu se mi teď spí trochu lépe. Na základě kavkazské zkušenosti máme na všech domovech buď hotová, zadaná nebo projektovaná nová bezpečnostní opatření. Na barácích starých 60 let, které nic moc neřešily, děláme nové požárně bezpečnostní dveře. Někde je to levnější, někde dražší, někde jsme museli dělat nové schody, někde jen měnit futra.

Využili jste už všechny peníze?
Všechny.

Jak to, že na něco tak podstatného jsou peníze až po tragédii a vesměs se jedná o dary?
Protože stát sice dává peníze, ale také nařizuje, kam půjdou. Třeba teď ministryně Maláčová zvedla platy o 10 procent a říká, přesuň ten balík do mezd. A to i lidem, kterým se meziročně nezvýšila produktivita práce. Nebo únikové východy: mají mít dva metry, já mám 1,75, proto teď musíme vyhodit 90 tisíc za úpravy, i když jimi nikdo nechodí. Přitom nevidím nějaký dotační zdroj navíc. Já nepatřím k ředitelům, kteří by tvrdili, že je sociálno podfinancované, celkově máme peněz hodně. Vadí mi ale, že nám někdo především ohledně výše mezd přikazuje, jak je budeme využívat, místo aby nechal rozhodnutí na nás.

Starosta Údlic: V obci se žije dobře. Nejvíce si lidé stěžují na komunikace

Bylo už policejní vyšetřování uzavřeno?
Mně řekli viníka, byl jsem u výslechu, ale není to oficiálně uzavřené. Jsem rád, že příčina požáru nebyla způsobena špatným technickým stavem. Jednak bych si to odseděl, ale hlavně bych měl špatný pocit s nějakého zanedbání.

Případy, kdy požár způsobí klient, to je těžké téma. On je mentálně hendikepovaný a v tomto smyslu nemohl posoudit důsledky svých činů. Zároveň, ale může ohrozit ostatní. Rozhodně ale není cesta čínský model, že dáme každému kameru na hlavu a budeme sledovat každý jeho krok. V sociálnu musíme pracovat jinak, lépe - nazývám to v souhrnu profi, abychom každé rizikové chování klienta dokázali detekovat a účinně s ním pracovat.

Jak toho docílíte?
Chceme pracovat s menší kapacitou a profi personálem. Máme teď zhruba 200 zaměstnanců a 300 klientů v deseti domech. Naše cesta je 15 procent dolů při současném navýšení počtu domovů, které budou menší. Tím odlehčíme Kavkazu a Husovce a rozprostřeme klienty více po městě. Posuneme se dál s projektem Cesta změny.

Chci mít pouze jednu budovu o šedesáti lidech, což je Dukla, kde máme nejstarší klienty a aktuálně zde budujeme elektronický požární systém. Všechny ostatní domovy budou výrazně menší. Když se posuneme k budovám s menší kapacitou, výrazně eliminujeme riziko, protože co si budeme povídat, čím větší budova, tím víc peněz na připravenost domovů na všechno a hlavně horší evakuace za všech podmínek, které budete mít.

Jirkovan chtěl vydělat na bitcoinech, podvodníci z něj vytáhli 1,3 milionu

Je vůbec možné s vašimi klienty nacvičovat evakuaci?
O tom právě vedeme s hasiči debatu, že v naší sféře nemůžeme příliš trénovat naostro. Povinný nácvik evakuace je dobrý ve všech firmách a úřadech, v nemocnicích a sociální sféře je to vždy s otazníkem. On si nikdo neuvědomuje, že člověku s Alzheimerem v nějakém stadiu nevysvětlíte, že je to cvičné. Kdyby šlo do tuhého, trhnete lůžkem a táhnete ho na evakuační matraci, které my teď máme. V posteli je nastálo včleněné evakuační lůžko. Přidáte člověku pás a táhnete ho po schodech. To je jediná reálná varianta. Když si uvědomíte, že máte třicet lidí na patře a jediného člověka na evakuaci, tak to nejde jinak než takto a ještě velmi těžko. Problém Kavkazu byl dým, třicet centrimetrů od země ale nebyl. Když tedy táhnete lůžko, děje se to v zóně, kde ještě zbyl kyslík. Evakuační lůžka máme všude.

Kdy si myslíte, že bude možné projekt odstartovat a v kolika domovech byste měli mít klienty?
Vidím to tak v roce 2022. Plánujeme, že domovů by bylo dvanáct a k tomu byty ve městě. S pomocí evropských dotací chceme opravit dům v centru a umístit tam dvanáct klientů ve dvou domácnostech. Je to model, který bude stát kolem 20 milionů korun. Ale gró spočívá v tom, že tam se klientům poskytuje podpora úplně jinak. Ne zorným úhlem ústavu, jak jsou naši zaměstnanci zvyklí. To máte jako doma. Uklidit skříň umíte rychleji než vaše děti nebo za ně leccos zařídit. Je to ale cesta někam? Není. Musíme nasadit nervy a přemýšlet, aby byli víc zapojení. To je přesně analogie toho, co musíme dělat. Nechat klienta žít svůj život, on bude bohatší a správnější, ale paradoxně když budu šikovný zaměstnanec, tolik se nenadřu, jen dohlížím a podporuju, než abych vše dělal za ně. A to souvisí se stravou, s hygienou, s volným časem s financemi. Kouzelné je, že je to i levnější pro stát.

Zní to logicky a jednoduše, ale s provedením to nebude tak jednoduché, že?
Musíme mít personál, který bude schopný to absolvovat. To je alfa omega. Nechci nikoho urážet, ale můj názor je, že třetina je na správném místě, třetinu dokážu možná strhnout a třetinu mám omylem. S tou to nepůjde. My potřebujeme, abychom skloubili dobrou péči o klienty i s tím rizikem, které může nastat. Teď jsme v procesu, kdy se učíme tomu věnovat.

Z pokojů postižených ve Vejprtech, kde zahynuli lidé, jsou třinácté komnaty

Když mluvíte o jiné práci s klienty a jejich výchově, odnaučujete je kouřit? Už dříve jste poukazovali na to, že mezi nimi převažují kuřáci.
Problém je, že tady kouří hodně lidí včetně zaměstnanců. Fakt je to netradiční a je to sociální problém. Klienti peníze utrácejí hlavně za kafe a cigarety, to se naučili v ústavech za socialismu. Když přeběhnete kopec a zeptáte se Němců, co v sociální sféře řeší, vůbec nebudou vědět o kouření. Lidé tam běžně moc nekouří, natož klienti. Tady jsou cigarety platidlo, motivační nástroj, slouží k trestání a kšeftování jako ve vězení. Největší konflikty jsou tu vlastně cigaretní. Myslíme na odnaučování kouření v rámci projektu, bude to ale velmi náročné. Mají snížený intelekt a vedle toho mají bojovat s fyzickou závislostí. Snažíme se je průběžně motivovat, aby si spořili třeba na dovolenou. Jezdíme organizovaně k moři.

Na projektu jak transformovat ústav jste začali pracovat po požáru nebo už dříve?
Napsal jsem ho půl rok předtím než zahořelo. Po požáru jsem do něj zapojil kritiky, kteří radili to tady zavřít, to jsou teď naši hlavní experti. Projekt jsem začal psát, když jsem viděl, jací klienti se k nám dostávají a chtěl jsem nás připravit na budoucnost. Reagoval jsem na probíhající změny v psychiatrických léčebnách.

Jak se dál vyvíjí kauza ohledně rodiny, která hrozila žalobou kvůli smrti příbuzného?
Rodina se neozvala, takže žaloba asi nebyla podaná.