V rozhovoru pro Chomutovský deník Josef Dvořák pohovořil o festivalu samotném a rozvyprávěl se také o svém dětství v Kadani, klukovských rvačkách, bruslení na kaolínce i o tom, co měl nejraději na základní škole. Tu navštěvoval v místě, kde je dnes gymnázium. V Kadani se také vyučil automechanikem a začal navštěvovat ochotnické divadlo.

V Kadani jste vyrostl, chodil jste tady do základní školy. Byl jste třídní bavič?
Byl. Já byl třídní kašpar, to samozřejmě. Zejména kvůli tomu jsem miloval školu. Těšil jsem se hlavně na spolužáky, na kamarády ve třídě. Vedl jsem nástěnku, tu jsem si sám zabral, protože tam nebylo nic jiného než sportovní aktuality. My totiž byli úplně pobláznění sportem. Také jsme milovali dobrodružnou literaturu. A kamarádi – spolužáci a spolužačky - si mě považovali. Vždycky o přestávkách byla třída moje. V tu chvíli jsem ji přebíral od kantorů a měl jsem ji já. Horší to bylo při vyučování. Ne, že bych byl úplně ze hry, že bych byl úplné trdlo, ale učení si mě příliš nezískalo. Myslím si, že to by měla být vlastnost školy, nebo vlastně povinnost, získat děti pro to, aby chtěly vědět. Aby se chtěly dozvídat. To mě si získaly jen některé předměty.

Které?
Kromě takového tělocviku a zpěvu si mě získala fyzika. Vůbec nechápu proč, ale fyziku jsem miloval a přitom jsem byl úplně dutej z matematiky. V češtině jsem válel jen díky tomu, že jsem uměl vyprávět obsahy věcí, které jsem si vymýšlel. Paní učitelka to věděla, takže když se chtěla potěšit, vyvolávala mě k tabuli a ptala se: „Co jsi teď četl, Josefe?” Já řekl nějaký titul a ona: „Můžeš nám ho převyprávět?” Tak já ho převyprávěl. Vlastně jsem ten příběh během vyprávění přepsal do své fantazie, do svých vět a slov a ona byla potěšená a spolužáci také, protože poslouchali, jak třeba může vypadat Babička v mém podání. Božena Němcová by možná nadšená nebyla. (smích)

V Kadani jste se také vyučil. Opravoval jste někdy auta?
No samozřejmě. Já vždy vyprávím o svých neúspěších, které patřičně nafouknu. Lidi chtějí vědět, jaké jste nemehlo a nemotora, to chtějí slyšet. Kdybych jim vyprávěl, že tohle jsem opravil a ono to pak jezdilo, řekli by: „No dobře, ale proč nám to vyprávíte? To je samozřejmé." Tak já vyprávím nesamozřejmé věci, vždy mě to strašně bavilo. Rodičům jsem zdrhnul na učňák, i když mě nechtěli pustit. Přáli si, abych šel na gympl. Já chtěl ale dělat s auty – konstruovat je. Strašně mě to bavilo. Tam se mi ta fyzika hodila.

Jak se vám líbí dnešní Kadaň a jak si ji pamatujete ze svého dětství?
Kadaň je nádherné město. No bodejť, vždyť je to královské město. My jsme se sem přistěhovali v červnu 1945. Oni mě tady Kadaňští donedávna mylně považovali za rodáka, což se mě nedotklo. Vůbec. Naopak to bylo velmi příjemné. Jsem ale rodákem z Vysočiny, z Horní Cerekve. Když jsme se přistěhovali, prošli jsem v Kadani snad všemi místy. Kousek odsud (od kina Hvězda) byl pivovar a za ním pivovarský rybník. Pokaždé v zimě jsme čekali až zamrzne a zahrajeme si hokej. Nebo nahoře na kaolínce. Tam byla v kaolínových dolech vodní hladina, takové jezírko, kde se v zimě normálně stavěly mantinely, večer se tam rozsvítilo a my byli úplně u vytržení. Najednou jsme si připadali, že jsme skutečně u nějaké velké sportovní události. Chodili jsme si tam zabruslit a právě tam jsem hrál poprvé hokej. V Kadani jsem také poprvé hrál fotbal. Hráli jsme proti Slavii, která tenkrát postupovala, vracela se zpátky do první ligy. Podívejte se na výsledek, Kadaň strašidelně prohrála. Celá Kadaň a okolí se přišlo na ten zápas podívat, protože si všichni naivně mysleli, že my tu Slavii zrubeme. Ježíš, to bylo ostudy!

Josef Dvořák
close Oblíbený herec Josef Dvořák info Zdroj: Deník/Miroslava Šebestová zoom_in 81 let. Narodil se v Horní Cerekvi, vyrostl ale v Kadani, kde také začínal v ochotnickém divadle. První úspěchy však slavil v Kladivadle v Ústí nad Labem, následně v kultovním divadle Semafor, kde patřil k předním členům souboru a od roku 1990 je ředitelem Divadelní společnosti Josefa Dvořáka. Vytvořil řadu televizních rolí a propůjčil hlas několika večerníčkům jako je Maxipes Fík nebo Bob a Bobek.