Jízdou z města se zboží rozházelo, ale Zdeňka Linkeová, která do Blatna jezdí s pojízdnou prodejnou, ho stačila vyrovnat dříve, než přišlo prvních pět stálých zákazníků.

„Máte rohlíky? A majonézu? Táta má chuť na salát k sekané,“ vysvětluje jedna ze zákaznic.

„Majonézu ne, jízdu by nevydržela, ale vidíte, příště jí vezmu, aspon tu sáčkovou,“ přemýšlí nahlas podnikatelka, čím pro příště doplnit sortiment.

Vede pečivo a pivo


Pojízdá prodejna do Blatna zajíždí od minulého týdne, a tak má už pár stálých objednávek. Hlavně na čerstvý chléb a rohlíky.

Ostatní obyvatelé si prodejnu teprve zlehka oťukávají. „Co máte za pivo,“ křikne, aniž by sešel z cesty nebo zpomalil, postarší muž. Braník. To se mu nelíbí, tak odchází. Paní Linkeová se ale nevzdává a na dálku ještě vyzvídá, jaké pivo by bral. Pro příště bude vědět. Ostatní nejsou tak vybíraví, což je vidět na vyprodané přepravce.

S napěchovanou taškou od prodejny odchází paní Růžena Křičková. „Je to báječná věc, jsem strašně spokojená,“ nešetří chválou. „To víte, potraviny tu nejsou už pět let. V osmdesáti letech se nákupy těžko řeší, zvlášť co jsem zůstala bez muže. Doteď jsem byla závislá na synovi, co mi přivezl z města.“

Jako za starých časů


Ačkoli žijeme v době supermarketů a hypermarketů, pojízdná prodejna do vesnice vnesla závan starých časů. „Pamatuju se na ní, jako malá holka. To je dobrých pětadvacet let,“ zavzpomínala Božena Michaela Hertlová. „Jezdil takový starý ´kulatý´ autobus a krásně voněl chlebem.“ I ona si přišla doplnit zásoby.

Prodejna zajíždí do Blatna každé pondělí, středu a pátek teprve od začátku prosince. Zásobovat hodlá i okolní spádové osady a některé další obce na Kadaňsku. Například Široké Třebčice, Velikou Ves a Vintířov.

Rozhovor s majitelkou pojízdné prodejny:

První výjezd se nekonal: „Dostali jsme hodiny a obrátili to zpátky“


Proč jste rozjela podnikání s pojízdnou prodejnou? Nevypadá to jako jednoznačně výnosný byznys…
Původně jsem pracovala s přítelem ve stavebnictví, ale přišli jsme o práci a přemýšleli jak najít uplatnění a přitom využít dodávku. Od kamarádky vím, že v Blatně nejsou žádné potraviny. Jeden čas jsem uvažovala, že si tam otevřu kamenný krámek. Jenže kvůli pěti zákazníkům by se mi to nevyplatilo, proto pojízdná prodejna.

Nebrání vám ve výjezdech počasí?
Prvně jsme do Blatna vyjeli 29. listopadu, kdy začalo tolik sněžit. V prvním kopci jsme dostali hodiny a obrátili to zase zpátky dolů. Až dnes se nám tam podařilo dostat bez sněhových řetězů. Někdy je to těžké. Zrovna včera jsme skončili kvůli vrstvě sněhu a ledu ve škarpě a chtělo se mi všeho nechat. Že to nechám až na jaro (směje se).

Jak vidím, rychle vás to přešlo.
Stejně by nás čekala další zima, takhle vím, o čem to je.

Myslíte, že se vám to vyplatí?
Zatím zjišťujeme, jestli je možné se takto uživit. Objížděli jsme vesnice na Kadaňsku, jako je Kadaňský Rohozec, Ždov a další. Jenže tam se nechytáme. Žije tam jen pár lidí a dost často mladých, kteří si zvykli starat se o sebe, protože tam nejsou potraviny. Nepřišel nikdo. V Širokých Třebčicích máme pět stálých zákazníků a ve Veliké Vsi jednu paní. Až přijde léto a do obcí přijedou chataři, mohlo by to být lepší.