Biskup Baxant: radil bych ubrat plyn a vrátit se k důstojnosti lidské bytosti

Čekají nás druhé Vánoce s epidemií covidu. Řada lidí, a to nejen zdravotníci, je z epidemie už unavená až zoufalá, protože nevidí konec. Co byste jim jako povzbuzení vzkázal? 
Žel, je tomu opravdu tak. Vypadá to, že se covidu jen tak nezbavíme. Nejen další Vánoce budou opět posmutnělé, ale bude jistě těžko i těm, kteří nesou břemena léčení, ošetřování a pečování o nemocné. Stále více obdivuji všechny zdravotníky, s jakou obětavostí, s nasazením svého vlastního života, pomáhají a slouží druhým. Navíc jsou si dobře vědomi, že jejich rodinní blízcí je takovým nasazením často postrádají. Snad jediné povzbuzení je v tom, že právě oni, zdravotníci, mohou jasně vidět smysl svého povolání. Mnozí lidé totiž smysl svého povolání postrádají a jsou pak nešťastní. 

Zdroj: DeníkZůstaňme ještě u covidu. Opakovaně vidíme, jak je společnost v otázkách opatření a očkování rozdělená. Vidíte z toho nějaké východisko? 
Dle mého je možné jediné východisko: k očkování se nesmí nikdo nutit. To je nutné respektovat, avšak pomyšlení, že prosazením své vůle, na což mám právo, bych mohl ublížit druhým, že bych se eventuálně mohl stát přenašečem, by mnou mělo zatřást. Řešením je apel na cit zodpovědnosti a ohleduplnosti. Jsou to nejen křesťanské zásady společného života, ale jsou to i pilíře života na tomto světě vůbec. 

V neděli rozsvítíme první svíčku na adventním věnci. Jak vy sám prožíváte období adventu? 
Svíce na adventním věnci, každoročně nám přivezený dobrými našimi přáteli z Kolína, v naší biskupské kapli samozřejmě rozsvěcujeme také. Advent však nemá jen tuto krásnou tradici. Jak sama otázka vyjadřuje, je třeba adventní dobu prožívat, vychutnávat si ji, využívat dlouhé adventní večery k posilování vzájemných vztahů v rodinách společným povídáním si, sdělováním zkušeností z prožitých dní a podobně. Advent, jako přípravný čas na Vánoce, narození Ježíše Krista, je příležitostí se poohlédnout kolem sebe. Více vnímat své blízké. Nesledovat jen svou vlastní osobu a své nároky. 

PŘEHLEDNĚ: Co se od pátku mění. Omezení se týká barů, trhů, alkoholu i kultury

Z duchovních příprav na Vánoce a rozjímání se postupem času stalo období, které se nese ve znamení hektických nákupů. Máte nějaký tip, jak se „nákupní horečce“ vyhnout? 
Advent nic neztratí na kráse, když se vědomě uchýlíme k tichému, nehalasnému, mírnému postu, sebekázni a střídmosti. Myslím, že ekonomické okolnosti v celosvětovém měřítku nás k tomu stejně doženou. Hektické předvánoční nákupy samy o sobě vypovídají o tom, že s námi lidmi není něco v pořádku. Trpíme horečkami, nejsme zcela svobodní, za něčím se pořád honíme. Radil bych, abychom ubrali plyn a vrátili se k důstojnosti lidské bytosti. Ta je svéprávná, obdařená svobodnou volbou a každá jedinečnou noblesou.  

Nakupujete vy sám pro své blízké vánoční dárky? 
I letos jsme si řekli, je nás při Štědrovečerní hostině na biskupství několik kněží z okolí Litoměřic, nemající svou vlastní domácnost, že spolu se Štěpánkami – sestrami pana biskupa Pavla Posáda, projevíme solidaritu s chudými a opuštěnými a že tedy Vánoce u nás na biskupství v Litoměřicích budou zase bez dárků. Vždyť jsme přece i tak darem jeden pro druhého! 

Z jakých dárků pod stromečkem jste měl jako malý chlapec největší radost a jaké vás potěší dnes? 
Protože nás doma bylo na Vánoce vždy osm, dárků nebylo nikdy mnoho. Mohu říct, že nám, dětem, to ani nevadilo. Vždycky každý z nás něco malého dostal. Jednou, co si pamatuji, jsem měl velkou radost z penálu do školy. Mám rád tužky a plnicí pera doposud. Nyní jsou pro mě radostí všechny ty dárky, které všichni obyvatelé, patřící do Litoměřické diecéze, dávají svým blízkým a drahým ze srdce, z lásky. Toto obdarovávání, respektive štěstí těchto okamžiků v rodinách, si s dovolením, přisvojuji. 

Pochod živých z Bohušovic do Terezína připomněl začátek deportací Židů

Od vašeho jmenování uběhlo v říjnu 13 let. Když se ohlédnete zpět, jaký nejhezčí moment se vám za tu dobu vybaví? 
Krásných chvil a událostí bylo nespočet. Obvykle jsou to ty, které si nemůžete naplánovat, ani jinak naaranžovat. Pokud mohu zmínit alespoň jednu, která se mi vryla do paměti a duše snad nejvíce, pak to je ta, kdy se mi dostalo vyjádření lítosti a prosby o odpuštění od jednoho mého známého. Do té doby jsem tušil, že mého úhlavního nepřítele. Smíření s sebou přináší pokoj srdce a doslova laskavě „políbí“, biblicky řečeno: tvář země. Děkuji za to dobrému Bohu.