„Mám to jako zábavu,” usmívá se 69letý sedlák. „Umím kolem toho všechno. Poznám, když je dobytek březí, aniž bych do něj sáhl, telím jalovice, opravím si traktor, kombajn, co je potřeba svařím, zedničím. Umím udělat zabíjačku, konzervovat ovoce, zeleninu, maso nebo nadělat klobásy. Například pro Císařský den v Kadani jsem jich připravil padesát kilo,” pochlubil se zemědělec.

Při tomto výčtu by málokoho napadlo, že stojí proti horníkovi, který šachtě zasvětil 37 let života. Protože se vyučil svářečem, pracoval jako strojař a na dole Libouš obsluhoval velkorypadlo.

Vedle toho se ale vždy věnoval zemědělství. Vedli ho k tomu rodiče. Pocházeli totiž z Vysočiny, kde měli malé hospodářství. Když se ale po poválečném odsunu Němců osidlovalo pohraničí, přidali se k proudu lidí, mířících na sever, a zakotvili na Kadaňsku. Později se k nim přistěhovali také rodiče, takže přesídlily dvě generace.

Majitel Miloš Dempír obnovuje postupně zámek Poláky. Nejen jeho exteriér, usilovně se pracuje také na interiérech.
Záchrana zámku Poláky pokračuje. Vyrostla v něm prvorepubliková pracovna

„Babička ale litovala, stýskalo se jí,” zmiňuje Milan Kučera. „Táta dostal přidělených třináct hektarů půdy jako ostatní, to byla norma. K tomu voly a později přikoupil koně. Uměl hospodařit, což se o ostatních říct nedalo. Zvířata jim chcípala. Přišli z Prahy a rovnou na statek,” vypráví o poválečných poměrech. Otec zásoboval okolí masem, brambory, cukrovou řepou, medem, vlnou a dalšími produkty.

Tvrdá pak byla padesátá léta, kdy komunisté zavedli násilnou kolektivizaci, soukromým zemědělcům odebrali pozemky i majetek a nutili je vstoupit do jednotného zemědělského družstva. Tato kapitola prakticky rozvrátila venkov, rodinu ale nezlomila.

„Nakonec byl můj táta jediný zemědělec, který tady od roku 1945 přežil,” usmívá se Milan Kučera.

Historicky první mládě plameňáka růžového narozené v chomutovském zooparku.
První mládě plameňáka se má čile k světu. V Chomutově doufají v další přírůstky

On sám se vedle širokého rejstříku zemědělských dovedností, které pochytil od rodičů, naučil například vyrábět sýry. „Ještě když jsem chodil na šachtu, nosil jsem tam ostatním naše mléko a sýry. Když jsem pak šel do důchodu, bědovali ,kdo nám teď bude sýry dělat´. Těch jsem se nadělal,” usmívá se. „Umím jich pět druhů včetně sýru na způsob Blaťáckého zlata," dodává.

Hospodaření v důchodu omezil. Krávy už nemá na mléko, protože by pro něj a jeho ženu bylo dojení obtížné. Chová jen masný druh, který dodává na jatka. Brambory, obilí, ovoce a zeleninu pěstuje jen pro potřeby rodiny. Ta je díky tomu v podstatě soběstačná.