Hlavním bodem bude povídání o strastech s předčasně narozenými dětmi, o odchylkách vůči donošeným dětem a také psychická podpora rodičům, kteří jsou v podobné situaci a chybí jim dostatek informací.

„Chceme psychicky podpořit maminky, které nečekaly předčasný porod, děťátko mají v inkubátoru a neví, co bude dál,“ nastínila Petra Bělohlavá z Mateřského centra. „Žádná maminka nepočítá s tím, že se jí narodí dítě předčasně, ani s dalšími zdravotními komplikacemi,“ dodala.

S nabídkou na pořádání setkání se na centrum původně obrátila paní Věra Turečková z Chomutova, protože problematiku dobře zná. Také je maminkou nedonošeného děťátka.

„Vím, jaké to bylo psycho, když byla malá Karolínka na novorozenecké jednotce intenzivní péče v Mostě a já nevěděla, co bude dál. Proto jsem chtěla pomoci a podpořit maminky, které jsou na tom stejně,“ vysvětlila mladá žena (více o jejím příběhu dole). Kolibřík její záměr ochotně zaštítil.

Na setkání které bude zahájeno v Dřínovské ulici od 16 do 18 hodin, jsou vítány ženy, které mají touto dobou děťátko v inkubátoru, ale i rodiče, kteří už mají odrostlejší děti a mohou novopečeným maminkám nastínit, co je čeká. Ukázat, že jsou jejich děti zdravé a dohnaly vývoj.
Kromě setkání rodičů nedonošených se centrum zapojí také do celorepublikového projektu „Mámy pro mámy“, který odstartovalo sdružení Nedoklubko. Vyrobí dárky pro maminky, které tuto nelehkou situaci aktuálně zažívají. Zároveň ženy sepíší své příběhy, které budou vydány v brožovaném vydání jako další vodítko pro maminky.

Počet nedonošených dětí tvoří oproti normálně narozeným zlomek.

„Letos máme takových dětí 4,3 procenta, což je podobný stav, jako v uplynulých letech,“ informoval Aleš Padrta, primář gynekologicko – porodnického oddělení v kadaňské nemocnici. „V době pobytu na porodnici u nás žádní psychologové s maminkami nepracují, tak se s problémem vyrovnávají samy,“ připustil.

V inkubátorech porodnického oddělení nemocnice zůstávají děti s porodní váhou od 2,2 kg výš. Miminka s nižší váhou jsou převezena na novorozeneckou jednotku intenzivní péče do Mostu.

Karolínka dohání běžně narozené děti

Narodila se v sedmém měsíci s váhou 1,6 kilogramu. Dnes je jí více než rok a půl, chodí a umí první slůvka. Pro její rodiče je to známka velkého pokroku.

„Jako první uměla mňam, protože ona je přes to jídlo. Říká táta, haf a od včerejška také máma,“ zvesela vypočítává maminka malé Karolínky Věra Turečková. I když se zpožděním, holčička dohání vývoj dětí, které se narodily normálně. První krůčky udělala sice v roce a půl, tedy o půlroku později. Do svých tří let by ale měla ve všech ohledech „srovnat krok“ s dětmi, které se narodily normálně.
Zpočátku tak veselé vyhlídky neměla a také Věra Turečková si prošla zatěžkávací zkouškou.

„Ležela jsem v mostecké nemocnici, malá byla na JIPu a já nevěděla, co bude. Věděla jsem o mamince, která měla také nedonošenou holčičku. Musela absolvovat řadu operací a nakonec zemřela. Bylo to smutné,“ vypráví paní Turečková. „Navíc nás nikdo neinformoval. Teprve po dvou týdnech jsem se například dozvěděla, že malá měla krvácení do mozku.“

Starosti nepřecházely ani poté, co maminku s dcerkou pustili po šesti týdnech, kdy dosáhla potřebných dvou a půl kila, z nemocnice domů. „Karolínka měla horší koordinaci a svalový tonus, tak jsme čtyřikrát denně cvičily Vojtovu metodu. Bylo to hrozné, protože plakala bolestí. Manžel to nemohl vidět,“ vypráví žena.

Cvičení dodržovala půl roku. Následovalo další běhání po doktorech. „Neurologie, oční, ušní a další,“ jmenuje mladá maminka. „Na neurologii docházíme stále, ale už je to jen jednou za čtvrt roku.“

Dnes je ona i její rodina spokojená, protože vývoj nabral správný směr. Protože je ale vzpomínka na krušné chvilky stále živá, Věra Turečková se snaží rozproudit pomoc pro další matky a jejich rodiny, které se s dětmi ocitly v podobně tíživé situaci.