Více vnímat své blízké a nesledovat jen svou vlastní osobu a své nároky. Nejen na to by se v nadcházejícím adventním období měli podle litoměřického biskupa Mons. Jana Baxanta lidé zaměřit. V rozhovoru hovoří také o tom, jak on sám prožívá vánoční čas a z jakých dárků se nejvíce těšil v dětství. 

Čekají nás druhé Vánoce s epidemií covidu. Řada lidí, a to nejen zdravotníci, je z epidemie už unavená až zoufalá, protože nevidí konec. Co byste jim jako povzbuzení vzkázal? 
Žel, je tomu opravdu tak. Vypadá to, že se covidu jen tak nezbavíme. Nejen další Vánoce budou opět posmutnělé, ale bude jistě těžko i těm, kteří nesou břemena léčení, ošetřování a pečování o nemocné. Stále více obdivuji všechny zdravotníky, s jakou obětavostí, s nasazením svého vlastního života, pomáhají a slouží druhým. Navíc jsou si dobře vědomi, že jejich rodinní blízcí je takovým nasazením často postrádají. Snad jediné povzbuzení je v tom, že právě oni, zdravotníci, mohou jasně vidět smysl svého povolání. Mnozí lidé totiž smysl svého povolání postrádají a jsou pak nešťastní. 

Mons. Jan Baxant
Narodil se 8. 10. 1948 v Karlových Varech. Odmaturoval na Střední průmyslové škole zeměměřické v Praze, poté byl přijat na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Praze se sídlem v Litoměřicích. Po ukončení studia přijal kněžské svěcení v červnu 1973 v Praze z rukou Mons. Františka Tomáška. Začínal jako kaplan v Kolíně, později působil jako administrátor v Bystřici u Benešova a pak ve farnosti sv. Antonína v Praze - Holešovicích. V roce 1993 byl jmenován rektorem Arcibiskupského kněžského semináře v Praze. Od roku 1997 pokračoval v kněžské službě jako farář v Kolíně, později ve farnosti Matky Boží před Týnem v Praze. V lednu 2003 se stal generálním vikářem Diecéze českobudějovické. V pořadí 20. diecézním biskupem v Litoměřicích byl jmenován v říjnu 2008. Hovoří německy, francouzsky, italsky a rusky.

Zdroj: DeníkZůstaňme ještě u covidu. Opakovaně vidíme, jak je společnost v otázkách opatření a očkování rozdělená. Vidíte z toho nějaké východisko? 
Dle mého je možné jediné východisko: k očkování se nesmí nikdo nutit. To je nutné respektovat, avšak pomyšlení, že prosazením své vůle, na což mám právo, bych mohl ublížit druhým, že bych se eventuálně mohl stát přenašečem, by mnou mělo zatřást. Řešením je apel na cit zodpovědnosti a ohleduplnosti. Jsou to nejen křesťanské zásady společného života, ale jsou to i pilíře života na tomto světě vůbec. 

V neděli rozsvítíme první svíčku na adventním věnci. Jak vy sám prožíváte období adventu? 
Svíce na adventním věnci, každoročně nám přivezený dobrými našimi přáteli z Kolína, v naší biskupské kapli samozřejmě rozsvěcujeme také. Advent však nemá jen tuto krásnou tradici. Jak sama otázka vyjadřuje, je třeba adventní dobu prožívat, vychutnávat si ji, využívat dlouhé adventní večery k posilování vzájemných vztahů v rodinách společným povídáním si, sdělováním zkušeností z prožitých dní a podobně. Advent, jako přípravný čas na Vánoce, narození Ježíše Krista, je příležitostí se poohlédnout kolem sebe. Více vnímat své blízké. Nesledovat jen svou vlastní osobu a své nároky. 

Vánoční trhy na Náměstí Míru v Praze. V letošním roce se kvůli vládním nařízením neuskuteční…
PŘEHLEDNĚ: Co se od pátku mění. Omezení se týká barů, trhů, alkoholu i kultury

Z duchovních příprav na Vánoce a rozjímání se postupem času stalo období, které se nese ve znamení hektických nákupů. Máte nějaký tip, jak se „nákupní horečce“ vyhnout? 
Advent nic neztratí na kráse, když se vědomě uchýlíme k tichému, nehalasnému, mírnému postu, sebekázni a střídmosti. Myslím, že ekonomické okolnosti v celosvětovém měřítku nás k tomu stejně doženou. Hektické předvánoční nákupy samy o sobě vypovídají o tom, že s námi lidmi není něco v pořádku. Trpíme horečkami, nejsme zcela svobodní, za něčím se pořád honíme. Radil bych, abychom ubrali plyn a vrátili se k důstojnosti lidské bytosti. Ta je svéprávná, obdařená svobodnou volbou a každá jedinečnou noblesou.  

Nakupujete vy sám pro své blízké vánoční dárky? 
I letos jsme si řekli, je nás při Štědrovečerní hostině na biskupství několik kněží z okolí Litoměřic, nemající svou vlastní domácnost, že spolu se Štěpánkami – sestrami pana biskupa Pavla Posáda, projevíme solidaritu s chudými a opuštěnými a že tedy Vánoce u nás na biskupství v Litoměřicích budou zase bez dárků. Vždyť jsme přece i tak darem jeden pro druhého! 

Z jakých dárků pod stromečkem jste měl jako malý chlapec největší radost a jaké vás potěší dnes? 
Protože nás doma bylo na Vánoce vždy osm, dárků nebylo nikdy mnoho. Mohu říct, že nám, dětem, to ani nevadilo. Vždycky každý z nás něco malého dostal. Jednou, co si pamatuji, jsem měl velkou radost z penálu do školy. Mám rád tužky a plnicí pera doposud. Nyní jsou pro mě radostí všechny ty dárky, které všichni obyvatelé, patřící do Litoměřické diecéze, dávají svým blízkým a drahým ze srdce, z lásky. Toto obdarovávání, respektive štěstí těchto okamžiků v rodinách, si s dovolením, přisvojuji. 

Symbolický Pochod živých se svíčkami připomněl na trase mezi Bohušovicemi a Terezínem zahájení deportací Židů z českých zemí a vznik ghetta Terezín
Pochod živých z Bohušovic do Terezína připomněl začátek deportací Židů

Od vašeho jmenování uběhlo v říjnu 13 let. Když se ohlédnete zpět, jaký nejhezčí moment se vám za tu dobu vybaví? 
Krásných chvil a událostí bylo nespočet. Obvykle jsou to ty, které si nemůžete naplánovat, ani jinak naaranžovat. Pokud mohu zmínit alespoň jednu, která se mi vryla do paměti a duše snad nejvíce, pak to je ta, kdy se mi dostalo vyjádření lítosti a prosby o odpuštění od jednoho mého známého. Do té doby jsem tušil, že mého úhlavního nepřítele. Smíření s sebou přináší pokoj srdce a doslova laskavě „políbí“, biblicky řečeno: tvář země. Děkuji za to dobrému Bohu. 

Diecéze litoměřická

Rozloha diecéze: 9 393 km2
Počet obyvatel: 1 363 000
Katolíků: 160 000
Počet farností: 384
Kostelů a kaplí: 580

Diecéze litoměřická se rozkládá na území pěti krajů České republiky (převážně na území Ústeckého a Libereckého kraje, částečně zasahuje do Královéhradeckého a Středočeského kraje a okrajově do Karlovarského kraje). Centrem diecéze je katedrála sv. Štěpána v Litoměřicích, stojící na místě kapitulního kostela, původně z 11. století. Kolem katedrály stojí budovy katedrální kapituly a Biskupství litoměřického, které tvoří uzavřený prostor, nazývaný Dómský pahorek. Zde se nacházejí úřední budovy Biskupství litoměřického a Katedrální kapituly u sv. Štěpána.